během říje – Zahradní plastové

Rozneni Divocaka

7 února, 2024 Lenka Zahradnictví

Detailní průvodce rozmnožováním divočáků (Sus scrofa)

Divočák (Sus scrofa) je jedním z nejrozšířenějších a nejadaptabilnějších savců na světě. Jeho schopnost rychle se rozmnožovat a osidlovat nová území z něj činí významný druh z hlediska ekologie i myslivosti. Pochopení procesu rozmnožování divočáků je klíčové pro efektivní management jejich populace a minimalizaci potenciálních konfliktů s lidskou činností. Tento obsáhlý článek poskytuje detailní přehled všech aspektů rozmnožování divokých prasat, od fyziologických předpokladů přes průběh říje a březosti až po péči o selata a faktory ovlivňující úspěšnost reprodukce.

Fyziologické aspekty rozmnožování divočáků

Před samotným aktem rozmnožování musí divočáci dosáhnout pohlavní dospělosti. Tento proces je ovlivněn několika faktory, včetně genetiky, výživy a hustoty populace. V oblastech s dostatkem potravy a nízkou konkurencí mohou divočáci dospět dříve. Samice, známé jako bachyně, obvykle dosahují pohlavní dospělosti mezi 8 a 18 měsíci věku, zatímco samci, kanci, obvykle dospívají o něco později, mezi 12 a 24 měsíci. Nicméně, plné reprodukční schopnosti a sociálního postavení potřebného k páření často dosahují až ve věku 2-3 let.

Pohlavní orgány bachyně

Reprodukční systém bachyně zahrnuje vaječníky, vejcovody, dělohu a pochvu. Vaječníky produkují vajíčka a hormony, jako je estrogen a progesteron, které řídí pohlavní cyklus. Děloha bachyně je dvourohá, což jí umožňuje nést vícečetné plody. Během říje dochází k hormonálním změnám, které signalizují kanci připravenost k páření.

Pohlavní orgány kance

Reprodukční systém kance zahrnuje varlata, nadvarlata, chámovody, přídatné pohlavní žlázy (měchýřkovité žlázy, prostata a Cowperovy žlázy) a penis. Varlata produkují spermie a testosteron, hormon zodpovědný za vývoj sekundárních pohlavních znaků a sexuální chování. Přídatné pohlavní žlázy produkují tekutinu, která tvoří součást semene a zajišťuje pohyblivost a výživu spermií.

Říje divočáků: Klíčové období pro páření

Říje, neboli období páření, u divočáků není striktně sezónní, ale obvykle vrcholí v chladnějších měsících roku, od listopadu do ledna. Tento časový rámec zajišťuje, že selata se rodí na jaře, kdy je dostatek potravy a příznivé klimatické podmínky pro jejich přežití. Délka říje u jednotlivých bachyní se pohybuje od 2 do 3 dnů a opakuje se v cyklech přibližně každé 21 dní, pokud nedojde k oplození.

Hormonální regulace říje

Říjový cyklus bachyně je řízen komplexní interakcí hormonů. Folikuly stimulující hormon (FSH) stimuluje růst folikulů ve vaječnících, které produkují estrogen. Estrogen dosahuje vrcholu před ovulací a způsobuje vnější projevy říje, jako je neklid, zvýšená vokalizace a změny v chování. Luteinizační hormon (LH) spouští ovulaci, uvolnění zralých vajíček z folikulů. Po ovulaci se z prasklého folikulu vyvíjí žluté tělísko (corpus luteum), které produkuje progesteron. Progesteron připravuje dělohu na přijetí oplozeného vajíčka a udržuje březost. Pokud nedojde k oplození, žluté tělísko zaniká a hladiny progesteronu klesají, což vede k nástupu dalšího říjového cyklu.

Projevy říje u bachyně

Během říje vykazují bachyně charakteristické změny v chování. Stávají se neklidnými, často hlasitě kvičejí a aktivně vyhledávají kance. Jejich vulva zduří a zčervená a mohou vylučovat malé množství hlenu. Bachyně v říji jsou také méně ostražité a mohou se nechat snadněji přiblížit. Tyto signály slouží k přilákání kanců, kteří jsou schopni vycítit feromony uvolňované bachyní na značné vzdálenosti.

Chování kanců během říje

Kanci se během říje stávají agresivnějšími a teritoriálnějšími. Aktivně vyhledávají bachyně v říji a mezi sebou svádějí souboje o právo páření. Tyto souboje mohou být poměrně intenzivní a zahrnují kly, kterými se kanci navzájem bodají. Vítězný kanec se pak páří s bachyní. Kanci v říji často zanechávají pachové značky močí a výměšky pachových žláz, aby signalizovali svou přítomnost a teritoriální nároky.

Proces páření

Jakmile kanec nalezne bachyni v říji, dochází k namlouvacímu rituálu, který zahrnuje olizování, šťouchání a vzájemné tření. Samotné páření je poměrně krátké a může se několikrát opakovat během říjového období bachyně. Po úspěšném spáření dochází k oplození vajíček ve vejcovodech.

Březost bachyně: Vývoj selat v děloze

Pokud dojde k oplození, bachyně vstupuje do období březosti, které trvá přibližně 115 dní (3 měsíce, 3 týdny a 3 dny). Během této doby se oplozená vajíčka uhnízdí v děloze a začnou se vyvíjet v selata. Bachyně si v období březosti buduje hnízdo, tzv. kotec, které jí poskytne úkryt a ochranu před nepříznivými vlivy prostředí a predátory.

Vývoj embryí a plodů

V prvních týdnech březosti dochází k intenzivnímu vývoji embryí. Formují se základní orgány a tkáně. Postupně se embrya mění v plody, které rostou a vyvíjejí se. Během březosti je důležitá dobrá výživa bachyně, která zajišťuje zdravý vývoj selat. Nedostatek potravy může vést k nižšímu počtu selat ve vrhu, nižší porodní hmotnosti a vyšší mortalitě mláďat.

Stavba kotce

Přibližně týden před porodem začíná bachyně instinktivně stavět kotec. Vybírá si klidné a chráněné místo, často v hustém křoví, pod padlými kmeny nebo v mělkých prohlubních. Kotec je obvykle tvořen nahrnutou vegetací, jako je listí, větve, tráva a mech. Bachyně se v kotci cítí bezpečně a chrání zde svá novorozená selata před chladem, deštěm a predátory.

Vrh selat: Narození nové generace

Porod selat obvykle probíhá v kotci a trvá několik hodin. Bachyně rodí jedno až dvanáct selat, přičemž průměrný počet se pohybuje kolem pěti až šesti. Novorozená selata váží mezi 0,5 a 1,5 kg a jsou pokryta jemnou srstí s typickým pruhovaným vzorem, který jim poskytuje maskování v lesním podrostu. Tento vzor postupně mizí ve věku několika měsíců.

Průběh porodu

Porod začíná kontrakcemi dělohy, které vedou k vypuzení plodových obalů a následně selat. Mezi narozením jednotlivých selat mohou být intervaly několika minut až půl hodiny. Bachyně instinktivně olizuje novorozená selata, čímž je zbavuje plodových obalů, stimuluje jejich dýchání a posiluje pouto mezi matkou a mláďaty.

Péče o novorozená selata

Bachyně je velmi starostlivá matka a věnuje svým selatům intenzivní péči. Prvních několik dní po porodu selata tráví většinu času v kotci, kde sají mateřské mléko, které je bohaté na živiny a protilátky. Bachyně je chrání před chladem a predátory a udržuje kotec v čistotě. Selata jsou na matce plně závislá a slepě ji následují.

Vývoj selat v prvních týdnech života

Během prvních týdnů života selata rychle rostou a vyvíjejí se. Postupně se učí chodit, běhat a prozkoumávat okolí kotce. Matka je učí hledat potravu a reagovat na nebezpečí. Pruhované zbarvení srsti jim poskytuje vynikající maskování před predátory. Ve věku několika týdnů začínají selata přijímat pevnou stravu, i když mateřské mléko zůstává důležitým zdrojem živin až do odstavu, který obvykle probíhá ve věku 3-4 měsíců.

Sociální struktura a rozmnožování

Divočáci žijí v sociálních skupinách, které se nazývají tlupy. Tyto tlupy jsou obvykle tvořeny samicemi (bachyněmi) a jejich potomky (selaty a lončáky). Dospělí kanci žijí většinou samotářsky a k tlupám se připojují pouze v období říje, aby se pářili. Sociální struktura tlupy hraje důležitou roli v rozmnožování a přežití mladých jedinců.

Role bachyně ve tlupě

Bachyně tvoří základ tlupy a jsou úzce příbuzné. V tlupě často existuje dominantní bachyně, která má přednostní přístup k potravě a může ovlivňovat chování ostatních členů skupiny. Bachyně v tlupě si navzájem pomáhají při péči o selata, což zvyšuje jejich šance na přežití. Tento jev se nazývá alloparentální péče.

Vliv kanců na rozmnožování

Dospělí kanci hrají v rozmnožování klíčovou roli, protože oplodňují bachyně. Silní a zdatní kanci mají větší šanci na spáření s více bachyněmi a předání svých genů další generaci. Souboje mezi kanci během říje jsou důležitým mechanismem pro výběr nejlepších jedinců.

Disperze mladých jedinců

Mladí kanci obvykle opouštějí mateřskou tlupu ve věku 1-2 let, kdy dosahují pohlavní dospělosti. Samice často zůstávají v tlupě a tvoří tak stabilní mateřské linie. Disperze mladých kanců snižuje riziko příbuzenského křížení a umožňuje osidlování nových území.

Faktory ovlivňující rozmnožování divočáků

Úspěšnost rozmnožování divočáků je ovlivněna řadou environmentálních a biologických faktorů. Pochopení těchto faktorů je důležité pro predikci populační dynamiky a pro efektivní management divokých prasat.

Dostupnost potravy

Dostatek kvalitní potravy je klíčový pro dobrou kondici bachyní a úspěšnou březost a laktaci. V oblastech s hojností potravy mají bachyně tendenci k dřívější pohlavní dospělosti, vyššímu počtu selat ve vrhu a lepšímu přežití mláďat. Nedostatek potravy může vést k snížení reprodukční úspěšnosti.

Klimatické podmínky

Extrémní klimatické podmínky, jako jsou silné mrazy nebo dlouhotrvající sucha, mohou negativně ovlivnit přežití selat a kondici bachyní. Mírné zimy a dostatek srážek obvykle podporují růst populace divočáků.

Hustota populace

V oblastech s vysokou hustotou populace může docházet k větší konkurenci o potravu a zdroje, což může vést k snížení reprodukční úspěšnosti. Vysoká hustota populace také zvyšuje riziko šíření nemocí.

Predace

Predátoři, jako jsou vlci, rysové a medvědi, mohou významně ovlivnit přežití selat, zejména v prvních týdnech života. Intenzita predace závisí na přítomnosti a početnosti predátorů v dané oblasti.

Zdravotní stav a nemoci

Různé nemoci a parazité mohou negativně ovlivnit reprodukční schopnost bachyní a přežití selat. Některé nemoci mohou vést k potratům, neplodnosti nebo zvýšené mortalitě mláďat.

Lidská činnost

Lidská činnost má komplexní vliv na rozmnožování divočáků. Na jedné straně může zemědělství a přikrmování zvěře zvyšovat dostupnost potravy a podporovat růst populace. Na druhé straně může fragmentace krajiny, intenzivní lov a stres způsobený lidskou přítomností negativně ovlivnit reprodukční úspěšnost.

Význam rozmnožování divočáků pro ekosystém a myslivost

Rozmnožování divočáků má významné důsledky jak pro ekosystémy, tak pro mysliv

Rozmnozovani Lisky

1 února, 2024 Lenka Zahradnictví

Rozmnožování lišky obecné (Vulpes vulpes): Fascinující pohled na životní cyklus a reprodukční strategie

Liška obecná (Vulpes vulpes) je jedním z nejrozšířenějších a nejpřizpůsobivějších predátorů na severní polokouli. Její schopnost osídlit různorodá prostředí, od hustých lesů po městské aglomerace, je částečně dána i její efektivní reprodukční strategií. Pochopení procesu rozmnožování lišek je klíčové nejen pro biology a ekology, ale i pro každého, kdo se zajímá o divokou přírodu. Tento obsáhlý článek se ponoří hluboko do všech aspektů rozmnožování lišky obecné, od námluv a páření až po péči o mláďata a faktory, které ovlivňují jejich reprodukční úspěch.

Období říje u lišek: Kdy a jak probíhá páření

Klíčovým obdobím v reprodukčním cyklu lišek je říje, známá také jako období páření. V mírném klimatickém pásmu severní polokoule, kam spadá i Česká republika, obvykle probíhá od prosince do února. Přesné načasování se může mírně lišit v závislosti na zeměpisné šířce, nadmořské výšce a aktuálních klimatických podmínkách. Během tohoto období dochází u lišek k výrazným fyziologickým a behaviorálním změnám, které signalizují jejich reprodukční aktivitu.

Fyziologické změny u samic (lišek) během říje

U samic lišek dochází během říje k ovulaci, uvolnění zralých vajíček z vaječníků. Tento proces je doprovázen zvýšenou produkcí pohlavních hormonů, zejména estrogenů, které ovlivňují jejich chování a vylučování specifických pachových signálů (feromonů). Tyto feromony slouží k přilákání samců a signalizují jejich připravenost k páření. Vulva lišky zduří a zčervená, což je vizuální indikátor blížící se plodnosti.

Behaviorální změny u samic (lišek) během říje

Chování samic se během říje výrazně mění. Stávají se aktivnějšími a neklidnějšími, často opouštějí svá obvyklá teritoria a vydávají specifické vokalizace, které lákají samce. Může se u nich projevit i zvýšená agresivita vůči jiným samicím, které by mohly představovat konkurenci. Samice také zanechávají častější pachové značky močí a výkaly, které obsahují feromony signalizující jejich pohlavní stav.

Fyziologické změny u samců (lišáků) během říje

U samců lišek dochází během říje ke zvýšené produkci testosteronu, což vede k rozvoji pohlavní aktivity a zvýšené agresivitě vůči jiným samcům. Jejich varlata se zvětšují a stávají se aktivnějšími ve produkci spermií. Samci jsou během říje vysoce motivováni k hledání samic a mohou urazit značné vzdálenosti, aby nalezli partnerku.

Behaviorální změny u samců (lišáků) během říje

Samci se stávají výrazně teritoriálnějšími a aktivně brání svá teritoria před jinými samci. Dochází k častým soubojům mezi samci o právo pářit se se samicemi. Tyto souboje mohou být poměrně intenzivní a zahrnují vrčení, štěkání, kousání a pronásledování. Samci také intenzivně značkují svá teritoria močí a výkaly, aby signalizovali svou přítomnost a odradili konkurenci. Vokalizace samců se stává častější a intenzivnější.

Námluvy a páření lišek: Komplexní rituály předcházející zplození

Jakmile se samec a samice setkají během říje, dochází k sérii námluvných rituálů, které slouží k upevnění páru a synchronizaci jejich reprodukčního chování. Tyto rituály mohou zahrnovat různé formy interakce, jako je vzájemné očichávání, olizování, hry a pronásledování. Samci často projevují vůči samicím náklonnost a pozornost, což může zahrnovat i přinášení potravy.

Vzájemné interakce a hry během námluv

Během námluv můžeme pozorovat, jak se lišky vzájemně očichávají, zejména v oblasti nosu, genitálií a ocasu. Toto chování slouží k výměně pachových informací a k posouzení pohlavního stavu partnera. Často dochází i k hravým interakcím, jako je vzájemné pronásledování, štípání a povalování se. Tyto hry pomáhají uvolnit napětí a posílit vazbu mezi partnery.

Vokalizace a pachové signály během námluv

Během námluv hrají důležitou roli i vokalizace. Lišky mohou vydávat různé zvuky, jako je tiché kňučení, štěkání a vytí, které slouží ke komunikaci a vyjádření zájmu. Pachové signály (feromony) jsou neustále uvolňovány a pomáhají udržovat kontakt mezi partnery a signalizovat jejich připravenost k páření.

Akt páření u lišek: Krátký, ale klíčový moment

Samotný akt páření u lišek je poměrně krátký a trvá jen několik minut. Během kopulace dochází k propojení pohlavních orgánů samce a samice a k ejakulaci spermií. Po páření může pár zůstat spolu po určitou dobu, někdy i několik dní, během kterých dochází k opakovanému páření. Toto chování zvyšuje pravděpodobnost úspěšného oplodnění.

Gravidita lišky: Vývoj mláďat uvnitř matčina těla

Po úspěšném oplodnění začíná období gravidity (březosti) u samice lišky. Toto období trvá přibližně 52 až 53 dní (asi 7 až 8 týdnů). Během této doby dochází k intenzivnímu vývoji embryí a následně plodů uvnitř dělohy matky. Samice prochází výraznými fyziologickými změnami, aby zajistila optimální podmínky pro růst a vývoj svých budoucích mláďat.

Rané fáze vývoje embryí

V prvních dnech po oplodnění dochází k dělení zygoty a vzniku mnohobuněčného embrya. Embryo putuje vejcovodem do dělohy, kde se implantuje do děložní stěny. Během této fáze je embryo velmi zranitelné a citlivé na vnější vlivy.

Vývoj plodů během gravidity

Po implantaci začíná fáze vývoje plodů. Postupně se formují všechny orgánové systémy, končetiny, hlava a další části těla. Plody jsou vyživovány prostřednictvím placenty, která zajišťuje přísun živin a kyslíku z těla matky a odvádí odpadní látky. Během druhé poloviny gravidity dochází k intenzivnímu růstu plodů a k jejich přípravě na život mimo dělohu.

Fyziologické změny u březí lišky

Během gravidity dochází u samice k výrazným hormonálním změnám, které ovlivňují její metabolismus a chování. Zvyšuje se její chuť k jídlu, aby pokryla zvýšené energetické nároky spojené s vývojem plodů. Postupně se zvětšuje objem břicha a zduří mléčné žlázy, které se připravují na produkci mléka pro mláďata. Březí liška se stává méně aktivní a vyhledává klidnější a bezpečnější místa pro svůj budoucí vrh.

Vrh lišek: Narození nových generací

Blížící se porod je pro samici lišky náročným obdobím. Několik dní před porodem začíná vyhledávat vhodné místo pro noru, pokud již nějakou nemá nebo ji nepoužívá. Nora poskytuje mláďatům ochranu před predátory a nepříznivými povětrnostními podmínkami. Samotný porod obvykle trvá několik hodin a samice rodí několik mláďat v jednom vrhu.

Výběr a příprava nory pro porod

Samice lišky si pro porod vybírá bezpečná a skrytá místa, která poskytují dobrou ochranu pro její budoucí mláďata. Může využít stávající nory po jezevcích nebo králících, upravit si je nebo si vyhrabat novou noru. Nora obvykle sestává z několika komor a vchodů, což zajišťuje únikové cesty v případě nebezpečí. Před porodem si samice vystele hnízdní komoru suchou trávou, listím a vlastní srstí, aby vytvořila měkké a teplé prostředí pro mláďata.

Průběh porodu a počet mláďat ve vrhu

Samotný porod probíhá v hnízdní komoře nory. Samice rodí mláďata postupně, s časovými intervaly mezi jednotlivými porody. Průměrný počet mláďat ve vrhu se pohybuje mezi 4 až 6, ale může být i vyšší (až 10 nebo více) v závislosti na věku a kondici samice a dostupnosti potravy v dané oblasti. Novorozená liščata jsou slepá, hluchá a zcela závislá na péči matky.

První dny a týdny života liščat

Po narození jsou liščata zcela bezmocná a potřebují neustálou péči své matky. Matka je zahřívá, čistí a krmí svým mlékem, které je bohaté na živiny a protilátky. V prvních dnech života tráví liščata většinu času spánkem a sáním mléka. Postupně se začínají prozrazovat jejich smysly a začínají reagovat na podněty z okolí. Kolem druhého týdne života začínají otevírat oči a kolem třetího týdne začínají slyšet. V této době se také začínají pohybovat po hnízdní komoře.

Péče o mláďata: Mateřská oddanost a otcovská pomoc

Péče o mláďata je pro úspěšné přežití liščí populace naprosto zásadní. Hlavní roli v péči o novorozená liščata hraje matka, která jim věnuje veškerou svou pozornost. V některých případech se na péči o mláďata podílí i otec a případně i starší sourozenci z předchozích vrhů.

Role matky v péči o liščata

Matka tráví s mláďaty v noře většinu času v prvních týdnech jejich života. Kojí je několikrát denně a udržuje je v teple. Čistí noru od výkalů a zbytků potravy, aby zabránila šíření nemocí. V případě nebezpečí brání svá mláďata s velkou odhodlaností. Postupně, jak mláďata rostou, začíná jim přinášet pevnou potravu do nory, nejprve rozmělněnou a později i v celku. Také je začíná učit základním dovednostem potřebným pro přežití, jako je lov a orientace v terénu.

Možná role otce v péči o liščata

Role otce v péči o liščata je variabilní a závisí na individuálním chování samce a na sociální struktuře dané liščí populace. V některých případech se samec aktivně podílí na péči o mláďata, zejména tím, že přináší potravu samici a později i samotným mláďatům. Může také bránit teritorium a noru před jinými predátory. V jiných případech samec po páření opouští samici a na výchově mláďat se nepodílí.

Vývoj a osamostatňování liščat

Během prvních týdnů života se liščata rychle vyvíjejí. Kolem čtvrtého týdne začínají vycházet z nory na krátké průzkumné výpravy v okolí. Matka je neustále sleduje a chrání. Postupně se liščata učí lovit pod dohledem matky. Kolem tří až čtyř měsíců věku jsou již poměrně samostatná a schopná si obstarat potravu sama. Na podzim, obvykle mezi říjnem a prosincem, opouštějí mladé lišky rodinné teritorium a hledají si vlastní domov. Pohlavní dospělosti dosahují lišky obvykle kolem jednoho roku věku a jsou schopny se samy rozmnožovat.

Faktory ovlivňující rozmnožování lišek: Prostředí a populace

Úspěšnost rozmnožování lišek je ovlivněna řadou faktorů, které souvisejí jak s prostředím, ve kterém žijí, tak s charakteristikami samotné liščí populace.

Dostupnost potravy a její vliv na reprodukci

Dostupnost potravy je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících rozmnožování lišek. V oblastech s bohatými zdroji potravy (např. hlodavci, zajíci, ptáci) mají lišky lepší kondici, což se projevuje vyšší plodností samic (větší počet mláďat ve vrhu) a vyšší mírou přežití mláďat. V obdobích nedostatku potravy může dojít ke snížení plodnosti a vyšší úmrtnosti mláďat.