Slivon Spendlik Zluty

Slivoň Špendlík Žlutý: Vše, Co Potřebujete Vědět o Pěstování a Využití Této Výjimečné Odrůdy

Úvod do Světa Žlutých Špendlíků: Historie, Charakteristika a Význam

Slivoň špendlík žlutý (Prunus domestica subsp. syriaca), často jednoduše nazývaná žlutý špendlík, představuje jednu z mnoha fascinujících odrůd slivoně, která si získala oblibu pro své sladké a aromatické plody a relativně nenáročné pěstování. Historie špendlíků sahá hluboko do minulosti, přičemž se předpokládá, že pocházejí z oblasti Malé Asie a Sýrie, odkud se postupně rozšířily do Evropy. Jejich přítomnost je doložena již ve starověkém Řecku a Římě, kde byly ceněny pro své chuťové vlastnosti a využití v kuchyni i léčitelství. V průběhu staletí se špendlíky staly nedílnou součástí evropského ovocnářství a lidové tradice.

Žlutý špendlík se odlišuje od ostatních slivoní především barvou svých plodů, které v plné zralosti dosahují zářivě žluté až zlatožluté barvy. Tyto malé, kulaté až oválné peckovice jsou charakteristické svou tenkou slupkou a šťavnatou, sladkou dužninou s mírně nakyslou notou. Aroma žlutých špendlíků je intenzivní a příjemné, často s nádechem meruněk. Strom samotný obvykle dorůstá do střední výšky, vytváří rozložitou korunu a je známý svou dobrou plodností a odolností vůči některým chorobám a škůdcům. V porovnání s jinými odrůdami slivoní se žlutý špendlík často vyznačuje ranější dobou zrání, což umožňuje sklizeň plodů již v polovině léta.

Význam žlutých špendlíků je mnohostranný. V kuchyni se využívají jak v čerstvém stavu, tak pro přípravu kompotů, džemů, marmelád, sirupů, destilátů (špendlíková slivovice) a různých dezertů a pečiva. Jejich sladká chuť a příjemná kyselost je činí ideálními pro zavařování a konzervaci. Kromě kulinářského využití mají špendlíky i svůj význam v lidovém léčitelství, kde se jim přisuzovaly mírné projímavé účinky a obsah vitaminů a minerálů. V současné době se žluté špendlíky těší oblibě mezi zahrádkáři, kteří oceňují jejich nenáročnost, ranou plodnost a vynikající chuť plodů.

Botanická Charakteristika Slivoně Špendlíku Žlutého: Detailní Popis Druhu a Odrůdy

Z botanického hlediska patří slivoň špendlík žlutý do rodu Prunus, podrodu Prunus a sekce Prunophora, stejně jako ostatní slivoně. Je poddruhem druhu Prunus domestica a nese specifické označení subsp. syriaca. Tento poddruh zahrnuje různé odrůdy špendlíků, které se liší barvou, velikostí a chutí plodů. Žlutý špendlík je jednou z nejznámějších a nejpěstovanějších odrůd v rámci tohoto poddruhu.

Morfologický Popis Stromu

Strom žlutého špendlíku obvykle dosahuje výšky 3 až 5 metrů, v závislosti na podnoži a způsobu pěstování. Vyznačuje se středně bujným růstem a vytváří rozložitou, kulovitou až vejčitou korunu s hustým olistěním. Kmen je pokrytý tmavě šedou až hnědou borkou, která se s věkem mírně odlupuje. Větve jsou poměrně tenké a pružné, s mnoha krátkými plodonosnými výhony.

Listy a Květy

Listy žlutého špendlíku jsou opadavé, střídavé, eliptického až vejčitého tvaru, s pilovitým okrajem. Mají sytě zelenou barvu a dosahují délky 5 až 10 cm. Na podzim se zbarvují do žluta. Květy jsou bílé, pětičetné, uspořádané v chudokvětých okolících po 2-3 květech. Objevují se brzy na jaře, ještě před rašením listů, a jsou medonosné, přitahují včely a další opylovače.

Plody: Charakteristika Žlutých Špendlíků

Plody žlutého špendlíku jsou malé peckovice, kulatého až oválného tvaru, o průměru 2 až 3 cm. Jejich charakteristickým znakem je zářivě žlutá až zlatožlutá barva v plné zralosti, někdy s jemným voskovým povlakem. Slupka je tenká a hladká. Dužnina je šťavnatá, sladká až sladce nakyslá, s jemnou, příjemnou vůní, která připomíná meruňky. Pecka je malá, oválná a obvykle se dobře odděluje od dužniny (tzv. odlučitelnost je střední až dobrá). Doba zrání plodů je raná až středně raná, obvykle od poloviny července do poloviny srpna, v závislosti na klimatických podmínkách a konkrétní lokalitě.

Genetika a Variabilita

Geneticky je slivoň špendlík žlutý poměrně variabilní, což vedlo k vzniku různých lokálních forem a klonů, které se mohou mírně lišit v chuti, velikosti a době zrání plodů. Nicméně, základní charakteristika žluté barvy a typické chuti zůstává zachována. Špendlíky jsou diploidní (mají dvojitou sadu chromozomů) a jsou schopny se křížit s jinými odrůdami slivoní, což vedlo k vzniku mnoha hybridů a nových odrůd.

Pěstování Žlutého Špendlíku: Praktický Návod pro Úspěšnou Výsadbu a Péči

Pěstování žlutého špendlíku je poměrně snadné a vhodné i pro začínající zahrádkáře. Tato odrůda je obecně nenáročná na půdu a klimatické podmínky, avšak pro dosažení optimální plodnosti a zdravého růstu je třeba dodržovat několik základních zásad.

Výběr Stanoviště a Půdy

Pro žlutý špendlík je ideální slunné a teplé stanoviště, chráněné před silnými větry. Dostatek slunečního světla je klíčový pro dobré vybarvení a chuť plodů. Půda by měla být hluboká, propustná, živná a mírně vlhká. Optimální pH půdy se pohybuje mezi 6,0 a 7,5. Špendlíky snášejí i méně kvalitní půdy, ale na chudých a suchých půdách mohou méně růst a plodit.

Výsadba Stromku

Nejvhodnější doba pro výsadbu špendlíku je podzim (říjen až listopad) nebo jaro (březen až duben). Stromky zakoupené v kontejneru lze vysazovat prakticky po celý rok, s výjimkou období mrazů a extrémních veder. Při výsadbě postupujte následovně:

Vyberte vhodné stanoviště a připravte výsadbovou jámu o rozměrech přibližně 60 x 60 x 60 cm.
Na dno jámy můžete přidat kompost nebo dobře uleželý hnůj pro zlepšení struktury a živinosti půdy.
Kořeny stromku před výsadbou namočte na několik hodin do vody.

Umístěte stromek do jámy tak, aby kořenový krček (místo, kde kmen přechází v kořeny) byl v úrovni okolního terénu.
Jámu zasypte kvalitní zeminou a lehce přitlačte.

Stromek důkladně zalijte.
Okolí stromku zamulčujte (např. kůrou) pro udržení vlhkosti a potlačení růstu plevelů.

Po výsadbě proveďte výchovný řez, kterým založíte budoucí korunu stromu.

Zálivka a Hnojení

Žlutý špendlík nevyžaduje intenzivní zálivku, zejména pokud je vysazen na vlhčí půdě. Nicméně, v období sucha, zejména během kvetení a tvorby plodů, je vhodné stromek pravidelně zalévat. Mladé stromky potřebují zálivku častěji než starší, dobře zakořeněné stromy.

Hnojení se provádí zpravidla na jaře, před květem, a na podzim, po sklizni. Na jaře je vhodné použít hnojiva s vyšším obsahem dusíku, která podporují růst. Na podzim se doporučují hnojiva s vyšším obsahem fosforu a draslíku, která podporují vyzrávání pletiv a lepší odolnost vůči mrazu. Vhodný je například kompost, granulovaná organická hnojiva nebo speciální hnojiva pro ovocné stromy. Dávkování hnojiv by mělo odpovídat stáří a velikosti stromu a úrodnosti půdy.

Řez a Tvarování Koruny

Pravidelný řez je důležitý pro udržení zdraví, dobré plodnosti a optimálního tvaru koruny žlutého špendlíku. Řez se provádí zpravidla v období vegetačního klidu, tedy od konce zimy do začátku jara (únor až březen), před rašením pupenů. Existují různé typy řezu:

Výchovný řez: Provádí se u mladých stromků po výsadbě a v prvních několika letech pěstování. Cílem je vytvořit pevnou a dobře vyvětvenou korunu se 3-4 hlavními kosterními větvemi a středním výhonem.
Udržovací řez: Provádí se u plodných stromů a jeho cílem je udržet korunu vzdušnou, prosvětlenou a podpořit tvorbu plodonosného obrostu. Odstraňují se suché, nemocné, křížící se a zahušťující větve.
Zmlazovací řez: Provádí se u starších, méně plodných stromů. Zahrnuje radikálnější zkrácení starých větví, čímž se stimuluje růst nových plodonosných výhonů.

Při řezu je důležité používat ostré a čisté zahradnické nůžky nebo pilku, aby se předešlo infekcím. Řezné rány je vhodné ošetřit štěpařským voskem.

Ochrana Před Chorobami a Škůdci

Žlutý špendlík je obecně považován za poměrně odolnou odrůdu, ale i on může být napaden některými chorobami a škůdci. Pravidelná kontrola stromů a včasná ochrana jsou klíčové pro udržení jejich zdraví a dobré úrody.

Nejčastější Choroby

Šarka švestek (Plum pox virus): Virové onemocnění, které způsobuje deformace a skvrnitost plodů a listů. Neexistuje přímá ochrana, napadené stromy je nutné zlikvidovat. Prevencí je výsadba certifikovaného, zdravého materiálu a boj proti mšicím, které virus přenášejí.

Moniliová hniloba (Monilinia fructigena, Monilinia laxa): Houbové onemocnění, které napadá květy, listy a plody, způsobuje jejich hnití a usychání. Prevencí je odstraňování napadených plodů a větví, prosvětlování koruny a v případě silného napadení chemická ochrana v období květu a zrání plodů.
Rez švestková (Tranzschelia pruni-spinosae): Houbové onemocnění projevující se oranžovými skvrnami na spodní straně listů. Ochrana spočívá v použití fungicidů.
Skvrnitost listů peckovin (Blumeriella jaapii): Houbové onemocnění způsobující hnědé skvrny na listech, které předčasně opadávají. Ochrana zahrnuje fungicidní postřiky.

Nejčastější Škůdci

Mšice (Aphidoidea): Malí saví škůdci, kteří sají šťávu z listů a mladých výhonů, způsobují jejich deformace a přenášejí virové choroby. Ochrana zahrnuje použití insekticidů nebo biologických metod (např. draví slunéčka).
Pilous švestkový (Rhynchites caeruleus): Brouk, jehož larvy vyžírají pecku mladých plodů, což vede k jejich opadu. Ochrana spočívá v chemických postřicích v období kladení vajíček.

Obaleč švestkový (Grapholita funebrana): Motýl, jehož housenky vyžírají dužninu plodů. Ochrana zahrnuje feromonové lapače a insekticidní postřiky.
Štítenky a