Nemoci Plodu Merunek
Nemoci plodu meruněk: Podrobný průvodce pro úspěšnou sklizeň
Úvod do problematiky chorob plodů meruněk
Pěstování meruněk je náročná, avšak velmi uspokojivá činnost. Sladké a šťavnaté plody jsou ceněny pro svou chuť i nutriční hodnotu. Nicméně, stejně jako jiné ovocné stromy, i meruňky jsou náchylné k různým chorobám, které mohou významně ovlivnit kvalitu a množství sklizně. Nemoci plodů meruněk představují zvláštní výzvu, neboť napadají přímo tu část rostliny, na které pěstitelům nejvíce záleží. V tomto komplexním průvodci se zaměříme na detailní popis nejčastějších a nejzávažnějších chorob plodů meruněk, jejich příznaky, možnosti prevence a účinné metody léčby. Naším cílem je poskytnout pěstitelům ucelené informace, které jim pomohou chránit své meruňkové sady a dosáhnout bohaté a zdravé úrody.
Nejčastější houbové choroby plodů meruněk
Houbové choroby patří k nejrozšířenějším a nejškodlivějším onemocněním meruněk. Vlhkost a teplé počasí vytvářejí ideální podmínky pro šíření mnoha druhů hub, které mohou napadat listy, větve i samotné plody. V následujících podkapitolách se podrobně seznámíme s nejvýznamnějšími houbovými chorobami plodů meruněk.
Moniliová hniloba plodů (Monilinia fructigena)
Moniliová hniloba plodů je jednou z nejzávažnějších houbových chorob, která postihuje nejen meruňky, ale i další peckoviny, jako jsou třešně, višně, švestky a broskvoně. Původcem této choroby je houba *Monilinia fructigena*. Infekce se obvykle šíří za vlhkého a teplého počasí, zejména v období kvetení a dozrávání plodů. Spory houby pronikají do plodů nejčastěji přes drobná poranění způsobená hmyzem, kroupami nebo mechanickým poškozením.
Příznaky moniliové hniloby plodů
První příznaky se objevují na dozrávajících plodech v podobě malých, hnědých skvrn. Tyto skvrny se rychle zvětšují a pokrývají celý plod. Napadená pletiva měknou a hnijí. Charakteristickým znakem moniliové hniloby je tvorba šedých nebo nahnědlých polštářků konidií houby na povrchu hnijících plodů. Tyto polštářky jsou zdrojem dalších infekcí. Napadené plody často opadávají, ale mohou také zůstat viset na stromě mumifikované až do jara, čímž se stávají zdrojem primární infekce pro následující sezónu.
Prevence moniliové hniloby plodů
- Odstraňování a likvidace napadených plodů a mumií: Pravidelné odstraňování a pálení nebo hluboké zakopávání napadených plodů a mumií, které zůstaly viset na stromech přes zimu, je klíčovým preventivním opatřením. Tím se výrazně snižuje množství infekčního inokula v sadu.
- Ochrana proti poranění plodů: Je důležité minimalizovat poranění plodů způsobená hmyzem (např. obaleč broskvový), kroupami nebo mechanickým poškozením při sklizni a manipulaci. V případě výskytu škůdců je nutné provádět účinnou ochranu.
- Prořezávání stromů: Pravidelný a správný prořez stromů zajišťuje dobrou cirkulaci vzduchu a rychlé osychání listů a plodů po dešti nebo rose, což omezuje podmínky pro šíření houbových chorob.
- Fungicidní ochrana: V období kvetení a při dozrávání plodů je vhodné provádět preventivní postřiky fungicidy. Používají se přípravky s účinnými látkami, jako je tebukonazol, trifloxystrobin, cyproconazol a další. Důležité je střídat přípravky s různými mechanismy účinku, aby se předešlo vzniku rezistence houby.
- Odstraňování napadených výhonů: Pravidelné odstraňování a likvidace napadených výhonů je důležité pro snížení infekčního tlaku.
- Prořezávání stromů: Zajištění dobré cirkulace vzduchu v koruně stromu omezuje podmínky pro šíření houby.
- Fungicidní ochrana: Preventivní postřiky fungicidy se provádějí na jaře, před květem a po odkvětu. Používají se přípravky obsahující měďnaté látky, mancozeb, captan a další. V případě silného výskytu choroby je nutné postřiky opakovat.
- Šetrná sklizeň a manipulace: Důležité je sklízet plody šetrně, aby se minimalizovalo riziko mechanického poškození.
- Správné skladování: Plody by měly být skladovány v chladných, suchých a dobře větraných prostorách.
- Ošetření plodů po sklizni: V některých případech je možné ošetřit plody po sklizni speciálními fungicidy, které zabraňují rozvoji plísní.
- Hygiena: Udržování čistoty skladovacích prostor a přepravních obalů je důležité pro omezení šíření plísní.
- Používání zdravého sadbového materiálu: Je důležité zakládat sady ze zdravých, certifikovaných stromků.
- Prořezávání stromů: Zajištění dobré cirkulace vzduchu v koruně stromu omezuje podmínky pro šíření bakterie.
- Ochrana proti poranění: Minimalizace mechanického poškození stromů a plodů snižuje riziko infekce.
- Měďnaté přípravky: Preventivní postřiky měďnatými přípravky na podzim po opadu listů a na jaře před květem mohou snížit riziko infekce.
- Výběr odolných odrůd: Při zakládání sadu je vhodné upřednostňovat odrůdy švestek, které jsou méně náchylné k moniliové hnilobě. I když neexistují zcela rezistentní odrůdy, některé vykazují vyšší toleranci.
- Správná výsadba a řez: Zajistěte dostatečný prostor mezi stromy pro dobrou cirkulaci vzduchu a prosvětlení koruny. Pravidelný prosvětlovací řez odstraňuje přebytečné a křížící se větve, což napomáhá rychlejšímu osychání povrchu rostlin po dešti a snižuje vlhkost v koruně, čímž omezuje podmínky pro rozvoj houbových chorob. Řez provádějte za suchého počasí a větší rány ošetřete štěpařským voskem.
- Hnojení: Vyvážené hnojení, s důrazem na dostatek draslíku a fosforu, posiluje odolnost stromů vůči chorobám. Vyhněte se přehnojování dusíkem, které může vést k bujnému růstu citlivějšího pletiva.
- Likvidace napadených částí rostlin: Pravidelně odstraňujte a spalujte všechny napadené květy, výhony a především mumifikované plody, které zůstaly viset na stromech nebo ležet pod nimi. Toto opatření výrazně snižuje množství infekčního inokula pro následující sezónu. Ideální je provádět tyto kontroly a odstraňování napadených částí i během vegetace.
- Ochrana před poraněním: Minimalizujte riziko mechanického poškození plodů a větví během sklizně a ošetřování. Poranění představují vstupní brány pro infekci. Zvažte ochranu proti kroupám pomocí protikroupových sítí.
- Boj proti škůdcům: Účinně bojujte proti škůdcům, kteří mohou poškozovat plody (např. obaleč švestkový, pilatka švestková), a tím vytvářet vstupní brány pro infekci moniliovou hnilobou.
- Podpora přirozených nepřátel: Vytvářejte v sadu podmínky pro přirozené nepřátele škůdců, což může snížit potřebu chemických zásahů.
- Mulčování: Mulčování půdy pod stromy může pomoci udržovat stabilní vlhkost a omezit růst plevelů, které mohou zvyšovat vlhkost v koruně.
- Zálivka: Udržujte optimální vlhkost půdy, vyhněte se přemokření i dlouhodobému suchu, které oslabují stromy. Zálivku provádějte ke kořenům, abyste minimalizovali smáčení listů a plodů.
- Období kvetení: První ošetření se provádí na začátku kvetení (fáze bílého poupěte) a druhé na konci kvetení, v době opadávání korunních plátků. Tyto zásahy jsou zaměřeny na ochranu květů před infekcí Monilinia laxa, která způsobuje spálu květů a výhonů. Používají se systemické nebo kontaktní fungicidy s účinnými látkami jako je tebukonazol, trifloxystrobin, cyproconazol, boscalid + pyraclostrobin a další. Vždy je nutné dodržovat doporučení výrobce a střídat účinné látky, aby se předešlo vzniku rezistence.
- Období růstu a zrání plodů: Další ošetření se provádějí v období růstu a zrání plodů, zejména za vlhkého počasí a po kroupách, kdy je zvýšené riziko infekce Monilinia fructigena. Používají se fungicidy s podobnými účinnými látkami jako v období kvetení, případně i jiné vhodné přípravky. Důležité je dodržet ochrannou lhůtu přípravků před sklizní.
- Podzimní ošetření: Po opadání listů se doporučuje provést preventivní postřik měďnatými přípravky. Tyto přípravky dezinfikují povrch stromů a snižují množství přezimujících spor hub.
- Použití antagonistických mikroorganismů: Některé druhy bakterií a hub mohou potlačovat růst a vývoj patogenních hub rodu Monilia. V současnosti jsou k dispozici komerční přípravky na bázi těchto antagonistů.
- Podpora přirozených nepřátel škůdců: Vytváření vhodných podmínek pro dravý hmyz a jiné organismy, které se živí škůdci, může snížit potřebu chemických insekticidů a tím i riziko poranění plodů.
- Použití rostlinných výluhů a extraktů: Některé rostlinné přípravky mohou posilovat odolnost rostlin a mít mírný fungicidní účinek.
Léčba moniliové hniloby plodů
Jakmile se moniliová hniloba na plodech objeví, je její zastavení obtížné. Důležité je okamžitě odstranit a zlikvidovat všechny napadené plody, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce. V případě silného napadení je možné použít systémové fungicidy, které pronikají do pletiv rostliny a působí i na již rozvinutou infekci. Postřiky je nutné provádět za bezvětrného počasí a dodržovat ochranné lhůty přípravků.
Hnědá hniloba peckovin (Monilinia laxa, Monilinia fructicola)
Kromě *Monilinia fructigena* mohou plody meruněk napadat i další druhy rodu *Monilinia*, zejména *Monilinia laxa* a *Monilinia fructicola*, které způsobují hnědou hnilobu peckovin. Tyto houby jsou zodpovědné i za odumírání květů a výhonů (moniliový úžeh). Infekce plodů probíhá podobně jako u moniliové hniloby plodů, přes poranění nebo přirozené otvory.
Příznaky hnědé hniloby peckovin na plodech
Příznaky na plodech jsou velmi podobné moniliové hnilobě plodů. Objevují se hnědé, rychle se šířící hnilobné skvrny. Na povrchu napadených plodů se mohou tvořit šedé až nahnědlé polštářky spor. Plody měknou, hnijí a mohou mumifikovat. Rozdíl oproti *Monilinia fructigena* může být v intenzitě a rychlosti šíření infekce a v barvě a uspořádání spor na povrchu plodů.
Prevence a léčba hnědé hniloby peckovin na plodech
Preventivní opatření jsou stejná jako u moniliové hniloby plodů: odstraňování napadených částí rostlin, ochrana proti poranění, prořezávání a preventivní fungicidní postřiky v období kvetení a dozrávání plodů. V případě výskytu choroby je nutné okamžitě odstranit napadené plody a v případě potřeby aplikovat vhodné fungicidy.
Skvrnitost listů a plodů peckovin (Stigmina carpophila)
Skvrnitost listů a plodů peckovin, způsobená houbou *Stigmina carpophila* (syn. *Wilsonomyces carpophilus*), je další významnou chorobou meruněk. Napadá listy, výhony i plody. Infekce se šíří za vlhkého počasí a může způsobit významné škody na úrodě.
Příznaky skvrnitosti listů a plodů
Na listech se objevují drobné, okrouhlé, hnědočervené skvrny s tmavším okrajem. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se spojovat. Silně napadené listy žloutnou a předčasně opadávají. Na výhonech se tvoří drobné, tmavě fialové až černé skvrny, které mohou praskat a způsobovat klejotok. Na plodech se objevují drobné, tmavě červené až fialové skvrny, které se postupně propadají a korkovatí. Silně napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat.
Prevence skvrnitosti listů a plodů
Léčba skvrnitosti listů a plodů
Při prvních příznacích je nutné odstranit napadené výhony a provést postřik vhodným fungicidem. Důležité je dodržovat doporučené dávkování a ochranné lhůty přípravků.
Plísňová hniloba plodů (Rhizopus stolonifer, Penicillium spp., Botrytis cinerea)
Různé druhy plísní, jako je *Rhizopus stolonifer*, *Penicillium spp.* a *Botrytis cinerea* (původce šedé hniloby), mohou způsobovat plísňovou hnilobu plodů meruněk, zejména po sklizni, během skladování a transportu. Tyto plísně se často šíří přes poranění plodů.
Příznaky plísňové hniloby plodů
Příznaky se mohou lišit v závislosti na druhu plísně. Obecně se projevují jako měkké, vodnaté hnilobné skvrny na povrchu plodů, které jsou často pokryty barevným (šedým, zeleným, modrým nebo černým) povlakem plísně. Napadené plody rychle ztrácejí svou kvalitu a stávají se nekonzumovatelnými.
Prevence plísňové hniloby plodů
Léčba plísňové hniloby plodů
Jakmile se plísňová hniloba na skladovaných plodech objeví, je obtížné ji zastavit. Napadené plody je nutné okamžitě odstranit, aby se zabránilo šíření na zdravé plody. Preventivní opatření jsou v tomto případě klíčová.
Antraknóza peckovin (Apiognomonia erythrostoma)
Antraknóza peckovin, způsobená houbou *Apiognomonia erythrostoma* (anamorfa *Gnomonia erythrostoma*), může napadat listy, výhony i plody meruněk. Její výskyt je častější za vlhkého počasí.
Příznaky antraknózy na plodech
Na plodech se objevují drobné, okrouhlé, tmavě hnědé až černé, mírně propadlé skvrny. Skvrny se mohou postupně zvětšovat a splývat. V centru skvrn se mohou tvořit drobné, černé plodničky houby (acervuli). Silně napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat.
Prevence a léčba antraknózy
Preventivní opatření zahrnují prořezávání stromů, odstraňování napadených výhonů a preventivní fungicidní postřiky, zejména na jaře a po odkvětu. Používají se přípravky obsahující měďnaté látky, mancozeb a další. Při výskytu choroby je nutné odstranit napadené části rostlin a provést postřik vhodným fungicidem.
Bakteriální choroby plodů meruněk
Bakteriální choroby jsou méně časté než houbové, ale mohou způsobovat značné škody na úrodě meruněk. Jednou z nejvýznamnějších bakteriálních chorob je bakteriální skvrnitost peckovin.
Bakteriální skvrnitost peckovin (Xanthomonas arboricola pv. pruni)
Bakteriální skvrnitost peckovin, způsobená bakterií *Xanthomonas arboricola pv. pruni*, napadá listy, výhony i plody meruněk. Infekce se šíří za vlhkého počasí, zejména deštěm a větrem.
Příznaky bakteriální skvrnitosti na plodech
Na plodech se objevují drobné, okrouhlé, tmavě hnědé až černé, mírně propadlé skvrny s vodnatým okrajem. Skvrny se mohou zvětšovat a splývat. V pokročilém stádiu se na povrchu skvrn může objevit bakteriální výpotek. Napadené plody mohou být deformované a předčasně opadávat. Charakteristickým znakem je i napadení listů a výhonů.
Prevence bakteriální skvrnitosti
Léčba bakteriální skvrnitosti
Léčba bakteriálních chorob je obtížnější než léčba houbových chorob. V případě výskytu bakteriální skvrnitosti je důležité odstranit napadené výhony a plody. V některých případech lze použít měďnaté přípravky i během vegetace, ale s ohledem na možné fytotoxické účinky.
Fy
Monilioza Svestek
Moniliová hniloba švestek: Vše, co potřebujete vědět pro ochranu vaší úrody
Úvod do problematiky moniliové hniloby švestek
Moniliová hniloba, odborně nazývaná monilióza, představuje jednu z nejzávažnějších a nejrozšířenějších houbových chorob, které postihují švestky a další peckoviny, jako jsou třešně, višně, meruňky a broskvoně. Tato choroba má potenciál způsobit značné ztráty na úrodě, a to nejen přímým napadením plodů, ale i poškozením květů, výhonů a větví. Vzhledem k její agresivitě a schopnosti rychle se šířit je klíčové včasné rozpoznání příznaků, implementace účinných preventivních opatření a adekvátní léčba. Ignorování moniliové hniloby může vést k postupnému oslabování stromů, snížení jejich plodnosti a v extrémních případech i k jejich odumření. Tento komplexní průvodce si klade za cíl poskytnout pěstitelům švestek vyčerpávající informace o této chorobě, jejích projevech, možnostech prevence a nejúčinnějších způsobech léčby, aby mohli efektivně chránit své sady a zajistit bohatou a zdravou úrodu.
Původce a mechanismus šíření moniliové hniloby
Původcem moniliové hniloby švestek jsou především dva druhy hub z rodu Monilia (anamorfní stadia rodů Monilinia): Monilinia laxa a Monilinia fructigena. Zatímco Monilinia laxa je často spojována s napadením květů a mladých výhonů (tzv. spála květů a výhonů), Monilinia fructigena je primárním původcem hniloby plodů v období zrání a skladování. V některých případech se mohou oba druhy hub vyskytovat současně a způsobovat komplexní symptomy na různých částech stromu.
Mechanismus šíření těchto hub je poměrně efektivní a zahrnuje několik fází. Přezimující stadia hub se nacházejí v napadených mumifikovaných plodech, na infikovaných větvích a v infikovaných květních polštářcích. Na jaře, za vhodných vlhkých podmínek a teplot, dochází k uvolňování spor (konidií) z těchto přezimujících zdrojů. Tyto spory jsou následně rozšiřovány větrem, deštěm a hmyzem na vnímavé části stromů, především na kvetoucí květy. Infekce květů probíhá přes blizny a tyčinky, odkud se mycelium houby šíří do květního lůžka a následně do větviček, což vede k jejich vadnutí a odumírání. Na napadených květech a výhonech se za vlhkého počasí objevují šedé polštářky konidií, které slouží jako sekundární zdroj infekce pro další květy a později i pro vyvíjející se plody.
Infekce plodů probíhá nejčastěji přes drobná poranění způsobená hmyzem (např. obaleč švestkový, pilatka švestková), kroupami, ptáky nebo mechanickým poškozením během manipulace. Spory houby pronikají do plodu přes tato poranění a začínají se šířit dužninou. Charakteristickým příznakem napadení plodů je vznik hnědých hnilobných skvrn, které se postupně zvětšují a pokrývají celý plod. Na povrchu napadených plodů se za vlhkého počasí vytvářejí typické šedé až nahnědlé kruhovité nebo soustředné výtrusné polštářky (sporodochia). Napadené plody často předčasně opadávají, nebo zůstávají viset na stromě mumifikované až do dalšího jara, čímž představují trvalý zdroj infekce.
Důležitým faktorem ovlivňujícím šíření moniliové hniloby je počasí. Vlhké a teplé jarní počasí podporuje infekci květů, zatímco teplé a vlhké letní počasí s častými dešti a kroupami vytváří ideální podmínky pro infekci a šíření hniloby plodů. Hustý porost, nedostatečné prosvětlení koruny a špatná cirkulace vzduchu také přispívají k delšímu udržení vlhkosti na povrchu rostlin a tím zvyšují riziko infekce.
Klíčové příznaky moniliové hniloby na švestkách
Rozpoznání příznaků moniliové hniloby v různých fázích vývoje stromu je zásadní pro včasný zásah a minimalizaci škod. Příznaky se mohou lišit v závislosti na tom, která část stromu je napadena a který druh houby je původcem infekce.
Příznaky na květech (spála květů)
První viditelné příznaky se objevují na jaře během kvetení. Napadené květy náhle vadnou, hnědnou a zasychají, ale často zůstávají viset na stromě. Místo opadnutí se stávají zdrojem další infekce. Charakteristickým rysem je, že zaschlé květy jsou často pokryty šedými až nahnědlými polštářky konidií, zejména za vlhkého počasí.
Příznaky na výhonech (spála výhonů)
Infekce z napadených květů se může šířit do mladých, zelených výhonů. Napadené výhony začínají vadnout, listy na nich žloutnou a následně hnědnou a zasychají. Kůra na bázi napadených výhonů může být mírně propadlá a může se na ní objevit klejotok. Stejně jako u květů, i na napadených výhonech se mohou za vlhka tvořit šedé polštářky konidií.
Příznaky na listech
Příznaky na listech nejsou tak časté a typické jako na květech a plodech. Pokud k infekci listů dojde, projevuje se obvykle jako drobné hnědé skvrny, které se mohou postupně zvětšovat a vést k předčasnému opadávání listů. Tyto skvrny mohou být provázeny nekrózou tkáně.
Příznaky na plodech (hniloba plodů)
Nejvýraznější a ekonomicky nejškodlivější příznaky se objevují na zrajících plodech. První známkou infekce je vznik malé, nenápadné hnědé skvrny na povrchu plodu. Tato skvrna se rychle zvětšuje a proniká do hloubky dužniny, která hnědne a měkne. Charakteristickým znakem moniliové hniloby plodů je tvorba soustředných kruhů šedých až nahnědlých výtrusných polštářků (sporodochií) na povrchu hnilobných skvrn. Tyto polštářky jsou jasně viditelné za vlhkého počasí. Napadené plody často předčasně opadávají, nebo zůstávají viset na stromě mumifikované. Mumifikované plody jsou tvrdé, scvrklé a tmavě zbarvené a představují významný zdroj infekce pro následující sezónu.
Další možné příznaky
V některých případech může moniliová infekce zasáhnout i starší větve, kde způsobuje vznik nekróz a rakovinných ran. Tyto rány mohou být vstupní branou pro další patogeny a oslabovat celkovou kondici stromu.
Možnosti prevence moniliové hniloby švestek
Účinná prevence je klíčová pro minimalizaci rizika výskytu moniliové hniloby a pro udržení zdravé a produktivní výsadby švestek. Preventivní opatření zahrnují kombinaci agrotechnických postupů a včasných chemických zásahů.
Agrotechnická opatření
Chemická ochrana
Chemická ochrana je důležitou součástí integrované ochrany proti moniliové hnilobě, zejména v oblastech s vysokým výskytem této choroby nebo u náchylných odrůd. Fungicidní přípravky se aplikují preventivně v kritických fázích vývoje stromu, kdy je riziko infekce nejvyšší.
Při chemické ochraně je nezbytné dbát na správnou koncentraci postřikové kapaliny, důkladné pokrytí všech částí stromu a dodržování ochranných lhůt. Je také vhodné střídat používané fungicidy s různými mechanismy účinku, aby se zabránilo vzniku rezistence patogenů.
Biologická ochrana
V rámci integrované ochrany lze využít i biologické metody, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Mezi možnosti biologické ochrany patří:
