Plevel Na Poli

Plevel není jen nežádoucí rostlina rostoucí na nesprávném místě. Jedná se o dynamickou součást agroekosystému, která může mít dalekosáhlé důsledky pro hospodaření. Pochopení biologie plevelů, jejich způsobů šíření a negativního vlivu na pěstované plodiny je základním kamenem pro úspěšnou strategii boje proti nim.

1.1. Definice plevele a jeho biologické charakteristiky

Termín plevel označuje rostlinu, která roste tam, kde není žádoucí, a která negativně ovlivňuje růst a vývoj pěstovaných rostlin. Plevely se vyznačují vysokou konkurenční schopností, rychlým růstem a produkcí velkého množství semen s dlouhou dormancí. Mnoho druhů plevelů je adaptováno na různé půdní a klimatické podmínky, což jim umožňuje přežívat a šířit se v širokém spektru zemědělských stanovišť. Jejich rozmanitost v rámci morfologie, fyziologie a reprodukčních strategií vyžaduje individuální přístup k jejich managementu.

1.2. Negativní dopady plevelů na pěstované rostliny a zemědělské systémy

Přítomnost plevelů na poli má mnohostranné negativní důsledky. V první řadě konkurují kulturním rostlinám o základní životní potřeby:

• Voda: Plevely s rozsáhlým kořenovým systémem odebírají vodu z půdy, čímž snižují její dostupnost pro pěstované plodiny, zejména v suchých obdobích. Tento nedostatek vody může vést k stresu rostlin, snížení jejich růstu a v konečném důsledku i k nižším výnosům.
• Živiny: Plevely efektivně absorbují živiny z půdy, včetně dusíku, fosforu a draslíku, které jsou nezbytné pro zdravý vývoj pěstovaných rostlin. Tato konkurence o živiny může vést k nutričnímu deficitu kulturních plodin, jejich oslabení a zvýšené náchylnosti k chorobám a škůdcům.
• Světlo: Vyšší plevely zastiňují nižší kulturní rostliny, čímž omezují přístup k slunečnímu záření nezbytnému pro fotosyntézu. Nedostatek světla vede k zpomalení růstu, snížení produkce biomasy a nižším výnosům.

Kromě přímé konkurence o zdroje mají plevely i další nepřímé negativní dopady:

• Šíření chorob a škůdců: Některé plevely slouží jako hostitelé pro různé choroby a škůdce, kteří se následně mohou přenést na pěstované rostliny a způsobit značné škody. Příkladem mohou být mšice, které se množí na některých druzích plevelů a poté napadají obilniny.
• Zhoršení kvality sklizně: Přítomnost semen plevelů v sklizňovém materiálu může snížit jeho kvalitu a znehodnotit úrodu. Obtížné je zejména oddělení semen některých plevelů od semen pěstovaných rostlin.
• Komplikace při sklizni: Hustý porost plevelů může ztížit mechanizovanou sklizeň, zvyšovat spotřebu paliva a poškozovat zemědělskou techniku.
• Produkce alelopatických látek: Některé plevely uvolňují do půdy alelopatické látky, které inhibují růst a vývoj okolních rostlin, včetně kulturních plodin.
• Zvýšení nákladů na pěstování: Boj proti plevelům vyžaduje čas, práci a finanční prostředky na nákup herbicidů, mechanizačních prostředků a dalších opatření.
• Snížení biodiverzity: Intenzivní zemědělské postupy zaměřené na eliminaci plevelů mohou snížit biodiverzitu v zemědělské krajině, což může mít negativní dopady na ekosystémové služby.

Z těchto důvodů je efektivní management plevelů nezbytný pro zajištění ekonomicky udržitelné a environmentálně odpovědné zemědělské produkce.

1.3. Klasifikace plevelů: Jednoleté, dvouleté a vytrvalé plevely

Pro účinnou strategii boje proti plevelům je důležité rozumět jejich životním cyklům. Plevele se obvykle dělí do tří hlavních skupin:

• Jednoleté plevely (terofyty): Tyto plevely dokončí svůj životní cyklus během jednoho roku. Klíčí ze semen na jaře, rostou, kvetou, produkují semena a na podzim odumírají. Mezi běžné jednoleté plevely patří ježatka kuří noha, pcháč rolní (v mládí), merlík bílý, lilek černý a rdesno ptačí. Jejich šíření je primárně závislé na produkci velkého množství semen s dobrou schopností klíčení a přežívání v půdě.
• Dvouleté plevely (hemikryptofyty): Tyto plevely dokončí svůj životní cyklus během dvou let. V prvním roce vytvářejí přízemní růžici listů a zásobní orgány. Ve druhém roce vyvinou kvetoucí stonek, produkují semena a poté odumírají. Typickými dvouletými plevely jsou šťovík kadeřavý, bolševník obecný (v prvním roce) a divizna velkokvětá. Jejich hluboký kořenový systém jim umožňuje lépe přežívat nepříznivé podmínky.
• Vytrvalé plevely (geofyty, hemikryptofyty, chamaefyty): Tyto plevely žijí déle než dva roky a jsou schopné vegetativního rozmnožování pomocí oddenků, hlíz, cibulek nebo kořenových výběžků. Jsou obtížněji se hubí než jednoleté plevely, protože dokážou regenerovat i z malých fragmentů svých vegetativních orgánů. Mezi běžné vytrvalé plevely patří pýr plazivý, svlačec rolní, pcháč rolní (dospělý), šťovík tupolistý a bršlice kozí noha. Jejich rozsáhlý kořenový systém jim umožňuje efektivně čerpat vodu a živiny a přežívat nepříznivé podmínky.

Rozlišení plevelů podle jejich životního cyklu je klíčové pro volbu vhodné strategie hubení. Například proti jednoletým plevelům jsou často účinná preemergentní herbicidy, které zabraňují klíčení semen, zatímco proti vytrvalým plevelům je často nutné použít systemické herbicidy, které se šíří po celé rostlině i do podzemních orgánů.

Kapitola 2: Identifikace běžných druhů plevelů na polích v České republice

Správná identifikace plevelů je prvním a zásadním krokem k jejich účinnému managementu. Každý druh plevele má své specifické vlastnosti, jako je morfologie, doba klíčení, způsob rozmnožování a citlivost k různým herbicidům a mechanickým zásahům. Schopnost přesně určit druh plevele umožňuje zemědělcům zvolit nejefektivnější metodu hubení a předejít tak zbytečným nákladům a negativním dopadům na životní prostředí. V této kapitole se zaměříme na nejběžnější druhy plevelů, se kterými se můžete setkat na polích v České republice, a popíšeme jejich charakteristické znaky.

2.1. Jednoleté širokolisté plevely: Morfologie a charakteristika

Jednoleté širokolisté plevely jsou velmi rozmanitá skupina s různými tvary listů a květenství. Obvykle rychle rostou a produkují velké množství semen. Mezi nejčastější zástupce patří:

• Merlík bílý (Chenopodium album): Jedna z nejběžnějších plevelů. Vyznačuje se širokými, trojúhelníkovitými až kosočtverečnými listy pokrytými bělavým práškovitým povlakem. Kvete nenápadnými zelenými květy v latách. Produkuje velké množství drobných černých semen s dlouhou životností v půdě. Je velmi konkurenceschopný a adaptabilní k různým půdním podmínkám.
• Lilek černý (Solanum nigrum): Charakteristický svými vejčitými až kosočtverečnými, tmavě zelenými listy a drobnými bílými květy v převislých vijanech. Plodem jsou černé kulaté bobule, které jsou v nezralém stavu jedovaté. Semena mají dlouhou dormanci a mohou v půdě přežívat mnoho let. Upřednostňuje teplé a živinami bohaté půdy.
• Rdesno ptačí (Polygonum aviculare): Nízce rostoucí plevel s poléhavými, větvenými stonky a drobné, úzké, modrozelené listy s blanitými pochvami. Květy jsou nenápadné, růžovobílé. Produkuje trojhranné nažky, které se snadno šíří. Je velmi odolný k sešlapávání a suchu, často se vyskytuje na zhutněných půdách a cestách.
• Rdesno blešník (Polygonum persicaria): Vzpřímeně rostoucí plevel s kopinatými listy s charakteristickou tmavou skvrnou uprostřed. Květy jsou růžové, shromážděné v hustých klasech. Produkuje drobné černé nažky. Upřednostňuje vlhké a živinami bohaté půdy.
• Hořčice rolní (Sinapis arvensis): Vyznačuje se lyrovitě peřenosečnými listy a jasně žlutými květy uspořádanými v hroznech. Plodem jsou šešule obsahující kulatá hnědá semena. Je raně kvetoucí a může rychle zaplevelit porosty.
• Mák vlčí (Papaver rhoeas): Nápadný plevel s peřenosečnými, chlupatými listy a velkými, sytě červenými květy s tmavou skvrnou u báze korunních lístků. Produkuje mnoho drobných černých semen v tobolkách. Upřednostňuje lehké, vápenité půdy.
• Chundelka metlice (Apera spica-venti): Přestože patří mezi lipnicovité (trávy), často se řadí mezi širokolisté plevely kvůli svému vzhledu v raných fázích růstu. Vyznačuje se světle zelenými, plochými listy a řídkou latou s drobnými klásky. Je velmi konkurenceschopná, zejména v obilninách na lehkých půdách.
• Pcháč oset (Cirsium arvense) – v raném stádiu: V mladých stádiích může připomínat širokolistý plevel s ostnitými, laločnatými listy. Jedná se však o vytrvalý plevel s hlubokým kořenovým systémem a schopností vegetativního rozmnožování.

Při identifikaci jednoletých širokolistých plevelů je důležité věnovat pozornost tvaru a velikosti listů, přítomnosti chlupů nebo voskového povlaku, typu květenství a vzhledu plodů a semen.

2.2. Jednoleté úzkolisté plevely (trávy): Charakteristické rysy

Jednoleté trávy jsou charakteristické svými úzkými, čárkovitými listy s paralelní žilnatinou a stéblem s kolénky. Jejich květenstvím je obvykle lata nebo klas. Mezi nejvýznamnější jednoleté trávy patří:

Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli): Mohutná tráva s širokými, plochými listy bez jazýčku. Kvete v husté latě s ostinatými klásky. Produkuje oválné, šedozelené obilky. Je velmi konkurenceschopná, zejména v kukuřici a okopaninách na teplých a vlhkých půdách.

Lipnice roční (Poa annua): Nízce rostoucí tráva s měkkými, světle zelenými listy a blanitým jazýčkem. Kvete po celý rok v stažené latě s vejčitými klásky. Produkuje drobné obilky. Je velmi přizpůsobivá různým podmínkám a často se vyskytuje i na zhutněných půdách.



Bér zelený (Setaria viridis): Středně vysoká tr