Přehled druhů drobného ptactva v České republice a jejich charakteristika
Česká republika se pyšní bohatou a rozmanitou ptačí faunou. Mezi nejpočetnější a nejčastěji pozorované zástupce patří bezesporu drobné ptactvo. Tito malí opeřenci hrají klíčovou roli v ekosystémech, od opylování rostlin a rozšiřování semen až po regulaci populací hmyzu. Pozorování drobného ptactva je oblíbenou činností mnoha lidí, ať už se jedná o zkušené ornitology, nebo jen o milovníky přírody. Tento obsáhlý průvodce si klade za cíl představit nejběžnější i méně známé druhy drobného ptactva, které můžeme potkat na území České republiky. Detailně se zaměříme na jejich vzhled, způsob života, hnízdění, potravu, zpěv a ochranářský status. Ponořte se s námi do fascinujícího světa těchto malých, ale významných obyvatel naší krajiny.
Systematické členění drobného ptactva
Pro lepší orientaci v rozmanité skupině drobného ptactva je užitečné se seznámit se základním systematickým členěním. Ptáci (Aves) se dělí do mnoha řádů, z nichž nejpočetnější a pro drobné ptactvo nejrelevantnější je řád pěvců (Passeriformes). Pěvci zahrnují více než polovinu všech ptačích druhů a vyznačují se složitým hlasovým ústrojím, které jim umožňuje produkovat komplexní zpěv. V rámci pěvců pak rozlišujeme mnoho čeledí, které sdružují druhy s podobnými charakteristikami. V následujících kapitolách se budeme věnovat nejvýznamnějším čeledím a jejich zástupcům vyskytujícím se v České republice.
Nejvýznamnější čeledi pěvců v České republice
- Sýkorovití (Paridae)
- Brhlíkovití (Sittidae)
- Šoupálkovití (Certhiidae)
- Pěnicovití (Sylviidae)
- Lejskovití (Muscicapidae)
- Pěvuškovití (Prunellidae)
- Vlaštovkovití (Hirundinidae)
- Konipasovití (Motacillidae)
- Strnadovití (Emberizidae)
- Pěnkavovití (Fringillidae)
- Vrabecovití (Passeridae)
- Špačkovití (Sturnidae)
- Krkavcovití (Corvidae) (zahrnují i menší druhy)
- Ťuhýkovití (Laniidae)
- Žluvovití (Oriolidae)
Detailní přehled jednotlivých druhů drobného ptactva
V následující části se podrobně zaměříme na jednotlivé druhy drobného ptactva, které můžeme v České republice pozorovat. U každého druhu uvedeme jeho charakteristický vzhled, biotop a výskyt, chování a způsob života, hnízdění, potravu, typický zpěv a aktuální ochranářský status.
Sýkorovití (Paridae)
Sýkorovití jsou malí, aktivní pěvci s krátkým, silným zobákem přizpůsobeným k louskání semen a sběru hmyzu. V České republice se vyskytuje několik druhů sýkor, které jsou snadno rozpoznatelné podle svého zbarvení a chování. Jsou to převážně stálí ptáci, kteří se v zimě sdružují do hejn a často navštěvují krmítka.
Sýkora koňadra (Parus major)
Vzhled: Sýkora koňadra je největší a nejnápadnější z našich sýkor. Má jasně žlutou spodinu těla s výrazným černým pruhem táhnoucím se od hrdla až po břicho. Hlava je černá s bílými tvářemi a na křídlech má bílý pruh. Samice je zbarvena podobně, ale černý pruh na břiše bývá užší a někdy přerušovaný. Mladí ptáci mají matnější zbarvení s nažloutlými tvářemi.
Biotop a výskyt: Je velmi hojná v různých typech lesů, parcích, zahradách a alejích po celé České republice. Dobře se adaptovala i na městské prostředí.
Chování a způsob života: Je to velmi aktivní a čilý pták, neustále prohledávající větve a listy stromů a keřů při hledání potravy. V zimě se často sdružuje s jinými druhy sýkor a brhlíky do smíšených hejn. Je poměrně krotká a snadno přilétá na krmítka.
Hnízdění: Hnízdí v dutinách stromů, ptačích budkách, štěrbinách zdí a jiných vhodných úkrytech. Samice snáší 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí sama po dobu 13-14 dní. Mláďata krmí oba rodiče a hnízdo opouštějí po zhruba 18-20 dnech.
Potrava: V létě se živí převážně hmyzem a jeho larvami, pavouky a jinými bezobratlými. V zimě konzumuje semena, ořechy a plody, na krmítkách nepohrdne slunečnicovými semínky a lojem.
Zpěv: Je velmi variabilní a zahrnuje mnoho různých melodií a zvuků. Mezi nejčastější patří hlasité „cí-cí-be“ nebo „cink-cink“. Samec zpívá často z vyvýšeného místa, aby ohraničil své teritorium a přilákal samici.
Ochrannářský status: V České republice se jedná o běžný a hojný druh, jehož populace je stabilní. Není ohrožena.
Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)
Vzhled: Menší než sýkora koňadra, s charakteristickou modrou čepičkou na hlavě, modrými křídly a ocasem, žlutou spodinou těla a zelenavým hřbetem. Přes oko se táhne černý proužek a tváře jsou bílé. Pohlaví jsou si podobná, mladí ptáci mají méně výrazné zbarvení.
Biotop a výskyt: Obývá listnaté a smíšené lesy, křoviny, parky a zahrady po celém území České republiky. Je hojná i v městských oblastech.
Chování a způsob života: Je velmi mrštná a obratná, často visí hlavou dolů při hledání potravy na tenkých větvičkách. V zimě se sdružuje do menších hejn a navštěvuje krmítka.
Hnízdění: Hnízdí v dutinách stromů, ptačích budkách a jiných malých otvorech. Samice snáší 7-14 bílých, hnědě skvrnitých vajec a sedí na nich 13-15 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a opouštějí hnízdo po 16-19 dnech.
Potrava: Živí se převážně drobným hmyzem, housenkami, mšicemi a pavouky. V zimě doplňuje jídelníček semeny a ořechy.
Zpěv: Je melodický a cvrlikavý, často zahrnuje opakované tóny „cí-cí-rí“ nebo „zvon-zvon“. Je méně hlasitý než zpěv sýkory koňadry.
Ochrannářský status: Patří k běžným a hojným druhům, její populace je stabilní a není ohrožena.
Sýkora babka (Poecile palustris)
Vzhled: Menší, nenápadně zbarvená sýkora s černou čepičkou, bílými tvářemi a šedohnědým hřbetem a křídly. Spodina těla je světle šedá až bělavá. Na hrdle má malou černou skvrnu. Od velmi podobné sýkory luční se liší matnější čepičkou a chybějícím leskem na ní.
Biotop a výskyt: Preferuje vlhké listnaté a smíšené lesy s bohatým podrostem, lužní lesy, parky a zahrady s hustými keři. Je rozšířena po celém území České republiky, ale je méně hojná než sýkora koňadra a modřinka.
Chování a způsob života: Je méně nápadná a tišší než ostatní sýkory. Často se pohybuje v nižších patrech vegetace a hledá potravu pod kůrou stromů a v hustých keřích. V zimě se může připojovat k smíšeným hejnům.
Hnízdění: Hnízdí v dutinách stromů, často v blízkosti vody. Samice si sama vyhlodává dutinu v měkkém dřevě nebo využívá opuštěné dutiny po jiných ptácích. Snáší 6-9 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec a sedí na nich 13-15 dní. Mláďata krmí oba rodiče po dobu 17-19 dní.
Potrava: Živí se převážně hmyzem, pavouky a jejich larvami. Na podzim a v zimě konzumuje i semena a plody.
Zpěv: Je poměrně tichý a melodický, zahrnuje opakované „pi-pi-ču“ nebo „cik-cik“. Často napodobuje hlasy jiných ptáků.
Ochrannářský status: Je považována za běžný druh, ale její populace v některých oblastech mírně klesá v důsledku ztráty vhodných biotopů.
Sýkora luční (Poecile montanus)
Vzhled: Velmi podobná sýkoře babce, liší se lesklou černou čepičkou a světlejší šedohnědou spodinou těla. Černá skvrna na hrdle je o něco větší a má ostřejší ohraničení. Rozlišení obou druhů v terénu může být obtížné a často vyžaduje poslech hlasu.
Biotop a výskyt: Preferuje jehličnaté a smíšené lesy ve vyšších polohách, horské lesy a rašeliniště. V nižších polohách je méně hojná než sýkora babka. Je rozšířena spíše v horských a podhorských oblastech České republiky.
Chování a způsob života: Podobné jako u sýkory babky, je spíše nenápadná a tišší. Hledá potravu v korunách stromů a v hustém podrostu. V zimě se může sdružovat do menších hejn.
Hnízdění: Hnízdí v dutinách stromů, často v pařezech a trouchnivějících kmenech. Dutinu si většinou sama vyhlodává. Samice snáší 6-9 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec a sedí na nich 13-15 dní. Mláďata krmí oba rodiče po dobu 17-19 dní.
Potrava: Živí se převážně hmyzem, pavouky a jejich larvami. V zimě doplňuje jídelníček semeny jehličnanů a jiných rostlin.
Zpěv: Je o něco drsnější než zpěv sýkory babky, zahrnuje opakované „cik-a-de“ nebo „čip-čap“. Rozlišení hlasu je často klíčové pro určení druhu.
Ochrannářský status: Je považována za běžný druh, ale její populace může být lokálně ohrožena ztrátou starých lesů s dostatkem dutin.
Sýkora uhelníček (Periparus ater)
Vzhled: Malá sýkora s černou hlavou a bílými tvářemi, na týle má nápadnou bílou skvrnu. Hřbet je šedý, spodina těla bělavá s rezavým nádechem na bocích. Křídla mají dva bílé proužky. Pohlaví jsou si podobná, mladí ptáci mají žlutavý nádech na spodině.
Biotop a výskyt: Preferuje jehličnaté lesy, zejména smrčiny a borové lesy. Je rozšířena po celém území České republiky, ale je méně hojná v nížinách s převahou