Klokanovitá Rostlina: Fascinující Svět Rodu Anigozanthos a Macropidia
Vítejte v rozsáhlém a detailním průvodci světem klokanovitých rostlin, unikátních a nápadných zástupců rostlinné říše, které si své jméno vysloužily díky neobyčejné podobnosti svých květů s tlapkami klokanů. Tyto pozoruhodné rostliny, patřící převážně do čeledi krvavcovité (Haemodoraceae), zahrnují především rody Anigozanthos a blízce příbuznou Macropidia. Jejich původní domovinou je západní Austrálie, kde se vyvinuly v rozmanitých a často náročných podmínkách, což jim propůjčilo výjimečné adaptace a charakteristický vzhled. V tomto obsáhlém článku se ponoříme hluboko do světa těchto fascinujících rostlin, prozkoumáme jejich botanickou klasifikaci, morfologii, ekologii, rozšíření, historii objevování, využití v zahradnictví a krajinářství, ale i jejich kulturní význam a ochranářské snahy spojené s některými ohroženými druhy.
Botanická Klasifikace a Charakteristika Klokanovitých Rostlin
Klokanovitá rostlina není formální botanický termín, ale spíše obecné označení pro rostliny z rodů Anigozanthos a Macropidia, které jsou charakteristické svými unikátně tvarovanými květy. Tyto rody patří do čeledi krvavcovité (Haemodoraceae), která zahrnuje asi 16 rodů a přes 100 druhů kvetoucích rostlin, rozšířených převážně v teplých oblastech jižní polokoule, Ameriky a jihovýchodní Asie. Čeleď Haemodoraceae je součástí řádu Commelinales, kam patří například i denivky (Hemerocallis) a tradeskancie (Tradescantia).
Rod Anigozanthos: Pestrost Barev a Tvarů
Rod Anigozanthos, často jednoduše nazývaný klokanka, je nejrozsáhlejší a nejznámější skupinou klokanovitých rostlin. Zahrnuje přibližně 11 druhů, které se vyznačují svými trubkovitými květy pokrytými hustými chloupky. Tyto chloupky dodávají květům sametový vzhled a mohou být různých barev, včetně červené, zelené, žluté, oranžové, růžové a dokonce i dvoubarevné kombinace. Charakteristickým rysem květů je jejich zakřivení a rozštěpení na konci, připomínající tlapku klokana, odtud pochází i jejich poetické jméno. Květy jsou uspořádány v latách na dlouhých stoncích, které vyrůstají z trsu mečovitých listů. Listy jsou obvykle zelené nebo šedozelené, s paralelní žilnatinou.
Morfologické Detaily Rodu Anigozanthos
Rostliny rodu Anigozanthos jsou vytrvalé byliny s podzemními oddenky nebo hlízami, které jim umožňují přežít suchá období a požáry, které jsou v jejich přirozeném prostředí poměrně časté. Stonek je obvykle vzpřímený a bezlistý, nesoucí květenství. Výška rostlin se může značně lišit v závislosti na druhu a podmínkách pěstování, od nízkých, sotva 30 cm vysokých forem, až po robustní druhy dosahující výšky přes 2 metry. Květy jsou hermafroditní, obsahují jak samčí (tyčinky), tak samičí (pestík) pohlavní orgány. Opylení je nejčastěji zprostředkováno ptáky, kteří jsou přitahováni jasnými barvami a nektarem ukrytým v trubkovitých květech. Tvar a barva květů se u jednotlivých druhů značně liší, což odráží specializaci na různé druhy opylovačů.
Významné Druhy Rodu Anigozanthos
Mezi nejznámější a zahradnicky nejvýznamnější druhy rodu Anigozanthos patří:
- Anigozanthos flavidus: Známý jako žlutá klokanka, je jedním z nejodolnějších a nejrozšířenějších druhů. Vyznačuje se žlutými až zelenkavě žlutými květy a poměrně širokými listy. Je variabilní co do výšky a velikosti květů a existuje mnoho zahradních kultivarů.
- Anigozanthos manglesii: Červená a zelená klokanka je ikonickým symbolem Západní Austrálie. Její květy jsou nápadně červené s kontrastními zelenými chloupky a listeny. Je považována za jednu z nejkrásnějších, ale také za jednu z náročnějších na pěstování.
- Anigozanthos rufus: Červená klokanka se vyznačuje sytě červenými květy a je poměrně nenáročná na pěstování. Existuje mnoho kultivarů s různými odstíny červené a výškou.
- Anigozanthos pulcherrimus: Zlatá klokanka má zářivě žluté květy a je menšího vzrůstu. Je ceněna pro svou intenzivní barvu a kompaktní habitus.
- Anigozanthos humilis: Trpasličí klokanka je nízký druh s malými, ale četnými květy v různých barvách, včetně červené, žluté a oranžové. Je vhodná pro pěstování v nádobách a menších zahradách.
- Anigozanthos bicolor: Dvoubarevná klokanka se vyznačuje květy, které jsou obvykle červené u báze a zelené na špičce. Je poměrně variabilní a existuje několik poddruhů.
- Anigozanthos viridis: Zelená klokanka má nápadně zelené květy, které jsou poměrně velké a dekorativní. Je méně běžná v pěstování než jiné druhy.
Hybridizace a Kultivary Rodu Anigozanthos
V zahradnictví se staly velmi populární hybridy mezi různými druhy rodu Anigozanthos. Tyto hybridy často kombinují žádoucí vlastnosti různých rodičovských druhů, jako je například odolnost vůči chorobám, široká škála barev květů, delší doba kvetení a kompaktnější růst. Mezi známé hybridní série patří například ‚Bush Gems‘, ‚Kanga‘ a ‚Rambler‘, které nabízejí širokou paletu barev a velikostí, vhodné pro různé zahradní úpravy a klimatické podmínky.
Rod Macropidia: Jediný Zástupce s Výraznými Černými Kvítky
Rod Macropidia je monotypický, zahrnuje pouze jeden druh: Macropidia fuliginosa, známý jako černá klokanka nebo černá tlapka. Tento unikátní druh se od zástupců rodu Anigozanthos liší několika morfologickými znaky, především barvou a tvarem květů. Květy Macropidia fuliginosa jsou pokryty hustými, černými nebo tmavě šedými chloupky a mají výraznější „prsty“ na konci, připomínající spíše medvědí tlapku než klokaní. Rostlina má robustnější vzrůst než většina druhů rodu Anigozanthos a její květenství je také výraznější a rozvětvenější. Listy jsou šedozelené a kožovité.
Charakteristika a Pěstování Macropidia fuliginosa
Macropidia fuliginosa je považována za jednu z nejnáročnějších klokanovitých rostlin na pěstování mimo svou přirozenou domovinu. Vyžaduje specifické podmínky, včetně dobře propustné půdy, dostatku slunce a ochrany před nadměrnou vlhkostí a mrazem. Její unikátní vzhled však činí z této rostliny velmi ceněnou kuriozitu mezi sběrateli a milovníky exotických rostlin. Opylení v přírodě zajišťují především ptáci, kteří jsou přitahováni tmavou barvou a nektarem květů.
Ekologie a Rozšíření Klokanovitých Rostlin
Klokanovitá rostlina je endemitem západní Austrálie, což znamená, že se přirozeně vyskytuje pouze v této oblasti a nikde jinde na světě. Různé druhy rodu Anigozanthos a jediný druh rodu Macropidia obývají širokou škálu stanovišť, od písčitých plání a křovin až po žulové výchozy a okraje lesů. Jsou adaptovány na suché a horké klima s periodickými požáry, které hrají důležitou roli v jejich životním cyklu. Některé druhy dokonce vykvétají intenzivněji po požárech, díky uvolnění živin z popela a snížení konkurence ostatních rostlin.
Adaptace na Australské Prostředí
Klokanovitá rostlina vykazuje řadu adaptací, které jí umožňují přežít v náročných podmínkách západní Austrálie. Mezi tyto adaptace patří:
- Podzemní orgány: Oddenky a hlízy slouží jako zásobní orgány pro vodu a živiny, což rostlinám umožňuje přežít suchá období a rychle regenerovat po požárech.
- Husté chloupky na květech: Tyto chloupky pomáhají snižovat ztrátu vody z květů a chrání je před extrémními teplotami. Mohou také hrát roli při opylení.
- Trubkovitý tvar květů: Tento tvar je ideální pro opylení ptáky s dlouhými zobáky, kteří dosáhnou na nektar uvnitř květu.
- Kožovité listy: U některých druhů pomáhají kožovité listy snižovat transpiraci a ztrátu vody.
- Rychlý růst a kvetení po požárech: Některé druhy jsou stimulovány požáry k intenzivnějšímu růstu a kvetení, což jim zajišťuje reprodukční výhodu v obnovujícím se prostředí.
Vztahy s Opylovači
Klokanovitá rostlina je převážně opylována ptáky, zejména medosavkami (Meliphagidae), které jsou přitahovány jasnými barvami a bohatým nektarem jejích květů. Tvar a barva květů se často vyvinuly tak, aby co nejlépe vyhovovaly specifickým druhům opylovačů. Například červené květy jsou pro ptáky velmi atraktivní. Během sání nektaru se ptákům přichytí na peří pyl, který pak přenesou na další květ. Kromě ptáků mohou některé druhy opylovat i drobní savci nebo hmyz, ale jejich role je obvykle méně významná.
Historie Objevování a Pojmenování Klokanovitých Rostlin
První zmínky o klokanovitých rostlinách pocházejí z období evropských průzkumů západní Austrálie v 17. a 18. století. Botanici a přírodovědci, kteří se účastnili těchto výprav, byli fascinováni neobvyklým vzhledem těchto rostlin a začali je popisovat a klasifikovat. Rod Anigozanthos byl formálně popsán francouzským botanikem Jacquesem Julienem Houttonem de La Billardière v roce 1800 během jeho účasti na expedici Nicolase Baudina do Austrálie. Jméno Anigozanthos je odvozeno z řeckých slov „anises“ (nerovný) a „anthos“ (květ), což odkazuje na nepravidelný tvar květů některých druhů.
Pojmenování Rodu Macropidia
Rod Macropidia byl popsán anglickým botanikem Johnem Lindleym v roce 1839. Jméno je odvozeno z řeckých slov „makros“ (velký) a „pidion“ (tlapka), což výstižně popisuje vzhled květů Macropidia fuliginosa. Tento rod byl dlouho považován za součást rodu Anigozanthos, ale na základě morfologických a genetických studií byl nakonec vyčleněn jako samostatný rod.
Využití Klokanovitých Rostlin v Zahradnictví a Krajinářství
Klokanovitá rostlina si díky svému unikátnímu vzhledu a pestrým barvám květů získala značnou popularitu v zahradnictví a krajinářství, a to nejen v Austrálii, ale i v dalších částech světa s podobným klimatem. Jsou ceněny pro svou nenáročnost na údržbu, dlouhou dobu kvetení a schopnost přilákat ptáky a další opylovače do zahrady. Jsou ideální pro suché zahrady, skalky, květinové záhony a pěstování v nádobách.
Pěstování Klokanek: Praktické Rady a Tipy
Pěstování klokanek může být poměrně snadné, pokud jsou jim poskytnuty vhodné podmínky. Zde je několik praktických rad a tipů pro úspěšné pěstování:
- Stanoviště: Klokanky preferují slunné stanoviště s minimálně 6 hodinami přímého slunce denně. Některé druhy snesou i mírný polostín, ale kvetení může být méně bohaté.
- Půda: Vyžadují dobře propustnou půdu, ideálně písčitohlinitou s mírně kyselým až neutrálním pH. Je důležité zajistit dobrou drenáž, aby nedocházelo k zamokření kořenů.
- Zálivka: V období růstu a kvetení potřebují pravidelnou zálivku, ale mezi zálivkami by měla půda proschnout. V zimě, kdy je růst pomalejší, zálivku omezte. Přemokření je pro klokanky
