Nemoc růže na noze: Vše, co potřebujete vědět o erysipelu
Nemoc růže, odborně nazývaná erysipel, představuje akutní bakteriální infekci kůže a podkoží, která se často manifestuje na dolních končetinách, zejména na noze. Toto onemocnění je charakteristické svým náhlým nástupem a typickými klinickými projevy, které zahrnují výrazné zarudnutí, otok, bolestivost a zvýšenou teplotu postižené oblasti. Vzhledem k potenciálním komplikacím je klíčové včasné rozpoznání příznaků a zahájení adekvátní léčby pod dohledem lékaře. Náš komplexní průvodce vám poskytne detailní informace o příčinách vzniku nemoci růže na noze, charakteristických příznacích, diagnostických postupech, moderních metodách léčby a účinných strategiích prevence, abyste byli co nejlépe informováni a mohli aktivně pečovat o své zdraví.
Co je nemoc růže (erysipel) a jak postihuje nohu?
Erysipel je povrchová forma celulitidy, zánětu hlubších vrstev kůže a podkoží, způsobená specifickou bakterií – nejčastěji Streptococcus pyogenes, známým také jako beta-hemolytický streptokok skupiny A. Infekce obvykle proniká do kůže přes drobná poranění, jako jsou oděrky, řezné rány, praskliny kůže mezi prsty (často způsobené plísňovou infekcí nohou), bodnutí hmyzem nebo dokonce i nepatrné trhlinky v suché kůži. Na noze se erysipel projevuje jako ostře ohraničené, lesklé, sytě červené až fialové ložisko zánětu, které je na dotek teplé a bolestivé. Charakteristickým rysem je rychlé šíření zánětu a vyvýšený, zřetelný okraj postižené oblasti, který připomíná mapu. V některých případech může dojít i k tvorbě puchýřků nebo drobných krvácenin v postižené kůži.
Etiologie a patogeneze erysipelu na noze
Hlavním původcem erysipelu je, jak již bylo zmíněno, bakterie Streptococcus pyogenes. Tato bakterie produkuje různé enzymy a toxiny, které přispívají k šíření infekce v kůži a podkoží a k rozvoji zánětlivé reakce. Vstupní branou infekce jsou nejčastěji narušené kožní bariéry. Mezi rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku erysipelu na noze, patří:
- Poranění kůže: I drobné oděrky, řezné rány, popáleniny nebo chirurgické jizvy mohou sloužit jako vstupní brána pro bakterie.
- Plísňové infekce nohou (mykózy): Praskliny a zánět kůže způsobené plísní mezi prsty na nohou usnadňují průnik streptokoků.
- Lymfedém: Otok lymfatických cév, který může být způsoben například chirurgickým odstraněním lymfatických uzlin nebo vrozenými poruchami lymfatického systému, narušuje odvod tekutin a imunitních buněk z tkání, čímž zvyšuje náchylnost k infekcím.
- Obezita: Vyšší tělesná hmotnost může vést k horšímu prokrvení a zvýšenému riziku kožních problémů, včetně infekcí.
- Cukrovka (diabetes mellitus): Pacienti s diabetem mají často sníženou imunitu a horší hojení ran, což zvyšuje riziko vzniku a komplikací infekcí.
- Chronická žilní nedostatečnost: Poruchy žilního oběhu mohou vést k otokům a zhoršené výživě kůže, čímž se zvyšuje její zranitelnost.
- Imunosuprese: Stavy spojené s oslabením imunitního systému, jako je HIV/AIDS, léčba imunosupresivy po transplantacích nebo chemoterapie, zvyšují riziko infekcí.
- Předchozí epizoda erysipelu: Pacienti, kteří již erysipel prodělali, mají vyšší riziko recidivy, zejména pokud nebyla adekvátně léčena základní příčina predispozice.
Klinické projevy a charakteristické příznaky erysipelu na noze
Nástup erysipelu bývá obvykle náhlý a provázený celkovými příznaky, které mohou předcházet kožním projevům. Mezi typické celkové příznaky patří:
- Horečka: Často vysoká, dosahující až 39-40 °C.
- Zimnice a třesavka: Důsledek systémové zánětlivé reakce organismu.
- Malátnost a únava: Pocit celkové slabosti a vyčerpání.
- Bolest hlavy: Často pulzujícího charakteru.
- Nauzea a zvracení: Méně časté, ale mohou se vyskytnout.
- Bolesti svalů a kloubů (myalgie a artralgie): Projev celkové infekce.
Lokální příznaky na postižené noze se objevují obvykle do několika hodin po nástupu celkových příznaků a zahrnují:
- Výrazné zarudnutí kůže (erytém): Sytě červené až fialové zbarvení, které má ostře ohraničený, vyvýšený okraj. Zánětlivé ložisko se může rychle šířit.
- Otok (edém): Postižená oblast je oteklá a na dotek napjatá. Otok může být značný a zasahovat i okolní tkáně.
- Bolestivost a citlivost: Postižená kůže je na dotek velmi bolestivá. Bolest může být pulzující nebo pálivá.
- Teplota kůže: Postižená oblast je na dotek výrazně teplejší než okolní zdravá kůže.
- Lesklý vzhled kůže: Zánětem postižená kůže může být napjatá a lesklá.
- Puchýře (buly) a krváceniny (hemoragie): V těžších případech se mohou na postižené kůži objevit puchýře naplněné tekutinou nebo drobné krváceniny.
- Zvětšení regionálních lymfatických uzlin: Lymfatické uzliny v třísle na postižené straně mohou být zvětšené a bolestivé.
Je důležité si uvědomit, že klinický obraz erysipelu může být variabilní a závisí na závažnosti infekce, celkovém stavu pacienta a přítomnosti komorbidit. V případě jakýchkoli podezřelých příznaků je nezbytné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Diagnostika nemoci růže na noze: Jak lékař rozpozná erysipel?
Diagnostika erysipelu se obvykle opírá o charakteristický klinický obraz a anamnézu pacienta. Většinou není nutné provádět specifické laboratorní testy k potvrzení diagnózy. Lékař provede důkladné fyzikální vyšetření, zaměřené na postiženou oblast nohy, a zhodnotí celkové příznaky pacienta. Důležitou součástí diagnostického procesu je podrobný rozhovor s pacientem o jeho zdravotní historii, prodělaných onemocněních, úrazech kůže a případných rizikových faktorech.
Fyzikální vyšetření a anamnéza
Během fyzikálního vyšetření lékař posoudí rozsah a charakter zarudnutí, přítomnost otoku, bolestivost, teplotu kůže a ohraničení zánětlivého ložiska. Zvláštní pozornost věnuje typickému ostře ohraničenému okraji erytému. Lékař také zkontroluje regionální lymfatické uzliny, zda nejsou zvětšené a bolestivé. V rámci anamnézy se lékař ptá na:
- Nástup příznaků: Kdy se první příznaky objevily a jak rychle se vyvíjely.
- Celkové příznaky: Přítomnost horečky, zimnice, malátnosti a dalších systémových projevů.
- Předchozí kožní problémy: Úrazy, oděrky, řezné rány, plísňové infekce, ekzémy.
- Chronická onemocnění: Diabetes mellitus, chronická žilní nedostatečnost, lymfedém, obezita.
- Imunodeficitní stavy: HIV infekce, léčba imunosupresivy.
- Předchozí epizody erysipelu: Pokud pacient již erysipel prodělal.
- Krevní obraz s diferenciálním rozpočtem leukocytů: Může ukázat zvýšený počet bílých krvinek (leukocytóza) a zvýšený podíl neutrofilů, což svědčí pro bakteriální infekci.
- Stanovení zánětlivých markerů (CRP, FW): Zvýšené hodnoty C-reaktivního proteinu (CRP) a sedimentace erytrocytů (FW) indikují zánětlivý proces v těle.
- Hemokultura: Odběr krve na kultivaci se provádí při podezření na sepsi (krevní infekci), což je vzácná, ale závažná komplikace erysipelu.
- Kultivace z kožních lézí (puchýřů): Pokud jsou přítomny puchýře, může se provést kultivace tekutiny z puchýře k identifikaci původce infekce. Tento postup se však u erysipelu provádí spíše zřídka.
- Celulitida (flegmóna): Hlubší infekce kůže a podkoží, která nemá tak ostře ohraničené okraje jako erysipel.
- Dermatitida (zánět kůže): Různé formy zánětu kůže, jako je kontaktní dermatitida nebo ekzém, které se obvykle projevují svěděním, šupinatěním a méně výrazným zarudnutím s neostrými okraji.
- Erythema nodosum: Zánětlivé postižení podkožní tukové tkáně, projevující se bolestivými, červenými uzlíky, nejčastěji na přední straně bérců.
- Hluboká žilní trombóza: Krevní sraženina v hlubokých žilách dolní končetiny, projevující se otokem, bolestivostí a zarudnutím, ale bez typického ostrého ohraničení erysipelu a často s cyanózou (namodralým zbarvením).
- Roseola infantum (šestá nemoc): Virové onemocnění s typickou vyrážkou, ale obvykle postihuje děti a předchází mu horečka.
- Herpes zoster (pásový opar): Virová infekce projevující se bolestivými puchýřky uspořádanými v pásovitém tvaru podél nervových drah.
- Penicilin V (phenoxymethylpenicilin): Podává se perorálně (ústy) u méně závažných forem erysipelu. Obvyklá dávka je 500-1000 mg každých 6-8 hodin po dobu 7-10 dnů.
- Benzylpenicilin (penicilin G): Podává se intravenózně (do žíly) u závažnějších forem erysipelu nebo u pacientů, kteří nemohou užívat perorální antibiotika. Dávkování závisí na závažnosti infekce.
- Makrolidy (např. klarithromycin, azithromycin): Podávají se perorálně.
- Klindamycin: Může se podávat perorálně nebo intravenózně.
- Cefalosporiny první generace (např. cefazolin): Podávají se intravenózně, ale je třeba opatrnosti u

Laboratorní vyšetření a diferenciální diagnostika
Laboratorní vyšetření se u typického erysipelu obvykle neprovádí, protože diagnóza je převážně klinická. Nicméně, v některých nejasných případech nebo při podezření na komplikace může lékař indikovat následující testy:


Diferenciální diagnostika je důležitá pro odlišení erysipelu od jiných onemocnění, která mohou mít podobné kožní projevy. Mezi onemocnění, která je třeba vyloučit, patří:

Pečlivé klinické vyšetření a zhodnocení anamnézy obvykle umožní lékaři stanovit správnou diagnózu erysipelu.

Léčba nemoci růže na noze: Moderní terapeutické postupy
Základem léčby erysipelu je antibiotická terapie, která cílí na bakteriálního původce infekce, nejčastěji streptokoky. Volba antibiotika, způsob podání a délka léčby závisí na závažnosti infekce, celkovém stavu pacienta a přítomnosti komorbidit. Většina pacientů s erysipelem se léčí ambulantně, ale v případě závažného průběhu, komplikací nebo u pacientů s rizikovými faktory může být nutná hospitalizace.
Antibiotická léčba: Klíčový pilíř terapie

Penicilinová antibiotika jsou lékem první volby v léčbě erysipelu, protože streptokoky jsou na ně obvykle velmi citlivé. Nejčastěji se používá:
U pacientů s alergií na penicilin se používají alternativní antibiotika, jako jsou: