Nemoci plodu meruněk: Podrobný průvodce pro úspěšnou sklizeň
Úvod do problematiky chorob plodů meruněk
Pěstování meruněk je náročná, avšak velmi uspokojivá činnost. Sladké a šťavnaté plody jsou ceněny pro svou chuť i nutriční hodnotu. Nicméně, stejně jako jiné ovocné stromy, i meruňky jsou náchylné k různým chorobám, které mohou významně ovlivnit kvalitu a množství sklizně. Nemoci plodů meruněk představují zvláštní výzvu, neboť napadají přímo tu část rostliny, na které pěstitelům nejvíce záleží. V tomto komplexním průvodci se zaměříme na detailní popis nejčastějších a nejzávažnějších chorob plodů meruněk, jejich příznaky, možnosti prevence a účinné metody léčby. Naším cílem je poskytnout pěstitelům ucelené informace, které jim pomohou chránit své meruňkové sady a dosáhnout bohaté a zdravé úrody.
Nejčastější houbové choroby plodů meruněk
Houbové choroby patří k nejrozšířenějším a nejškodlivějším onemocněním meruněk. Vlhkost a teplé počasí vytvářejí ideální podmínky pro šíření mnoha druhů hub, které mohou napadat listy, větve i samotné plody. V následujících podkapitolách se podrobně seznámíme s nejvýznamnějšími houbovými chorobami plodů meruněk.
Moniliová hniloba plodů (Monilinia fructigena)
Moniliová hniloba plodů je jednou z nejzávažnějších houbových chorob, která postihuje nejen meruňky, ale i další peckoviny, jako jsou třešně, višně, švestky a broskvoně. Původcem této choroby je houba *Monilinia fructigena*. Infekce se obvykle šíří za vlhkého a teplého počasí, zejména v období kvetení a dozrávání plodů. Spory houby pronikají do plodů nejčastěji přes drobná poranění způsobená hmyzem, kroupami nebo mechanickým poškozením.
Příznaky moniliové hniloby plodů
První příznaky se objevují na dozrávajících plodech v podobě malých, hnědých skvrn. Tyto skvrny se rychle zvětšují a pokrývají celý plod. Napadená pletiva měknou a hnijí. Charakteristickým znakem moniliové hniloby je tvorba šedých nebo nahnědlých polštářků konidií houby na povrchu hnijících plodů. Tyto polštářky jsou zdrojem dalších infekcí. Napadené plody často opadávají, ale mohou také zůstat viset na stromě mumifikované až do jara, čímž se stávají zdrojem primární infekce pro následující sezónu.
Prevence moniliové hniloby plodů
- Odstraňování a likvidace napadených plodů a mumií: Pravidelné odstraňování a pálení nebo hluboké zakopávání napadených plodů a mumií, které zůstaly viset na stromech přes zimu, je klíčovým preventivním opatřením. Tím se výrazně snižuje množství infekčního inokula v sadu.
- Ochrana proti poranění plodů: Je důležité minimalizovat poranění plodů způsobená hmyzem (např. obaleč broskvový), kroupami nebo mechanickým poškozením při sklizni a manipulaci. V případě výskytu škůdců je nutné provádět účinnou ochranu.
- Prořezávání stromů: Pravidelný a správný prořez stromů zajišťuje dobrou cirkulaci vzduchu a rychlé osychání listů a plodů po dešti nebo rose, což omezuje podmínky pro šíření houbových chorob.
- Fungicidní ochrana: V období kvetení a při dozrávání plodů je vhodné provádět preventivní postřiky fungicidy. Používají se přípravky s účinnými látkami, jako je tebukonazol, trifloxystrobin, cyproconazol a další. Důležité je střídat přípravky s různými mechanismy účinku, aby se předešlo vzniku rezistence houby.
- Odstraňování napadených výhonů: Pravidelné odstraňování a likvidace napadených výhonů je důležité pro snížení infekčního tlaku.
- Prořezávání stromů: Zajištění dobré cirkulace vzduchu v koruně stromu omezuje podmínky pro šíření houby.
- Fungicidní ochrana: Preventivní postřiky fungicidy se provádějí na jaře, před květem a po odkvětu. Používají se přípravky obsahující měďnaté látky, mancozeb, captan a další. V případě silného výskytu choroby je nutné postřiky opakovat.
- Šetrná sklizeň a manipulace: Důležité je sklízet plody šetrně, aby se minimalizovalo riziko mechanického poškození.
- Správné skladování: Plody by měly být skladovány v chladných, suchých a dobře větraných prostorách.
- Ošetření plodů po sklizni: V některých případech je možné ošetřit plody po sklizni speciálními fungicidy, které zabraňují rozvoji plísní.
- Hygiena: Udržování čistoty skladovacích prostor a přepravních obalů je důležité pro omezení šíření plísní.
- Používání zdravého sadbového materiálu: Je důležité zakládat sady ze zdravých, certifikovaných stromků.
- Prořezávání stromů: Zajištění dobré cirkulace vzduchu v koruně stromu omezuje podmínky pro šíření bakterie.
- Ochrana proti poranění: Minimalizace mechanického poškození stromů a plodů snižuje riziko infekce.
- Měďnaté přípravky: Preventivní postřiky měďnatými přípravky na podzim po opadu listů a na jaře před květem mohou snížit riziko infekce.
Léčba moniliové hniloby plodů
Jakmile se moniliová hniloba na plodech objeví, je její zastavení obtížné. Důležité je okamžitě odstranit a zlikvidovat všechny napadené plody, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce. V případě silného napadení je možné použít systémové fungicidy, které pronikají do pletiv rostliny a působí i na již rozvinutou infekci. Postřiky je nutné provádět za bezvětrného počasí a dodržovat ochranné lhůty přípravků.
Hnědá hniloba peckovin (Monilinia laxa, Monilinia fructicola)
Kromě *Monilinia fructigena* mohou plody meruněk napadat i další druhy rodu *Monilinia*, zejména *Monilinia laxa* a *Monilinia fructicola*, které způsobují hnědou hnilobu peckovin. Tyto houby jsou zodpovědné i za odumírání květů a výhonů (moniliový úžeh). Infekce plodů probíhá podobně jako u moniliové hniloby plodů, přes poranění nebo přirozené otvory.
Příznaky hnědé hniloby peckovin na plodech
Příznaky na plodech jsou velmi podobné moniliové hnilobě plodů. Objevují se hnědé, rychle se šířící hnilobné skvrny. Na povrchu napadených plodů se mohou tvořit šedé až nahnědlé polštářky spor. Plody měknou, hnijí a mohou mumifikovat. Rozdíl oproti *Monilinia fructigena* může být v intenzitě a rychlosti šíření infekce a v barvě a uspořádání spor na povrchu plodů.
Prevence a léčba hnědé hniloby peckovin na plodech
Preventivní opatření jsou stejná jako u moniliové hniloby plodů: odstraňování napadených částí rostlin, ochrana proti poranění, prořezávání a preventivní fungicidní postřiky v období kvetení a dozrávání plodů. V případě výskytu choroby je nutné okamžitě odstranit napadené plody a v případě potřeby aplikovat vhodné fungicidy.
Skvrnitost listů a plodů peckovin (Stigmina carpophila)
Skvrnitost listů a plodů peckovin, způsobená houbou *Stigmina carpophila* (syn. *Wilsonomyces carpophilus*), je další významnou chorobou meruněk. Napadá listy, výhony i plody. Infekce se šíří za vlhkého počasí a může způsobit významné škody na úrodě.
Příznaky skvrnitosti listů a plodů
Na listech se objevují drobné, okrouhlé, hnědočervené skvrny s tmavším okrajem. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se spojovat. Silně napadené listy žloutnou a předčasně opadávají. Na výhonech se tvoří drobné, tmavě fialové až černé skvrny, které mohou praskat a způsobovat klejotok. Na plodech se objevují drobné, tmavě červené až fialové skvrny, které se postupně propadají a korkovatí. Silně napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat.
Prevence skvrnitosti listů a plodů
Léčba skvrnitosti listů a plodů
Při prvních příznacích je nutné odstranit napadené výhony a provést postřik vhodným fungicidem. Důležité je dodržovat doporučené dávkování a ochranné lhůty přípravků.
Plísňová hniloba plodů (Rhizopus stolonifer, Penicillium spp., Botrytis cinerea)
Různé druhy plísní, jako je *Rhizopus stolonifer*, *Penicillium spp.* a *Botrytis cinerea* (původce šedé hniloby), mohou způsobovat plísňovou hnilobu plodů meruněk, zejména po sklizni, během skladování a transportu. Tyto plísně se často šíří přes poranění plodů.
Příznaky plísňové hniloby plodů
Příznaky se mohou lišit v závislosti na druhu plísně. Obecně se projevují jako měkké, vodnaté hnilobné skvrny na povrchu plodů, které jsou často pokryty barevným (šedým, zeleným, modrým nebo černým) povlakem plísně. Napadené plody rychle ztrácejí svou kvalitu a stávají se nekonzumovatelnými.
Prevence plísňové hniloby plodů
Léčba plísňové hniloby plodů
Jakmile se plísňová hniloba na skladovaných plodech objeví, je obtížné ji zastavit. Napadené plody je nutné okamžitě odstranit, aby se zabránilo šíření na zdravé plody. Preventivní opatření jsou v tomto případě klíčová.
Antraknóza peckovin (Apiognomonia erythrostoma)
Antraknóza peckovin, způsobená houbou *Apiognomonia erythrostoma* (anamorfa *Gnomonia erythrostoma*), může napadat listy, výhony i plody meruněk. Její výskyt je častější za vlhkého počasí.
Příznaky antraknózy na plodech
Na plodech se objevují drobné, okrouhlé, tmavě hnědé až černé, mírně propadlé skvrny. Skvrny se mohou postupně zvětšovat a splývat. V centru skvrn se mohou tvořit drobné, černé plodničky houby (acervuli). Silně napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat.
Prevence a léčba antraknózy
Preventivní opatření zahrnují prořezávání stromů, odstraňování napadených výhonů a preventivní fungicidní postřiky, zejména na jaře a po odkvětu. Používají se přípravky obsahující měďnaté látky, mancozeb a další. Při výskytu choroby je nutné odstranit napadené části rostlin a provést postřik vhodným fungicidem.
Bakteriální choroby plodů meruněk
Bakteriální choroby jsou méně časté než houbové, ale mohou způsobovat značné škody na úrodě meruněk. Jednou z nejvýznamnějších bakteriálních chorob je bakteriální skvrnitost peckovin.
Bakteriální skvrnitost peckovin (Xanthomonas arboricola pv. pruni)
Bakteriální skvrnitost peckovin, způsobená bakterií *Xanthomonas arboricola pv. pruni*, napadá listy, výhony i plody meruněk. Infekce se šíří za vlhkého počasí, zejména deštěm a větrem.
Příznaky bakteriální skvrnitosti na plodech
Na plodech se objevují drobné, okrouhlé, tmavě hnědé až černé, mírně propadlé skvrny s vodnatým okrajem. Skvrny se mohou zvětšovat a splývat. V pokročilém stádiu se na povrchu skvrn může objevit bakteriální výpotek. Napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat. Charakteristickým znakem je i napadení listů a výhonů.
Prevence bakteriální skvrnitosti
Léčba bakteriální skvrnitosti
Léčba bakteriálních chorob je obtížnější než léčba houbových chorob. V případě výskytu bakteriální skvrnitosti je důležité odstranit napadené výhony a plody. V některých případech lze použít měďnaté přípravky i během vegetace, ale s ohledem na možné fytotoxické účinky.