Štítek: hniloby švestek

Moniliová hniloba, odborně nazývaná monilióza, představuje jednu z nejzávažnějších a nejrozšířenějších houbových chorob, které postihují švestky a další peckoviny, jako jsou třešně, višně, meruňky a broskvoně. Tato choroba má potenciál způsobit značné ztráty na úrodě, a to nejen přímým napadením plodů, ale i poškozením květů, výhonů a větví. Vzhledem k její agresivitě a schopnosti rychle se šířit je klíčové včasné rozpoznání příznaků, implementace účinných preventivních opatření a adekvátní léčba. Ignorování moniliové hniloby může vést k postupnému oslabování stromů, snížení jejich plodnosti a v extrémních případech i k jejich odumření. Tento komplexní průvodce si klade za cíl poskytnout pěstitelům švestek vyčerpávající informace o této chorobě, jejích projevech, možnostech prevence a nejúčinnějších způsobech léčby, aby mohli efektivně chránit své sady a zajistit bohatou a zdravou úrodu.

Původce a mechanismus šíření moniliové hniloby

Původcem moniliové hniloby švestek jsou především dva druhy hub z rodu Monilia (anamorfní stadia rodů Monilinia): Monilinia laxa a Monilinia fructigena. Zatímco Monilinia laxa je často spojována s napadením květů a mladých výhonů (tzv. spála květů a výhonů), Monilinia fructigena je primárním původcem hniloby plodů v období zrání a skladování. V některých případech se mohou oba druhy hub vyskytovat současně a způsobovat komplexní symptomy na různých částech stromu.

Mechanismus šíření těchto hub je poměrně efektivní a zahrnuje několik fází. Přezimující stadia hub se nacházejí v napadených mumifikovaných plodech, na infikovaných větvích a v infikovaných květních polštářcích. Na jaře, za vhodných vlhkých podmínek a teplot, dochází k uvolňování spor (konidií) z těchto přezimujících zdrojů. Tyto spory jsou následně rozšiřovány větrem, deštěm a hmyzem na vnímavé části stromů, především na kvetoucí květy. Infekce květů probíhá přes blizny a tyčinky, odkud se mycelium houby šíří do květního lůžka a následně do větviček, což vede k jejich vadnutí a odumírání. Na napadených květech a výhonech se za vlhkého počasí objevují šedé polštářky konidií, které slouží jako sekundární zdroj infekce pro další květy a později i pro vyvíjející se plody.

Infekce plodů probíhá nejčastěji přes drobná poranění způsobená hmyzem (např. obaleč švestkový, pilatka švestková), kroupami, ptáky nebo mechanickým poškozením během manipulace. Spory houby pronikají do plodu přes tato poranění a začínají se šířit dužninou. Charakteristickým příznakem napadení plodů je vznik hnědých hnilobných skvrn, které se postupně zvětšují a pokrývají celý plod. Na povrchu napadených plodů se za vlhkého počasí vytvářejí typické šedé až nahnědlé kruhovité nebo soustředné výtrusné polštářky (sporodochia). Napadené plody často předčasně opadávají, nebo zůstávají viset na stromě mumifikované až do dalšího jara, čímž představují trvalý zdroj infekce.

Důležitým faktorem ovlivňujícím šíření moniliové hniloby je počasí. Vlhké a teplé jarní počasí podporuje infekci květů, zatímco teplé a vlhké letní počasí s častými dešti a kroupami vytváří ideální podmínky pro infekci a šíření hniloby plodů. Hustý porost, nedostatečné prosvětlení koruny a špatná cirkulace vzduchu také přispívají k delšímu udržení vlhkosti na povrchu rostlin a tím zvyšují riziko infekce.

Klíčové příznaky moniliové hniloby na švestkách

Rozpoznání příznaků moniliové hniloby v různých fázích vývoje stromu je zásadní pro včasný zásah a minimalizaci škod. Příznaky se mohou lišit v závislosti na tom, která část stromu je napadena a který druh houby je původcem infekce.

Příznaky na květech (spála květů)

První viditelné příznaky se objevují na jaře během kvetení. Napadené květy náhle vadnou, hnědnou a zasychají, ale často zůstávají viset na stromě. Místo opadnutí se stávají zdrojem další infekce. Charakteristickým rysem je, že zaschlé květy jsou často pokryty šedými až nahnědlými polštářky konidií, zejména za vlhkého počasí.

Příznaky na výhonech (spála výhonů)

Infekce z napadených květů se může šířit do mladých, zelených výhonů. Napadené výhony začínají vadnout, listy na nich žloutnou a následně hnědnou a zasychají. Kůra na bázi napadených výhonů může být mírně propadlá a může se na ní objevit klejotok. Stejně jako u květů, i na napadených výhonech se mohou za vlhka tvořit šedé polštářky konidií.

Příznaky na listech

Příznaky na listech nejsou tak časté a typické jako na květech a plodech. Pokud k infekci listů dojde, projevuje se obvykle jako drobné hnědé skvrny, které se mohou postupně zvětšovat a vést k předčasnému opadávání listů. Tyto skvrny mohou být provázeny nekrózou tkáně.

Příznaky na plodech (hniloba plodů)

Nejvýraznější a ekonomicky nejškodlivější příznaky se objevují na zrajících plodech. První známkou infekce je vznik malé, nenápadné hnědé skvrny na povrchu plodu. Tato skvrna se rychle zvětšuje a proniká do hloubky dužniny, která hnědne a měkne. Charakteristickým znakem moniliové hniloby plodů je tvorba soustředných kruhů šedých až nahnědlých výtrusných polštářků (sporodochií) na povrchu hnilobných skvrn. Tyto polštářky jsou jasně viditelné za vlhkého počasí. Napadené plody často předčasně opadávají, nebo zůstávají viset na stromě mumifikované. Mumifikované plody jsou tvrdé, scvrklé a tmavě zbarvené a představují významný zdroj infekce pro následující sezónu.

Další možné příznaky

V některých případech může moniliová infekce zasáhnout i starší větve, kde způsobuje vznik nekróz a rakovinných ran. Tyto rány mohou být vstupní branou pro další patogeny a oslabovat celkovou kondici stromu.

Možnosti prevence moniliové hniloby švestek

Účinná prevence je klíčová pro minimalizaci rizika výskytu moniliové hniloby a pro udržení zdravé a produktivní výsadby švestek. Preventivní opatření zahrnují kombinaci agrotechnických postupů a včasných chemických zásahů.

Agrotechnická opatření

• Výběr odolných odrůd: Při zakládání sadu je vhodné upřednostňovat odrůdy švestek, které jsou méně náchylné k moniliové hnilobě. I když neexistují zcela rezistentní odrůdy, některé vykazují vyšší toleranci.
• Správná výsadba a řez: Zajistěte dostatečný prostor mezi stromy pro dobrou cirkulaci vzduchu a prosvětlení koruny. Pravidelný prosvětlovací řez odstraňuje přebytečné a křížící se větve, což napomáhá rychlejšímu osychání povrchu rostlin po dešti a snižuje vlhkost v koruně, čímž omezuje podmínky pro rozvoj houbových chorob. Řez provádějte za suchého počasí a větší rány ošetřete štěpařským voskem.
• Hnojení: Vyvážené hnojení, s důrazem na dostatek draslíku a fosforu, posiluje odolnost stromů vůči chorobám. Vyhněte se přehnojování dusíkem, které může vést k bujnému růstu citlivějšího pletiva.
• Likvidace napadených částí rostlin: Pravidelně odstraňujte a spalujte všechny napadené květy, výhony a především mumifikované plody, které zůstaly viset na stromech nebo ležet pod nimi. Toto opatření výrazně snižuje množství infekčního inokula pro následující sezónu. Ideální je provádět tyto kontroly a odstraňování napadených částí i během vegetace.

Ochrana před poraněním: Minimalizujte riziko mechanického poškození plodů a větví během sklizně a ošetřování. Poranění představují vstupní brány pro infekci. Zvažte ochranu proti kroupám pomocí protikroupových sítí.
Boj proti škůdcům: Účinně bojujte proti škůdcům, kteří mohou poškozovat plody (např. obaleč švestkový, pilatka švestková), a tím vytvářet vstupní brány pro infekci moniliovou hnilobou.

Podpora přirozených nepřátel: Vytvářejte v sadu podmínky pro přirozené nepřátele škůdců, což může snížit potřebu chemických zásahů.
Mulčování: Mulčování půdy pod stromy může pomoci udržovat stabilní vlhkost a omezit růst plevelů, které mohou zvyšovat vlhkost v koruně.
Zálivka: Udržujte optimální vlhkost půdy, vyhněte se přemokření i dlouhodobému suchu, které oslabují stromy. Zálivku provádějte ke kořenům, abyste minimalizovali smáčení listů a plodů.

Chemická ochrana

Chemická ochrana je důležitou součástí integrované ochrany proti moniliové hnilobě, zejména v oblastech s vysokým výskytem této choroby nebo u náchylných odrůd. Fungicidní přípravky se aplikují preventivně v kritických fázích vývoje stromu, kdy je riziko infekce nejvyšší.

• Období kvetení: První ošetření se provádí na začátku kvetení (fáze bílého poupěte) a druhé na konci kvetení, v době opadávání korunních plátků. Tyto zásahy jsou zaměřeny na ochranu květů před infekcí Monilinia laxa, která způsobuje spálu květů a výhonů. Používají se systemické nebo kontaktní fungicidy s účinnými látkami jako je tebukonazol, trifloxystrobin, cyproconazol, boscalid + pyraclostrobin a další. Vždy je nutné dodržovat doporučení výrobce a střídat účinné látky, aby se předešlo vzniku rezistence.
• Období růstu a zrání plodů: Další ošetření se provádějí v období růstu a zrání plodů, zejména za vlhkého počasí a po kroupách, kdy je zvýšené riziko infekce Monilinia fructigena. Používají se fungicidy s podobnými účinnými látkami jako v období kvetení, případně i jiné vhodné přípravky. Důležité je dodržet ochrannou lhůtu přípravků před sklizní.
• Podzimní ošetření: Po opadání listů se doporučuje provést preventivní postřik měďnatými přípravky. Tyto přípravky dezinfikují povrch stromů a snižují množství přezimujících spor hub.

Při chemické ochraně je nezbytné dbát na správnou koncentraci postřikové kapaliny, důkladné pokrytí všech částí stromu a dodržování ochranných lhůt. Je také vhodné střídat používané fungicidy s různými mechanismy účinku, aby se zabránilo vzniku rezistence patogenů.

Biologická ochrana

V rámci integrované ochrany lze využít i biologické metody, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Mezi možnosti biologické ochrany patří:

• Použití antagonistických mikroorganismů: Některé druhy bakterií a hub mohou potlačovat růst a vývoj patogenních hub rodu Monilia. V současnosti jsou k dispozici komerční přípravky na bázi těchto antagonistů.
• Podpora přirozených nepřátel škůdců: Vytváření vhodných podmínek pro dravý hmyz a jiné organismy, které se živí škůdci, může snížit potřebu chemických insekticidů a tím i riziko poranění plodů.
• Použití rostlinných výluhů a extraktů: Některé rostlinné přípravky mohou posilovat odolnost rostlin a mít mírný fungicidní účinek.