Úvod: Proč Se Vracíme k Starým Odrůdám Blum?
V dnešní době, kdy supermarkety nabízejí uniformní ovoce s dlouhou trvanlivostí, ale často mdlou chutí, se stále více pěstitelů a gurmánů obrací k starým odrůdám blum. Tyto odrůdy, pěstované po generace našimi předky, představují nejen bohatý zdroj genetické diverzity, ale také nesou v sobě příběhy regionů a tradičního ovocnářství. Jejich unikátní chutě, často komplexnější a intenzivnější než u moderních hybridů, otevírají nové možnosti v kuchyni a přinášejí potěšení smyslům. V tomto obsáhlém průvodci se ponoříme do fascinujícího světa starých odrůd slivoní, prozkoumáme jejich historii, charakteristické rysy, nároky na pěstování a široké spektrum využití.
Historie Pěstování Blum v Evropě a Význam Starých Odrůd
Historie pěstování blum na evropském kontinentu sahá hluboko do minulosti. Archeologické nálezy a písemné zmínky dokládají, že různé druhy a poddruhy slivoní byly známy a pěstovány již ve starověku. Římané, známí svou láskou k zemědělství a šlechtění rostlin, přispěli k rozšíření mnoha ovocných druhů po celé své říši, a slivoně nebyly výjimkou. V průběhu staletí se pak v jednotlivých regionech Evropy vyvíjely specifické lokální odrůdy, přizpůsobené místním klimatickým podmínkám a půdním typům. Tyto tradiční odrůdy se staly nedílnou součástí kulturního dědictví a regionální identity. Představovaly nejen důležitý zdroj potravy, ale také surovinu pro výrobu tradičních produktů, jako jsou povidla, sušené ovoce či destiláty. S nástupem moderního zemědělství a důrazem na vysoké výnosy a dlouhou trvanlivost plodů začalo mnoho z těchto starých odrůd ustupovat novějším šlechtěním, často s méně výraznou chutí a menší odolností vůči chorobám a škůdcům. Nicméně, v posledních letech pozorujeme renesanci zájmu o tyto zapomenuté poklady, a to z mnoha důvodů.
Genetická Diverzita a Odolnost Starých Odrůd
Jedním z klíčových argumentů pro návrat k starým odrůdám blum je jejich genetická diverzita. Na rozdíl od moderních, často úzce příbuzných kultivarů, se staré odrůdy vyznačují širší genetickou základnou. Tato diverzita je nesmírně důležitá z hlediska odolnosti vůči měnícím se klimatickým podmínkám, novým chorobám a škůdcům. V době, kdy se zemědělství potýká s výzvami spojenými se změnou klimatu, mohou být staré odrůdy, díky své přirozené adaptabilitě, cenným zdrojem pro šlechtění nových, odolnějších kultivarů. Jejich schopnost lépe snášet sucho, mráz či specifické půdní podmínky může být klíčová pro zajištění budoucí produkce ovoce. Navíc, některé staré odrůdy vykazují přirozenou odolnost vůči chorobám a škůdcům, což může snížit potřebu chemických postřiků a přispět k šetrnějšímu zemědělství.
Jedinečné Chuťové Profily a Využití v Kuchyni
Dalším významným aspektem starých odrůd blum je jejich výjimečná chuť. Mnoho z těchto odrůd nabízí komplexnější a intenzivnější chuťové profily než moderní hybridy. Můžeme zde nalézt tóny medu, mandlí, koření či dokonce jemnou nahořklost, které dodávají plodům jedinečný charakter. Tato bohatost chutí se promítá i do jejich využití v kuchyni. Staré odrůdy blum jsou ideální pro přípravu tradičních džemů a povidel s hlubokou ovocnou chutí, pro pečení koláčů a knedlíků s nezaměnitelným aroma, ale také pro výrobu destilátů s jemnými nuancemi. Některé odrůdy se výborně hodí k sušení, přičemž si zachovávají svou intenzivní chuť a stávají se zdravou a chutnou pochoutkou. Objevování starých odrůd tak otevírá nové kulinářské možnosti a umožňuje nám znovuobjevit zapomenuté chutě našich předků.
Kulturní a Historický Význam Starých Odrůd
Staré odrůdy blum nejsou jen zdrojem potravy a genetické diverzity, ale také nositeli kulturního a historického dědictví. Jsou spojeny s tradicemi regionálního ovocnářství, s příběhy generací pěstitelů a s krajinným rázem mnoha oblastí. Zachování těchto odrůd je tak důležité i z hlediska uchování naší kulturní identity a historické paměti. Mnoho starých odrůd má svá specifická jména, která odrážejí místní názvy, vlastnosti plodů či jména pěstitelů, a tato jména jsou součástí našeho jazyka a kultury. Pěstování starých odrůd tak není jen zemědělskou činností, ale také aktem úcty k naší minulosti a k moudrosti našich předků, kteří dokázali vyšlechtit a udržet tyto cenné rostliny po staletí.
Přehled Některých Významných Starých Odrůd Blum
Svět starých odrůd blum je nesmírně bohatý a rozmanitý. Každá odrůda má své specifické vlastnosti, které ji činí jedinečnou. Následuje přehled některých významných starých odrůd slivoní, které si zaslouží naši pozornost a ochranu:
Švestka domácí (Prunus domestica ‚Domácí‘)
Švestka domácí je pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější starou odrůdou blum v České republice. Její původ sahá pravděpodobně do Malé Asie a na Balkán, odkud se postupně rozšířila po celé Evropě. Charakteristické jsou pro ni středně velké, oválné až vejčité plody s tmavě modrou až fialovou slupkou a žlutozelenou, aromatickou dužninou, která se snadno odděluje od pecky. Švestka domácí je ceněna pro svou vynikající chuť, která je sladká s jemnou kyselinkou a typickým švestkovým aroma. Je ideální pro přímý konzum, zavařování, sušení, výrobu povidel a destilátů. Je poměrně nenáročná na pěstování a dobře se adaptuje na různé půdní a klimatické podmínky. Existuje mnoho lokálních klonů a variant švestky domácí, které se liší velikostí plodů, dobou zrání a dalšími vlastnostmi.
Durancie (Prunus domestica subsp. insititia ‚Durancie‘)
Durancie je další významnou starou odrůdou blum, která je považována za poddruh slivoně domácí. Je charakteristická menšími, kulatými až oválnými plody s tmavě modrou slupkou a tuhou, zelenožlutou dužninou, která se obtížněji odděluje od pecky. Chuť durancie je sladkokyselá, často s mírně trpkým nádechem. Je velmi odolná vůči mrazu a chorobám, a proto se tradičně pěstovala v drsnějších klimatických podmínkách. Durancie je vynikající pro výrobu hustých a aromatických povidel, kompotů a destilátů. Díky své pevné dužnině se také dobře hodí k pečení. Existuje mnoho místních názvů a variant durancie, které se liší velikostí a chutí plodů.
Bílá renklóda (Prunus domestica ‚Althanns Reineclaude‘)
Bílá renklóda, známá také jako Althanova renklóda, je stará francouzská odrůda, která se vyznačuje velkými, kulatými až mírně oválnými plody se žlutozelenou slupkou a šťavnatou, sladkou a velmi aromatickou dužninou, která se dobře odděluje od pecky. Je považována za jednu z nejchutnějších starých odrůd blum. Bílá renklóda je ideální pro přímý konzum, ale také pro přípravu luxusních kompotů a džemů. Je náročnější na pěstování, vyžaduje teplejší polohy a úrodné půdy, a je také náchylnější k některým chorobám. Nicméně, její výjimečná chuť vyvažuje tyto nároky a činí z ní vyhledávanou odrůdu mezi znalci.
Zelená renklóda (Prunus domestica ‚Reine Claude Verte‘)
Zelená renklóda je další klasickou starou odrůdou blum francouzského původu. Je charakteristická menšími až středně velkými, kulatými plody se zelenou až žlutozelenou slupkou a velmi sladkou, šťavnatou a aromatickou dužninou. Je považována za jednu z nejstarších a nejkvalitnějších renklód. Zelená renklóda je vynikající pro přímý konzum, dezerty a přípravu jemných kompotů a džemů. Je poměrně náročná na pěstování, preferuje chráněné a slunné polohy a úrodné půdy. Je také citlivější na některé choroby. Její intenzivní sladká chuť a jemné aroma ji však řadí mezi nejcennější staré odrůdy.
Wangenheimova švestka (Prunus domestica ‚Wangenheims Frühzwetsche‘)
Wangenheimova švestka je stará německá odrůda, která se vyznačuje středně velkými, oválnými plody s tmavě modrou slupkou a žlutozelenou, pevnou dužninou, která se dobře odděluje od pecky. Je ceněna pro svou ranou zralost a vysokou plodnost. Chuť je sladkokyselá, aromatická. Wangenheimova švestka je vhodná pro přímý konzum, zavařování i sušení. Je poměrně nenáročná na pěstování a dobře se adaptuje na různé podmínky. Díky své ranosti je oblíbená v oblastech s kratším vegetačním obdobím.
Čačanská lepotica (Prunus domestica ‚Čačanska Lepotica‘)
Ačkoliv Čačanská lepotica nepatří mezi úplně nejstarší odrůdy, představuje vynikající příklad úspěšného šlechtění, které navazuje na vlastnosti starých odrůd. Pochází ze Srbska a vyznačuje se velkými, atraktivními, tmavě modrými plody s pevnou, šťavnatou a sladkou dužninou. Je vysoce plodná a relativně odolná vůči chorobám. Její popularita svědčí o tom, že i moderní šlechtění může přinést odrůdy s vynikající chutí a pěstitelskými vlastnostmi, které osloví širokou veřejnost.
Pěstování Starých Odrůd Blum: Praktické Rady a Tipy
Pěstování starých odrůd blum se v mnoha ohledech neliší od pěstování moderních odrůd, ale existují určité specifika, na která je třeba brát ohled. Úspěch závisí na správném výběru stanoviště, kvalitní přípravě půdy, vhodné výsadbě a následné péči, která zahrnuje řez, hnojení, ochranu před chorobami a škůdci a v neposlední řadě i sklizeň.
Výběr Stanoviště a Příprava Půdy
Blumy obecně preferují slunná a teplá stanoviště, která jsou chráněná před silnými větry. Půda by měla být hluboká, propustná, živná a s dostatkem humusu. Ideální pH se pohybuje mezi 6,0 a 7,0. Před výsadbou je vhodné půdu důkladně připravit. Odplevelte ji, prokypřete a zapravte kompost nebo jiné organické hnojivo. Pokud je půda příliš těžká a jílovitá, je vhodné ji vylehčit pískem a štěrkem, aby se zlepšila drenáž. Naopak, pokud je půda příliš písčitá, je třeba přidat organickou hmotu, která zadrží vláhu a živiny.
Výsadba Stromků Starých Odrůd
Nejvhodnější doba pro výsadbu ovocných stromků je podzim (říjen až listopad) nebo jaro (březen až duben). Při nákupu stromků vybírejte zdravé jedince s dobře vyvinutým kořenovým systémem a nepoškozenou kůrou. Před výsadbou namočte kořeny stromku na několik hodin do vody. Výsadbová jáma by měla být dostatečně velká, aby se do ní kořeny volně vešly. Na dno jámy můžete dát vrstvu kompostu nebo uleželého hnoje. Stromek umístěte do jámy tak, aby roub byl asi 5-10 cm nad úrovní terénu. Kořeny rovnoměrně rozprostřete a zasypte kvalitní zeminou. Po výsadbě stromek důkladně zalijte a okolí zamulčujte, abyste zabránili vysychání půdy a růstu plevelů. K mladému stromku je vhodné umístit opěrný kůl, který mu poskytne stabilitu.
Řez a Tvarování Koruny
Řez je důležitou součástí péče o ovocné stromy, neboť ovlivňuje jejich růst, plodnost a zdraví. U mladých stromků se provádí tzv. výchovný řez, jehož cílem je vytvořit optimální tvar koruny. U dospělých stromů se pak provádí udržovací řez, který zajišťuje pravidelnou plodnost, prosvětlení koruny a odstranění suchých, poškozených nebo nemocných větví. Termín řezu závisí na druhu a věku stromu. U blum se obvykle provádí zimní řez (v období vegetačního klidu) a letní řez (pro prosvětlení koruny a podporu