Okrasný Ker Klokočí: Podrobný Průvodce Pěstováním a Využitím
Klokočí (Staphylea) představuje rod opadavých keřů až malých stromů, které jsou ceněny pro své atraktivní květy, dekorativní plody a celkově nenáročný charakter. Tyto rostliny, patřící do čeledi klokočovité (Staphyleaceae), jsou rozšířeny především v mírném pásmu severní polokoule. V zahradní architektuře si klokočí získalo oblibu pro svou schopnost oživit prostor v různých ročních obdobích, a to jak svými jarními květy, tak podzimním zbarvením listů a zajímavými plody. V tomto obsáhlém průvodci se podrobně zaměříme na všechny aspekty pěstování a využití okrasného keře klokočí, abychom vám poskytli komplexní informace pro úspěšné začlenění této výjimečné rostliny do vaší zahrady.
Botanická Charakteristika Rodu Klokočí (Staphylea)
Rod Staphylea zahrnuje několik druhů, které se liší svými specifickými vlastnostmi, ale sdílejí určité společné rysy. Obecně se jedná o opadavé keře nebo malé stromy dosahující výšky 2 až 10 metrů, v závislosti na druhu a podmínkách pěstování. Charakteristické jsou pro ně lichozpeřené listy s 3 až 7 lístky, které mají obvykle pilovitý okraj. Květy klokočí jsou drobné, zvonkovitého tvaru, uspořádané v převislých latách či hroznech. Nejčastěji mají bílou nebo krémovou barvu, u některých druhů mohou být i narůžovělé. Květy jsou oboupohlavné a zpravidla voní. Plodem je nafouklá tobolka, která obsahuje několik kulovitých semen. Tato semena jsou u některých druhů jedlá a mají oříškovou chuť.
Nejvýznamnější Druhy Klokočí Pěstované v Evropě
V evropských zahradách se nejčastěji pěstují následující druhy klokočí, které se liší svými specifickými nároky a vzhledem:
Klokočí zpeřené (Staphylea pinnata)
Klokočí zpeřené je původním druhem v Evropě, včetně České republiky. Jedná se o keř nebo malý strom dorůstající výšky 3 až 5 metrů. Jeho listy jsou lichozpeřené, s 5 až 7 vejčitými lístky. V květnu až červnu se objevují převislé laty bílých, zvonkovitých květů, které příjemně voní. Plodem je nafouklá tobolka obsahující 2 až 3 kulovitá, hnědá semena. Tato semena jsou jedlá a v minulosti se používala jako náhrada pistácií. Klokočí zpeřené je poměrně nenáročné na pěstování a dobře snáší i méně příznivé podmínky.
Charakteristické znaky klokočí zpeřeného:
- Výška: 3-5 metrů
- Listy: Lichozpeřené, 5-7 vejčitých lístků
- Květy: Bílé, zvonkovité, v převislých latách, vonné (květen-červen)
- Plody: Nafouklé tobolky s 2-3 hnědými semeny
- Stanoviště: Slunné až polostinné, nenáročné na půdu
Klokočí trojlisté (Staphylea trifolia)
Klokočí trojlisté pochází ze Severní Ameriky a je charakteristické svými trojčetnými listy, které jsou sytě zelené a na podzim se zbarvují do žluta. Dorůstá výšky 2 až 4 metrů. Květy jsou bílé, uspořádané v kratších převislých hroznech a kvetou v květnu. Plody jsou větší než u klokočí zpeřeného, mají hruškovitý tvar a obsahují obvykle 3 semena. Klokočí trojlisté je mrazuvzdornější než klokočí zpeřené a preferuje vlhčí, humózní půdy.
Charakteristické znaky klokočí trojlistého:
- Výška: 2-4 metry
- Listy: Trojčetné, sytě zelené, na podzim žluté
- Květy: Bílé, v kratších převislých hroznech (květen)
- Plody: Větší, hruškovité tobolky s 3 semeny
- Stanoviště: Slunné až polostinné, vlhčí, humózní půdy
- Výška: 3-6 metrů
- Listy: Lichozpeřené, 5-7 tmavě zelených lístků
- Květy: Bílé až narůžovělé, v dlouhých převislých latách, silně vonné (duben-květen)
- Plody: Velké, nafouklé tobolky
- Stanoviště: Chráněné, slunné až polostinné, humózní, dobře propustné půdy
Klokočí kolchické (Staphylea colchica)
Klokočí kolchické pochází z oblasti Kavkazu a je považováno za jeden z nejatraktivnějších druhů. Dorůstá výšky 3 až 6 metrů a má velké, lichozpeřené listy s 5 až 7 tmavě zelenými lístky. V dubnu až květnu se objevují dlouhé, převislé laty bílých květů, které mohou být lehce narůžovělé a silně voní. Plody jsou velké, nafouklé tobolky, které na podzim hnědnou. Existuje i kultivar ‚Hessei‘, který má nápadné, velké květenství a je velmi ceněný pro svůj dekorativní vzhled. Klokočí kolchické vyžaduje chráněné stanoviště a humózní, dobře propustnou půdu.
Charakteristické znaky klokočí kolchického:
Další Méně Často Pěstované Druhy
Kromě výše uvedených druhů se v zahradách můžeme setkat i s dalšími druhy klokočí, jako je například klokočí čínské (Staphylea chinensis) s nápadnými, dlouhými květenstvími nebo klokočí americké (Staphylea bolanderi), které je vzácnější a vyžaduje specifické podmínky.
Pěstování Okrasného Keře Klokočí
Pěstování klokočí není obecně náročné, pokud mu zajistíme vhodné podmínky. Důležité je vybrat správné stanoviště a věnovat pozornost zálivce a hnojení v prvních letech po výsadbě.
Výběr Stanoviště a Půdy
Klokočí preferuje slunné až polostinné stanoviště. Na plném slunci sice bude bohatěji kvést, ale v horkých letních měsících může trpět úpalem, proto je ideální mírné zastínění, zejména v odpoledních hodinách. Co se týče půdy, klokočí je poměrně tolerantní, ale nejlépe se mu daří v humózních, dobře propustných a mírně vlhkých půdách s neutrálním až mírně kyselým pH. Těžké jílovité půdy je vhodné před výsadbou vylepšit přidáním kompostu a písku, aby se zajistila dobrá drenáž. Naopak příliš písčité půdy je vhodné obohatit o organickou hmotu, která zadržuje vlhkost.
Výsadba Klokočí
Nejvhodnější doba pro výsadbu klokočí je na jaře nebo na podzim. Při jarní výsadbě má rostlina dostatek času zakořenit před letními vedry, zatímco podzimní výsadba umožňuje rostlině využít zimní vlhkost a připravit se na jarní růst. Před výsadbou je důležité připravit výsadbovou jámu o rozměrech zhruba 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy můžeme umístit drenážní vrstvu z kamínků nebo štěrku, která zajistí odvod přebytečné vody. Kořenový bal rostliny před výsadbou důkladně prolijeme. Rostlinu umístíme do jámy tak, aby horní část kořenového balu byla v úrovni okolního terénu. Jámu zasypeme kvalitní zahradní zeminou, kterou lehce přitlačíme. Po výsadbě rostlinu důkladně zalijeme.
Zálivka a Hnojení
V prvních letech po výsadbě je důležité zajistit pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Jakmile rostlina dobře zakoření, stává se tolerantnější k občasnému suchu. Přemokření půdy však může vést k hnilobě kořenů, proto je důležité udržovat půdu vlhkou, ale ne přemokřenou. Co se týče hnojení, klokočí obecně nevyžaduje intenzivní přihnojování. Na jaře můžeme aplikovat kompost nebo pomalu působící hnojivo pro okrasné dřeviny, které podpoří růst a kvetení. V průběhu vegetace není další hnojení obvykle nutné. V případě chudých půd můžeme v polovině léta aplikovat menší dávku hnojiva s vyváženým poměrem živin.
Řez Klokočí
Řez klokočí obvykle není nutný, protože přirozeně udržuje kompaktní tvar. Nicméně, pro udržení tvaru, prosvětlení koruny nebo odstranění suchých či poškozených větví je řez možný a prospěšný. Nejvhodnější doba pro řez je po odkvětu, tedy koncem jara nebo začátkem léta. Při řezu odstraňujeme pouze přebytečné, křížící se nebo zahušťující větve. U starších keřů můžeme provést zmlazovací řez, kdy se odstraní staré a málo kvetoucí větve až u země, čímž se podpoří růst nových výhonů. Řez by měl být vždy čistý a vedený ostrými nástroji, aby se předešlo vzniku infekcí.
Množení Klokočí
Klokočí lze množit několika způsoby:
Množení semeny:
Množení semeny je možné, ale je zdlouhavější a nemusí zachovat vlastnosti mateřské rostliny. Semena se získávají z vyzrálých plodů na podzim. Před výsevem je vhodné provést stratifikaci semen, tedy vystavení nízkým teplotám po dobu několika týdnů, což zlepší klíčivost. Semena se vysévají na jaře do výsevního substrátu a udržují se vlhká. Mladé semenáčky se přepichují, jakmile mají několik pravých listů, a pěstují se do doby, než jsou dostatečně silné pro výsadbu na trvalé stanoviště.
Množení řízky:
Množení řízky je efektivnější způsob, jak získat geneticky identické rostliny. Odebírají se polovyzrálé řízky o délce 10-15 cm v polovině léta. Spodní listy se odstraní a řízky se zapíchají do vlhkého propustného substrátu (např. směs rašeliny a písku). Pro zvýšení úspěšnosti zakořenění je vhodné použít stimulátor růstu. Řízky se umístí do skleníku nebo fóliovníku, kde je zajištěna vysoká vlhkost vzduchu. Po zakořenění, což trvá několik týdnů až měsíců, se mladé rostliny přesadí do samostatných květináčů a pěstují se do doby, než jsou připraveny k výsadbě.
Hřížení:
Hřížení je jednoduchá metoda množení, kdy se ohebná větev mateřské rostliny ohne k zemi, v místě dotyku s půdou se nařízne kůra a větev se zahrne zeminou. V místě naříznutí by měla větev zakořenit. Po zakořenění, což trvá obvykle jeden až dva roky, se nová rostlina oddělí od mateřské rostliny a přesadí na požadované místo.
Choroby a Škůdci Klokočí
Klokočí je obecně poměrně odolné vůči chorobám a škůdcům. Nicméně, za určitých podmínek se mohou vyskytnout některé problémy:
Houbové choroby:
Při přemokření půdy nebo za vlhkého počasí se mohou objevit houbové choroby, jako je padlí nebo skvrnitost listů. Padlí se projevuje bílým moučnatým povlakem na listech a mladých výhonech. Skvrnitost listů se projevuje hnědými nebo černými skvrnami na listech, které mohou postupně zasychat a opadávat. V případě napadení je vhodné odstranit postižené části rostliny a aplikovat vhodný fungicid.
Škůdci:
Mezi nejčastější škůdce, kteří mohou napadat klokočí, patří mšice. Mšice sají rostlinné šťávy a způsobují deformaci listů a zpomalení růstu. Objevují se obvykle na mladých výhonech a spodní straně listů. V případě menšího napadení je lze odstranit proudem vody nebo ručně. Při silnějším napadení je nutné použít insekticid. Dalším škůdcem mohou být puklice, které se přisávají na větve a listy a vylučují lepkavou medovici. Odstranění puklic může být obtížnější, často je nutné použít insekticid s přídavkem oleje.
Prevence chorob a škůdců:
Nejlepší ochranou proti chorobám a škůdcům je prevence. Zahrnuje výběr vhodného stanoviště s dobrou cirkulací vzduchu, zajištění optimální zálivky a hnojení, a pravidelnou kontrolu rostlin. Včasné odhalení problému a rychlý zásah mohou zabránit vážnějšímu poškození rostliny.
Využití Klokočí v Zahradní Architektuře
Klokočí je všestranný okrasný keř, který se dá v zahradě využít mnoha způsoby: