Liška červenolístá kroucená (Cortinarius orellanus): Detailní průvodce nebezpečnou houbou
Liška červenolístá kroucená, vědecky známá jako Cortinarius orellanus, představuje jednu z nejnebezpečnějších jedovatých hub, které se mohou vyskytovat na území České republiky a v dalších částech Evropy. Její záludnost spočívá v nenápadném vzhledu, který může vést k záměně s některými jedlými druhy, a především v dlouhé latenci projevů otravy, což často ztěžuje včasnou diagnostiku a léčbu. Tento komplexní průvodce si klade za cíl poskytnout co nejpodrobnější informace o této nebezpečné houbě, zahrnující její detailní popis, charakteristické znaky, možnosti záměny, výskyt, toxicitu, mechanismus účinku jedu, příznaky otravy, diagnostiku, léčbu a preventivní opatření.
Taxonomické zařazení a nomenklatura lišky červenolísté kroucené
Z taxonomického hlediska patří liška červenolístá kroucená do rozsáhlého rodu Cortinarius (pavučinec), který je charakteristický přítomností vela – závoje vláken, který spojuje třeň s kloboukem mladých plodnic. Tento závoj se později trhá a zanechává na třeni prstencovitou zónu nebo zbytky vláken. V rámci rodu Cortinarius je liška červenolístá kroucená řazena do podrodu Orellanus, který zahrnuje druhy s obzvláště nebezpečnými toxiny, orellaniny.
- Říše: Fungi (Houby)
- Oddělení: Basidiomycota (Stopkovýtrusné houby)
- Třída: Agaricomycetes (Stopkovýtrusé)
- Řád: Agaricales (Pečárkotvaré)
- Čeleď: Cortinariaceae (Pavučincovité)
- Rod: Cortinarius (Pavučinec)
- Podrod: Orellanus
- Druh: Cortinarius orellanus (Fr.) Fr.
- Jehličnaté lesy (smrčiny, borové lesy)
- Smíšené lesy s převahou jehličnanů
- Kyselé půdy
- Vyšší nadmořské výšky
- Horská a podhorská pásma
- Léto (červenec, srpen)
- Podzim (září, říjen)
- Orellanin: Hlavní toxická látka, vysoce nefrotoxická.
- Kortonarin A, B, C: Další toxické deriváty orellaninu s podobným účinkem.
- Inhibice alkalické fosfatázy v ledvinových tubulech.
- Poškození buněk ledvinových tubulů (tubulární nekróza).
- Vznik akutní tubulointersticiální nefritidy.
- Narušení filtrační funkce ledvin.
- Žízeň: Intenzivní a neustálá žízeň je jedním z prvních a nejčastějších příznaků.
- Suchost v ústech: Pocit sucha v ústech, který nereaguje na pití.
- Bolesti hlavy: Tupá až pulzující bolest hlavy.
- Nechutenství: Ztráta chuti k jídlu.
- Nevolnost: Pocit na zvracení.
- Zvracení: Může se objevit, ale není vždy přítomno v časné fázi.
- Bolesti břicha: Neurčité bolesti v oblasti břicha.
- Bolesti svalů a kloubů: Difúzní bolesti svalů a kloubů.
- Mírná horečka: Zvýšená tělesná teplota.
- Bolesti v bedrech: Silné bolesti v oblasti ledvin.
- Snížení množství moči (oligurie): Postupné snižování produkce moči.
- Zástava močení (anurie): V závažných případech úplná zástava tvorby moči.
- Otoky: Otoky dolních končetin, obličeje.
- Vysoký krevní tlak (hypertenze): Důsledek narušené funkce ledvin.
- Dušnost: V důsledku zadržování tekutin v organismu a selhávání ledvin.
- Únava a slabost
Vědecké jméno Cortinarius orellanus poprvé popsal Elias Magnus Fries, švédský mykolog, který je považován za otce moderní mykologie. Přídomek „orellanus“ odkazuje pravděpodobně na oranžovou až načervenalou barvu plodnice.
Detailní morfologický popis lišky červenolísté kroucené
Správná identifikace lišky červenolísté kroucené je klíčová pro prevenci otravy. Proto je nezbytné znát její detailní morfologické charakteristiky ve všech fázích vývoje plodnice.
Klobouk
Klobouk mladých plodnic je polokulovitý až zvoncovitý, postupně se rozšiřuje na ploše kuželovitý až mírně sklenutý s tupým hrbolem uprostřed. Jeho průměr se obvykle pohybuje mezi 2 až 5 cm, vzácněji může dosáhnout až 7 cm. Povrch klobouku je suchý, plstnatý až jemně šupinkatý, s výrazně radiálně vláknitou strukturou. Barva klobouku je charakteristická – oranžově hnědá až cihlově červená, někdy s olivovým nádechem. Okraj klobouku je u mladých plodnic podvinutý, později se narovnává a může být mírně zvlněný nebo laločnatý. Typickým znakem je jeho hygroskopičnost – za vlhka mírně slizký a tmavší, za sucha matný a světlejší.
Lupeny
Lupeny jsou poměrně řídké, tlusté a voskovité, s mezilupénky. Jsou připojené zoubkem nebo sbíhavé na třeň. Jejich barva je v mládí okrově žlutá až oranžová, později se mění na oranžově hnědou až rezavě hnědou. Ostří lupenů je nepravidelné a často zoubkované.
Třeň
Třeň je válcovitý, poměrně tenký a dlouhý v poměru ke klobouku, dosahuje výšky 4 až 8 cm a tloušťky 0,5 až 1,5 cm. Jeho povrch je vláknitý až šupinkatý, barvy okrově žluté až oranžově hnědé, často s tmavšími podélnými vlákny. Charakteristickým znakem je přítomnost nevýrazného, brzy mizejícího prstenčitého pásku nebo pouze vláknité zóny, která je pozůstatkem vela. Báze třeně může být mírně ztluštělá.
Dužnina
Dužnina je tenká, pružná a má okrově žlutou až oranžově hnědou barvu, v bázi třeně může být tmavší. Vůně je nenápadná, mírně zemitá, chuť je nevýrazná, proto je velmi nebezpečné se při určování hub řídit pouze vůní a chutí.
Výtrusný prach
Výtrusný prach je rezavě hnědý. Výtrusy jsou elipsoidní až mandlovité, bradavčité, s rozměry 9-12 x 5-7 μm.
Variabilita a formy lišky červenolísté kroucené
Liška červenolístá kroucená nevykazuje výraznou morfologickou variabilitu, nicméně existují drobné odchylky v intenzitě zbarvení klobouku a třeně, v míře plstnatosti povrchu klobouku a ve výraznosti zbytku vela na třeni. Tyto drobné rozdíly však nemění základní charakteristické znaky druhu.
Možnosti záměny lišky červenolísté kroucené s jinými druhy hub
Nebezpečí otravy liškou červenolístou kroucenou spočívá především v její možné záměně s některými jedlými druhy hub, které mají podobnou barvu nebo tvar klobouku. Znalost rozdílných znaků je proto naprosto zásadní.
Záměna s liškou obecnou (Cantharellus cibarius)
Liška obecná je oblíbená jedlá houba s jasně žlutou až oranžovou barvou. Na rozdíl od lišky červenolísté kroucené má lupeny sbíhavé v lišty, které jsou tlusté, vidličnatě větvené a sbíhají hluboko na třeň. Třeň lišky obecné je plný, hladký a má stejnou barvu jako klobouk. Liška červenolístá kroucená má pravé lupeny, které jsou tenčí a nemají charakteristický lištovitý vzhled. Navíc má vláknitý třeň s možnými zbytky vela.
Záměna s ryzcem oranžovým (Lactarius deterrimus)
Ryzec oranžový je jedlá houba, která roní oranžové mléko při poranění. Jeho klobouk je oranžový až oranžově hnědý, s kruhovitě pásovaným povrchem. Lupeny jsou husté a sbíhavé. Třeň je válcovitý, dutý a křehký. Přítomnost oranžového mléka je jednoznačným odlišovacím znakem od lišky červenolísté kroucené, která žádné mléko neroni.
Záměna s některými druhy pavučinců (Cortinarius spp.)
V rámci rodu Cortinarius existuje mnoho druhů s hnědavými až oranžovými klobouky, které by mohly teoreticky vést k záměně. Nicméně většina těchto druhů má odlišné znaky, jako je výraznější závoj (cortina), jiný tvar a barvu lupenů, nebo odlišné stanoviště. Důkladná znalost charakteristických znaků podrodu Orellanus je klíčová. Mezi další jedovaté pavučince z tohoto podrodu patří například pavučinec plyšový (Cortinarius rubellus), který je rovněž vysoce toxický a má podobné účinky jako liška červenolístá kroucená, ale obvykle má menší a štíhlejší plodnici s více vláknitým povrchem klobouku a výraznějším prstenčitým pásem na třeni.
Výskyt a ekologie lišky červenolísté kroucené
Liška červenolístá kroucená preferuje kyselé půdy v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod borovicemi a smrky. Roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo v malých skupinách, obvykle od léta do podzimu. Její výskyt je vázán na určité typy lesních porostů a geologické podloží, proto není rozšířena plošně. V České republice se vyskytuje roztroušeně, s větší koncentrací v horských a podhorských oblastech s kyselými půdami.
Stanovištní preference
Fenologie výskytu
Toxicita a mechanismus účinku jedu lišky červenolísté kroucené
Liška červenolístá kroucená obsahuje vysoce nebezpečné toxiny, především orellanin a jeho deriváty (kortonarin A, B, C a další). Orellanin je bifunkční cyklický peptid s unikátní strukturou, který má specifický a závažný účinek na lidské ledviny. Mechanismus jeho toxického působení spočívá v inhibici enzymu alkalické fosfatázy v ledvinových tubulech, což vede k poškození buněk a následné akutní tubulointersticiální nefritidě. Charakteristickým rysem otravy orellaninem je dlouhá doba latence mezi požitím houby a prvními příznaky, která může trvat od 36 hodin až do 14 dnů, v průměru 2-3 dny. Tato dlouhá latence často ztěžuje spojitost mezi konzumací hub a vzniklými zdravotními problémy.
Hlavní toxiny obsažené v lišce červenolísté kroucené
Mechanismus toxického působení
Příznaky otravy liškou červenolístou kroucenou
Klinický obraz otravy liškou červenolístou kroucenou je charakteristický svou pomalou progresí a dominujícími příznaky postižení ledvin. První příznaky se objevují s výrazným zpožděním, což je pro tuto otravu typické.
Časné příznaky (po 36 hodinách až 14 dnech)
Pozdní příznaky (po několika dnech až týdnech)
Pozdní příznaky jsou projevem rozvíjejícího se poškození ledvin.