Rozmnožování Dřevin: Podrobný Průvodce pro Úspěšné Pěstování
Rozmnožování dřevin je fascinující a klíčový proces pro zachování a šíření různých druhů stromů a keřů. Ať už jste vášnivý zahrádkář, profesionální školkař nebo student botaniky, porozumění metodám a technikám rozmnožování je nezbytné pro úspěšné pěstování a zachování biodiverzity. Tento komplexní průvodce vás provede světem generativního a vegetativního rozmnožování dřevin, poskytne detailní informace o jednotlivých postupech a nabídne praktické rady pro dosažení optimálních výsledků.
1. Úvod do Rozmnožování Dřevin
Rozmnožování dřevin zahrnuje širokou škálu metod, které umožňují získat nové jedince z existujících rostlin. Tyto metody se dělí do dvou hlavních kategorií: generativní rozmnožování, které využívá semen, a vegetativní rozmnožování, které využívá části mateřské rostliny, jako jsou řízky, hřížení, rouby nebo očka. Volba vhodné metody závisí na mnoha faktorech, včetně druhu dřeviny, požadovaného počtu nových rostlin, dostupných zdrojů a zkušeností pěstitele.
Správné načasování a pečlivost jsou klíčové pro úspěšné rozmnožování. Každá metoda vyžaduje specifické podmínky a postupy, které je třeba dodržovat, aby se zajistilo zakořenění, ujmutí nebo vyklíčení nových rostlin. V následujících kapitolách se podrobně seznámíme s jednotlivými metodami a jejich specifickými požadavky.
2. Generativní Rozmnožování Dřevin (Rozmnožování Semeny)
Generativní rozmnožování je přirozený způsob šíření dřevin, který využívá semen vzniklých pohlavním rozmnožováním. Tento proces zahrnuje opylení a následné oplození, které vede k vývoji semen obsahujících genetický materiál obou rodičovských rostlin. Generativní rozmnožování je důležité pro zachování genetické variability a šíření druhů v přírodě. V zahradnictví a školkařství se využívá pro získání velkého množství semenáčků, které mohou sloužit jako podnože pro roubování nebo jako výchozí materiál pro pěstování nových jedinců.
2.1. Získávání a Sběr Semen Dřevin
Úspěšné generativní rozmnožování začíná získáním kvalitních a zralých semen. Doba zralosti semen se liší v závislosti na druhu dřeviny a klimatických podmínkách. Je důležité sbírat semena v optimální fázi zralosti, kdy mají nejvyšší klíčivost. Zralost semen se obvykle pozná podle změny barvy plodů, tvrdosti semen a snadného oddělení od plodů. Při sběru semen je třeba dbát na to, aby byly vybírány zdravé a nepoškozené plody z vitálních mateřských rostlin.
Po sběru je často nutné semena očistit od dužiny a dalších nečistot. U některých druhů je třeba provést stratifikaci, což je proces napodobující zimní podmínky, které semena potřebují k přerušení dormance a následnému vyklíčení. Stratifikace se obvykle provádí uložením semen do vlhkého substrátu (např. písku nebo perlitu) a jejich umístěním do chladu (např. lednice) po určitou dobu.
2.2. Příprava Semen k Výsevu
Před výsevem je vhodné semena namočit do vody, aby se urychlilo nabobtnání a klíčení. Některá semena mají tvrdou osemení, které může bránit klíčení. V takových případech se používá skarifikace, což je mechanické narušení osemení (např. obroušením pilníkem nebo ponořením do horké vody a následným ochlazením). Ošetření fungicidy může pomoci předejít houbovým chorobám, které mohou napadnout klíčící rostliny.
Pro výsev se používají různé substráty, které by měly být lehké, propustné a sterilní, aby se minimalizovalo riziko napadení chorobami. Vhodné jsou speciální výsevní substráty nebo směsi rašeliny, písku a perlitu. Semena se vysévají do hloubky odpovídající zhruba dvojnásobku jejich velikosti a lehce se zasypou substrátem.
2.3. Výsev a Péče o Semenáčky
Po výsevu je důležité udržovat optimální vlhkost a teplotu pro klíčení semen. Nádoby s výsevem se umisťují na světlé místo, ale chráněné před přímým slunečním zářením. Pravidelná zálivka je nezbytná, aby substrát nevyschl, ale zároveň je třeba se vyvarovat přemokření, které může vést k hnilobě semen a mladých rostlin. Po vyklíčení semenáčků je třeba zajistit dostatek světla a postupně je otužovat, aby si zvykly na venkovní podmínky.
Jakmile semenáčky zesílí a vytvoří několik pravých listů, přesazují se do větších nádob nebo přímo na záhon. Při přesazování je třeba dbát na to, aby se nepoškodily kořeny. V prvních letech po výsadbě vyžadují semenáčky pravidelnou zálivku, hnojení a ochranu před plevely a škůdci.
2.4. Výhody a Nevýhody Generativního Rozmnožování
Výhody:
- Možnost získání velkého počtu nových rostlin.
- Zachování genetické variability (důležité pro šlechtění a adaptaci na měnící se podmínky).
- Relativně nízké náklady na výchozí materiál (semena).
- Možnost získání nových a vylepšených kultivarů.
- Důležité pro rozmnožování některých druhů, které se vegetativně množí obtížně.
Nevýhody:
- Dlouhá doba do dosažení dospělosti a plodnosti.
- Potomstvo nemusí být geneticky identické s mateřskou rostlinou (variabilita).
- Vyšší nároky na péči v raných fázích vývoje (semenáčky jsou citlivější).
- Nižší procento úspěšnosti u některých druhů.
- Nutnost stratifikace u mnoha druhů.
3. Vegetativní Rozmnožování Dřevin
Vegetativní rozmnožování je metoda, která využívá části mateřské rostliny (např. řízky, hřížení, rouby, očka) k vytvoření geneticky identických kopií – klonů. Tato metoda je výhodná pro zachování specifických vlastností kultivarů, urychlení nástupu plodnosti a rozmnožování druhů, které se generativně množí obtížně nebo vůbec.
3.1. Řízkování Dřevin
Řízkování je jednou z nejběžnějších metod vegetativního rozmnožování. Spočívá v oddělení části stonku, listu nebo kořene mateřské rostliny a vytvoření podmínek pro zakořenění a vývoj nové rostliny. Úspěšnost řízkování závisí na mnoha faktorech, včetně druhu dřeviny, typu řízku, doby odběru, použitého substrátu a podmínek pro zakořenění.
3.1.1. Typy Řízků
- Stonkové řízky: Nejběžnější typ řízků, odebírají se z jednoletých nebo dvouletých výhonů. Dělí se dále na:
- Dřevité řízky: Odebírají se v období vegetačního klidu (podzim, zima) z vyzrálých jednoletých výhonů. Obvykle mají délku 10-30 cm a obsahují několik pupenů. Používají se pro množení mnoha listnatých opadavých dřevin (např. vrby, topoly, rybízy).
- Polodřevité řízky: Odebírají se v létě z částečně vyzrálých letorostů. Mají délku 5-15 cm a obsahují několik listů (které se často redukují, aby se snížil výpar vody). Používají se pro množení mnoha stálezelených a listnatých keřů (např. túje, cypřiše, hortenzie).
- Bylinné řízky: Odebírají se na jaře nebo počátkem léta z mladých, ještě zdřevnatělých výhonů. Snadno zakořeňují, ale jsou náchylnější k vysychání a hnilobě. Používají se pro množení některých okrasných dřevin.
- Patní řízky: Speciální typ stonkového řízku, který se odebírá s malou patkou staršího dřeva. Lépe zakořeňují díky přítomnosti pletiv z mateřské rostliny.
3.1.2. Odběr a Příprava Řízků
Doba odběru řízků je klíčová pro úspěšnost zakořenění. Dřevité řízky se odebírají na podzim nebo v zimě, polodřevité v létě a bylinné na jaře nebo počátkem léta. Pro odběr se používají ostré a dezinfikované nástroje (nůžky, roubovací nůž), aby se předešlo infekcím a zbytečnému poškození mateřské rostliny.
Délka řízků se liší podle typu a druhu dřeviny. Stonkové řízky by měly mít obvykle 2-5 pupenů. Spodní řez se provádí šikmo těsně pod pupenem, horní řez rovně nad pupenem. U polodřevitých řízků se odstraňují spodní listy, aby se snížil výpar vody a podpořilo zakořenění. U dřevitých řízků se někdy spodní část nařízne, aby se zvětšila plocha pro tvorbu kořenů.
Pro zlepšení zakořenění se často používají stimulátory růstu kořenů (auxiny) ve formě prášku nebo roztoku. Spodní část řízku se krátce ponoří do stimulátoru před zasazením do substrátu.
3.1.3. Zakořeňování Řízků
Řízky se sázejí do vlhkého a propustného substrátu. Vhodná je směs rašeliny, písku a perlitu nebo speciální substráty pro řízkování. Hloubka zasazení závisí na typu řízku, obvykle se sází tak, aby alespoň jeden pupen byl nad zemí. Nádoby s řízky se umisťují na teplé a světlé místo, chráněné před přímým sluncem. Důležitá je vysoká vlhkost vzduchu, které se dosahuje zakrytím nádob fólií nebo sklem (vytvoření minipařeniště) nebo pravidelným rosením.
Doba zakořeňování se liší podle druhu dřeviny a podmínek. Během zakořeňování je důležité udržovat substrát vlhký, ale ne přemokřený. Po vytvoření kořenového systému se mladé rostliny postupně otužují a přesazují do větších nádob nebo na stanoviště.
3.1.4. Péče o Zakořeněné Řízky
Zakořeněné řízky vyžadují v prvním roce po přesazení zvláštní péči. Je třeba zajistit pravidelnou zálivku, hnojení a ochranu před extrémními teplotami a škůdci. Mladé rostliny jsou citlivější na vnější podmínky, proto je důležité vytvořit jim optimální prostředí pro růst a vývoj.
3.2. Hřížení Dřevin
Hřížení je metoda vegetativního rozmnožování, při které se výhon mateřské rostliny ohne a zahrne do země, aniž by se oddělil od mateřské rostliny. V místě kontaktu se zemí výhon zakoření a po vytvoření dostatečného kořenového systému se oddělí a stane se samostatnou rostlinou. Hřížení je úspěšná metoda pro množení některých druhů, které obtížně zakořeňují z řízků.
3.2.1. Typy Hřížení
- Jednoduché hřížení: Ohne se jeden výhon a zahrne se v jednom místě. Vrchol výhonu se nechá vyčnívat nad zem.
- Složité (vlnité) hřížení: Dlouhý ohebný výhon se zahrne na několika místech, čímž se získá více nových rostlin. Mezi zahrnutými částmi výhonu musí být nad zemí pupeny.
- Vrcholové hřížení: Používá se u popínavých rostlin. Vrchol