Vše o Druzích Rakytníku: Podrobný Průvodce pro Pěstitele i Nadšence
Rakytník (Hippophae) je rod rostlin z čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae), který si získal značnou popularitu díky svým výjimečným nutričním vlastnostem a širokému spektru využití. Jeho oranžové plody jsou bohaté na vitamíny, antioxidanty a další bioaktivní látky, které příznivě ovlivňují lidské zdraví. V tomto obsáhlém průvodci se podrobně zaměříme na jednotlivé druhy rakytníku, jejich charakteristiku, pěstování a možnosti využití.
Systematické Zařazení a Základní Charakteristika Rodu Hippophae
Rod Hippophae zahrnuje několik blízce příbuzných druhů a poddruhů, které se přirozeně vyskytují v rozsáhlých oblastech Evropy a Asie. Tyto rostliny jsou typické svými trnitými větvemi a úzkými, střídavými listy stříbřité barvy. Květy rakytníku jsou nenápadné, drobné a jednopohlavné, přičemž samčí a samičí rostliny jsou oddělené (dvoudomé). Plodem je pak charakteristická oranžová až nažloutlá peckovice, která je zdrojem mnoha cenných látek.
Hlavní Druhy Rodu Hippophae
V rámci rodu Hippophae rozlišujeme několik hlavních druhů, které se liší svým areálem rozšíření, morfologickými znaky a částečně i chemickým složením plodů. Mezi nejvýznamnější patří:
Hippophae rhamnoides L. – Rakytník řešetlákový
Rakytník řešetlákový je nejrozšířenějším a nejlépe prozkoumaným druhem rodu Hippophae. Jeho přirozený areál zahrnuje rozsáhlé oblasti Evropy a Asie, od západní Evropy až po Čínu. V rámci tohoto druhu existuje několik poddruhů a mnoho vyšlechtěných odrůd, které se liší svými pěstitelskými vlastnostmi a kvalitou plodů.
Morfologická Charakteristika Rakytníku Řešetlákového
Rakytník řešetlákový je obvykle dvoudomý, opadavý keř nebo malý strom dosahující výšky 2 až 10 metrů. Jeho větve jsou hustě trnité a pokryté stříbřitě šedou kůrou. Listy jsou úzké, kopinaté, střídavé a mají stříbřitě šedou barvu díky hustým chloupkům na povrchu. Květy jsou drobné, nenápadné, žlutozelené barvy a vyrůstají v úžlabí listů. Samčí květy jsou uspořádány v krátkých klasech, zatímco samičí květy jsou jednotlivé nebo v malých skupinkách. Plodem je oranžová až červenooranžová peckovice elipsoidního tvaru, která obsahuje jednu semeno.
Poddruhy Rakytníku Řešetlákového
V rámci druhu Hippophae rhamnoides se rozlišuje několik geografických poddruhů, které se mírně liší svými morfologickými a ekologickými charakteristikami:
Hippophae rhamnoides subsp. rhamnoides
Tento poddruh je typický pro západní a střední Evropu. Obvykle se vyskytuje na písčitých a štěrkovitých půdách v blízkosti řek a mořského pobřeží. Rostliny jsou obvykle menšího vzrůstu a mají menší plody.
Hippophae rhamnoides subsp. carpatica
Tento poddruh je endemický pro Karpaty. Vyznačuje se většími plody a vyšším obsahem některých bioaktivních látek ve srovnání s nominátním poddruhem.
Hippophae rhamnoides subsp. caucasica
Tento poddruh se vyskytuje na Kavkaze. Rostliny jsou obvykle vyšší a mají větší listy.
Hippophae rhamnoides subsp. turkestanica
Tento poddruh je rozšířen ve Střední Asii. Vyznačuje se větší odolností vůči suchu a extrémním teplotám.
Hippophae rhamnoides subsp. mongolica
Tento poddruh pochází z Mongolska a Sibiře. Je známý svou vysokou odolností vůči mrazu.
Hippophae rhamnoides subsp. sinensis
Tento poddruh je původem z Číny. Zahrnuje několik variet, které se liší svými pěstitelskými vlastnostmi a kvalitou plodů.
Významné Odrůdy Rakytníku Řešetlákového
Díky intenzivnímu šlechtění bylo vyšlechtěno mnoho odrůd rakytníku řešetlákového, které se liší svými vlastnostmi, jako je velikost a tvar plodů, obsah oleje a vitamínů, trnitost, výnosnost a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Mezi oblíbené odrůdy patří například:
- ‚Leikora‘: Německá odrůda s velkými, oranžovými plody a nízkou trnitostí. Vyznačuje se vysokým obsahem oleje a vitamínu C.
- ‚Hergo‘: Německá samičí odrůda s vysokými výnosy a středně velkými plody. Potřebuje opylovače.
- ‚Lord‘: Německá samčí odrůda, vynikající opylovač pro mnoho samičích odrůd.
- ‚Orange Energy‘: Novější odrůda s velmi velkými, sytě oranžovými plody a nízkou trnitostí.
- ‚Sirola‘: Finská odrůda s menšími, ale velmi aromatickými plody a dobrou mrazuvzdorností.
- ‚Askola‘: Finská samičí odrůda s vysokými výnosy a dobrou odolností vůči chorobám.
- ‚Tarmo‘: Finská samčí odrůda, vhodná pro opylování finských odrůd.
- ‚Botanica‘: Ruská odrůda s velkými plody a vysokým obsahem karotenoidů.
- ‚Chuya‘: Ruská odrůda s beztrnnými nebo jen mírně trnitými větvemi a velkými plody.
- ‚Elizabeth‘: Kanadská odrůda s velkými, oválnými plody a dobrou odolností vůči mrazu.
Hippophae salicifolia D. Don – Rakytník úzkolistý
Rakytník úzkolistý se přirozeně vyskytuje v Himálaji a přilehlých oblastech. Na rozdíl od rakytníku řešetlákového má užší, vrbě podobné listy, což se odráží i v jeho názvu. Rostliny tohoto druhu jsou obvykle vyšší, dosahují až 12 metrů výšky, a méně trnité.
Morfologická Charakteristika Rakytníku Úzkolistého
Rakytník úzkolistý je dvoudomý, opadavý strom nebo velký keř. Jeho kůra je tmavě hnědá až černá. Listy jsou úzké, kopinaté až čárkovité, stříbřitě zelené barvy a dosahují délky 5 až 10 cm a šířky 0,5 až 1,5 cm. Květy jsou drobné, žlutozelené a vyrůstají v krátkých hroznech. Plody jsou malé, oranžové až žluté peckovice kulovitého tvaru.
Využití Rakytníku Úzkolistého
Rakytník úzkolistý je v oblasti svého přirozeného výskytu tradičně využíván v lidovém léčitelství. Jeho plody obsahují významné množství vitamínů a antioxidantů, i když v poněkud odlišném poměru než u rakytníku řešetlákového. V západním světě se pěstuje spíše jako okrasná rostlina díky svým elegantním, úzkým listům.
Hippophae tibetana Schltdl. – Rakytník tibetský
Rakytník tibetský je endemický druh, který se vyskytuje ve vysokohorských oblastech Tibetu a přilehlých částí Číny. Je to menší keř, obvykle dorůstající výšky do 1 metru, který je přizpůsoben extrémním klimatickým podmínkám vysokých nadmořských výšek.
Morfologická Charakteristika Rakytníku Tibetského
Rakytník tibetský je hustě větvený, trnitý keř s malými, stříbřitými listy eliptického až vejčitého tvaru. Květy jsou drobné, žluté. Plody jsou malé, oranžové až červené peckovice kulovitého tvaru. Tento druh je pozoruhodný svou schopností růst v drsných vysokohorských podmínkách.
Význam Rakytníku Tibetského
Rakytník tibetský je důležitou součástí vysokohorských ekosystémů Tibetu. Jeho plody jsou tradičně využívány v tibetské medicíně. Vzhledem k jeho specifickým nárokům na prostředí se v jiných částech světa pěstuje jen zřídka.
Další Méně Známé Druhy
Kromě výše uvedených hlavních druhů existují i další, méně známé druhy rodu Hippophae, které se vyskytují v omezených oblastech Asie. Patří mezi ně například Hippophae goniocarpa a Hippophae neurocarpa. Tyto druhy jsou méně prozkoumané a jejich význam je spíše lokální.
Pěstování Rakytníku: Klíč k Úspěchu
Pěstování rakytníku může být velmi výnosné, pokud jsou dodrženy základní pěstitelské postupy a zohledněny specifické nároky jednotlivých druhů a odrůd. Rakytník obecně preferuje slunné stanoviště a dobře propustnou půdu.
Výběr Stanoviště a Půdy
Pro úspěšné pěstování rakytníku je klíčové vybrat vhodné stanoviště. Ideální je slunné místo s dostatkem světla po celý den. Rakytník snáší i polostín, ale na slunci dosahuje vyšších výnosů a lepší kvality plodů. Půda by měla být dobře propustná, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, s pH v rozmezí 6,0 až 7,5. Rakytník nesnáší zamokřené a těžké jílovité půdy.
Výsadba Rakytníku
Nejvhodnější doba pro výsadbu rakytníku je podzim (říjen až listopad) nebo jaro (březen až duben). Při výsadbě je třeba pamatovat na to, že rakytník je dvoudomý, proto je nutné vysadit jak samičí, tak samčí rostliny pro zajištění opylení a tvorby plodů. Doporučuje se vysadit jednu samčí rostlinu na 5 až 7 samičích rostlin. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být 2 až 3 metry, v závislosti na odrůdě a předpokládané velikosti keře.
Před výsadbou je vhodné připravit půdu prokypřením a zapravením kompostu nebo jiného organického hnojiva. Výsadbová jáma by měla být dostatečně velká, aby se do ní vešel kořenový systém rostliny. Po výsadbě je důležité rostliny důkladně zalít a okolí zamulčovat, například kůrou, což pomůže udržet vlhkost a potlačit růst plevelů.
Řez a Tvarování Rakytníku
Řez rakytníku se provádí spíše zřídka, protože plodí na dvouletém a starším dřevě. V prvních letech po výsadbě se provádí výchovný řez, jehož cílem je vytvořit pevnou korunu s několika hlavními větvemi. Odstraňují se slabé, poškozené a křížící se větve. V pozdějších letech se provádí pouze udržovací řez, který zahrnuje odstranění suchých, odumřelých a přestárlých větví, a případné prosvětlení koruny, aby se zajistil dostatek světla pro všechny části rostliny.
Řez by se měl provádět v období vegetačního klidu, tedy na konci zimy nebo na začátku jara, před rašením pupenů. U některých odrůd, které mají tendenci k silnému odnožování, je vhodné pravidelně odstraňovat kořenové výmladky.
Hnojení Rakytníku
Rakytník obecně není náročný na hnojení. V prvních letech po výsadbě obvykle postačí živiny dodané při přípravě půdy. V pozdějších letech je vhodné přihnojovat organickými hnojivy, jako je kompost nebo hnoj, na jaře a na podzim. Minerální hnojiva s vyváženým poměrem živin lze použít s opatrností, přičemž je třeba dbát na to, aby nedošlo k přehnojení dusíkem, které by mohlo podpořit růst vegetativních částí na úkor plodnosti.
Závlaha Rakytníku
Mladé rostliny rakytníku potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Starší, dobře zakořeněné rostliny jsou tolerantnější k suchu, ale v extrémně suchých obdobích je vhodné je občas zavlažit, zejména v době kvetení a tvorby plodů. Je důležité zajistit, aby půda nebyla přemokřená.
Ochrana Před Chorobami a Škůdci
Rakytník je relativně odolný vůči chorobám a škůdcům. Nicméně, v