Bedly Druhy: Podrobný Průvodce Rozmanitostí Těchto Výjimečných Hub
Bedly, tyto elegantní a často impozantní houby, patří k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším pokladům našich lesů a luk. Jejich charakteristický vzhled s vysokým třeněm a kloboukem posetým šupinkami je nezaměnitelný. Nicméně, pod pojmem „bedla“ se skrývá překvapivě široká škála druhů, které se liší nejen svým vzhledem a velikostí, ale také svými vlastnostmi, výskytem a především jedlostí. Tento obsáhlý průvodce vás provede fascinujícím světem bedel a představí vám ty nejdůležitější a nejzajímavější druhy, na které můžete v přírodě narazit. Ponořte se s námi do detailního poznání těchto pozoruhodných hub a objevte jejich skryté krásy a tajemství.
Systematické Zařazení a Charakteristika Bedel
Z taxonomického hlediska patří bedly do čeledi pečárkovitých (Agaricaceae), což je rozsáhlá a různorodá skupina zahrnující mnoho známých jedlých i jedovatých hub. V rámci této čeledi se bedly tradičně řadí do rodu *Macrolepiota*, *Lepiota* a příbuzných rodů. Charakteristickým rysem bedel je jejich velká plodnice s masitým kloboukem, lupeny na spodní straně klobouku, prsten na třeni a často i šupinatý povrch klobouku a třeně. Výtrusný prach bedel je obvykle bílý nebo krémový.
Rod *Macrolepiota*: Velké a Impozantní Bedly
Rod *Macrolepiota* zahrnuje největší a nejnápadnější zástupce bedel. Tyto houby se vyznačují mohutnými plodnicemi s klobouky dosahujícími průměru i přes 30 cm a vysokými, dutými třeni s pohyblivým prstenem. Mezi nejznámější a nejoblíbenější zástupce tohoto rodu patří bezesporu bedla vysoká (*Macrolepiota procera*).
Bedla Vysoká (*Macrolepiota procera*): Královna Mezi Bedlami
Bedla vysoká je ikonickou houbou, kterou snadno poznáte podle jejího velkého, masitého klobouku s hnědými šupinami na bělavém podkladu a vysokého, dutého třeně s charakteristickým hadovitým vzorem a volným, pohyblivým prstenem. Její vůně je příjemně oříšková a chuť jemná a lahodná. Bedla vysoká roste hojně na loukách, pastvinách, v řídkých lesích a na okrajích lesů od léta do podzimu. Je to vynikající jedlá houba, která se v kuchyni používá na mnoho způsobů – smažená v trojobalu, dušená, pečená nebo jako součást různých houbových pokrmů. Při sběru je však nezbytné věnovat zvýšenou pozornost její správné identifikaci, aby nedošlo k záměně s jedovatými druhy, jako je například muchomůrka zelená (která však nemá prsten pohyblivý a její třeň je bez hadovitého vzoru).
Charakteristické Znaky Bedly Vysoké:
- Klobouk: Velký, v průměru 10-30 cm i více, v mládí kulovitý, později ploše rozložený s tupým hrbolem uprostřed. Pokožka klobouku je bělavá až světle hnědá, pokrytá velkými, odstávajícími hnědými šupinami.
- Lupeny: Husté, volné, bělavé až krémové, při poranění nemění barvu.
- Třeň: Vysoký (10-40 cm), štíhlý, dutý, bělavý až nahnědlý, s charakteristickým hnědým hadovitým vzorem. V horní části třeně se nachází volný, pohyblivý prsten.
- Prsten: Bíly, blanitý, široký, pohyblivý nahoru a dolů po třeni.
- Dužnina: Bělavá, měkká, s příjemnou oříškovou vůní a jemnou chutí. Při řezu nemění barvu.
- Výtrusný prach: Bílý.
- Bedla červenající (*Macrolepiota rhacodes*): Podobná bedle vysoké, ale její dužnina na řezu oranžoví až červená. Je jedlá, ale u některých citlivých jedinců může způsobovat trávicí potíže. Její šupiny na klobouku jsou menší a více přitisklé.
- Bedla zahradní (*Macrolepiota hortensis*): Roste spíše v zahradách a parcích, je menší a její třeň nemá tak výrazný hadovitý vzor. Je jedlá.
- Jedovaté druhy rodu *Lepiota* (menší bedly): Některé malé druhy bedel z rodu *Lepiota* jsou silně jedovaté a mohou být zaměněny za mladé plodnice bedly vysoké. Důkladná znalost charakteristických znaků a velikosti je proto klíčová.
- Muchomůrka zelená (*Amanita phalloides*): I když se na první pohled nepodobá dospělé bedle vysoké, mladé plodnice muchomůrky zelené v „závoji“ by mohly být nezkušeným houbařem zaměněny. Muchomůrka zelená však nemá pohyblivý prsten a její třeň je hladký bez hadovitého vzoru. Navíc má pochvu na bázi třeně, kterou bedly nemají.
- Klobouk: Středně velký, v průměru 8-20 cm, v mládí kulovitý, později ploše rozložený s hrbolem. Pokožka klobouku je bělavá až nahnědlá, pokrytá menšími, hnědými, spíše přitisklými šupinami.
- Lupeny: Husté, volné, bělavé až krémové, při poranění mohou mírně hnědnout.
- Třeň: Středně vysoký (8-20 cm), štíhlý, dutý, bělavý až nahnědlý, bez výrazného hadovitého vzoru. V horní části třeně se nachází volný, pohyblivý prsten. Báze třeně po poranění oranžoví až červená.
- Prsten: Bílý, blanitý, široký, pohyblivý.
- Dužnina: Bělavá, na řezu, zejména v bázi třeně, oranžoví až červená. Vůně a chuť jsou příjemné, houbové.
- Výtrusný prach: Bílý.
- Bedla vysoká (*Macrolepiota procera*): Jak již bylo zmíněno, bedla vysoká má větší plodnice, výrazný hadovitý vzor na třeni a její dužnina na řezu nemění barvu.
- Bedla zahradní (*Macrolepiota hortensis*): Je menší a roste spíše v zahradách. Její dužnina také červená.
- Jedovaté druhy rodu *Lepiota* (menší bedly): Opět platí nutnost důkladné identifikace a vyloučení menších, jedovatých bedel.
- Bedla zahradní (*Macrolepiota hortensis*): Menší druh, rostoucí často v zahradách, parcích a na kompostech. Je jedlá a podobná bedle červenající, ale obvykle má menší rozměry a méně výrazné červenání dužniny.
- Bedla olivově šupinatá (*Macrolepiota olivascens*): Vyznačuje se olivově nahnědlými šupinami na klobouku a roste v teplejších oblastech pod listnatými stromy. Je jedlá.
- Bedla Konradova (*Macrolepiota konradii*): Roste vzácně na vápnitých půdách pod jehličnany. Je jedlá, ale pro svou vzácnost by se neměla sbírat.
- Bedla ostrošupinná (*Lepiota aspera*): Celá plodnice je pokryta hrubými, odstávajícími šupinami. Je silně jedovatá.
- Bedla hřebenitá (*Lepiota cristata*): Má bělavý klobouk s hnědými, soustředně uspořádanými šupinami a úzký, dutý třeň s prstenem. Je silně jedovatá.
- Bedla klamná (*Lepiota brunneoincarnata*): Má hnědočervený klobouk s tmavšími šupinami a roste často v parcích a zahradách. Je smrtelně jedovatá.
- Bedla malá (*Lepiota castanea*): Malá bedla s hnědým kloboukem a tenkým třeněm. Je silně jedovatá.
- Další jedovaté druhy: Existuje mnoho dalších menších jedovatých bedel rodu *Lepiota*, jejichž přesná identifikace je často obtížná i pro zkušené houbaře. Proto platí obecné pravidlo: malé bedly s šupinatým kloboukem a prstenem na třeni sbírejte pouze tehdy, pokud jste si jejich jedlosti naprosto jisti a znáte všechny rozlišovací znaky. V případě jakékoli nejistoty je lepší takovou houbu nechat růst.
- Bedla vonná (*Lepiota grangei*): Má příjemnou mandlovou vůni a roste vzácně na loukách a pastvinách.
- Bedla bledá (*Lepiota subincarnata*): Má narůžovělý klobouk a roste vzácně v listnatých lesích. (Pozor, existují i podobné jedovaté druhy!)
- Bedla obecná (*Chlorophyllum rhacodes* var. *rhacodes*): Dříve považována za varietu bedly červenající, nyní je považována za samostatný druh. Je jedlá a podobná bedle červenající, ale její výtrusný prach je zelenavý.
- Bedla hně
Možnosti Záměny Bedly Vysoké:
Bedla Červenající (*Macrolepiota rhacodes*): Chutná s Opatrností
Bedla červenající je dalším zástupcem rodu *Macrolepiota*, který je podobný bedle vysoké, ale liší se několika klíčovými znaky. Její klobouk je obvykle menší a šupiny na něm jsou menší a více přitisklé. Hlavním rozlišovacím znakem je však její dužnina, která na řezu oranžoví až červená, zejména v bázi třeně. Bedla červenající je jedlá, ale u některých citlivých jedinců může způsobovat trávicí potíže, proto se doporučuje konzumovat ji v menším množství a vždy důkladně tepelně upravenou. Roste v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích a zahradách, často ve skupinách.
Charakteristické Znaky Bedly Červenající:
Možnosti Záměny Bedly Červenající:
Další Druhy Rodu *Macrolepiota*: Méně Známé, Ale Zajímavé
Kromě bedly vysoké a bedly červenající existují i další, méně časté druhy rodu *Macrolepiota*, které si zaslouží zmínku:
Rod *Lepiota*: Menší a Často Jedovaté Bedly
Rod *Lepiota* zahrnuje menší druhy bedel, které jsou často nenápadné, ale mohou mezi nimi být i silně jedovaté zástupci. Tyto bedly se vyznačují menšími plodnicemi s klobouky do průměru 10 cm, tenkým třeněm s prstenem (který může být někdy pomíjivý) a šupinatým povrchem klobouku. V tomto rodu je velmi důležité věnovat maximální pozornost identifikaci, protože záměna jedlého druhu s jedovatým může mít fatální následky.
Jedovaté Druhy Rodu *Lepiota*: Nebezpečí, Kterému se Vyhnout
Mezi nejnebezpečnější zástupce rodu *Lepiota* patří několik silně jedovatých druhů, které obsahují amatoxiny, stejné jedy jako muchomůrka zelená. Otrava těmito houbami je velmi vážná a často končí smrtí. Proto je naprosto nezbytné znát tyto jedovaté druhy a nikdy je nesbírat ani konzumovat. Mezi nejvýznamnější jedovaté bedly patří:
Jedlé Druhy Rodu *Lepiota*: Vzácné a Nenápadné
V rodu *Lepiota* se nachází i několik jedlých druhů, jsou však obvykle menší a méně nápadné než zástupci rodu *Macrolepiota*. Navíc, vzhledem k riziku záměny s jedovatými druhy, se jejich sběr příliš nedoporučuje, pokud nejste zkušení houbaři s perfektní znalostí těchto hub. Mezi jedlé druhy rodu *Lepiota* patří například:
Příbuzné Rody a Podobné Houby
Kromě rodů *Macrolepiota* a *Lepiota* existují i další příbuzné rody a houby, které se mohou bedlám podobat a je důležité je znát pro správnou identifikaci.
Rod *Chlorophyllum*: Zelenavé Výtrusy
Rod *Chlorophyllum* je blízce příbuzný rodu *Macrolepiota* a zahrnuje několik velkých bedelovitých hub. Charakteristickým znakem tohoto rodu je zelenavý výtrusný prach. Mezi známé zástupce patří: