Štítek: kůže podkoží

Nemoc růže na noze: Vše, co potřebujete vědět o erysipelu

Nemoc růže, odborně nazývaná erysipel, představuje akutní bakteriální infekci kůže a podkoží, která se často manifestuje na dolních končetinách, zejména na noze. Toto onemocnění je charakteristické svým náhlým nástupem a typickými klinickými projevy, které zahrnují výrazné zarudnutí, otok, bolestivost a zvýšenou teplotu postižené oblasti. Vzhledem k potenciálním komplikacím je klíčové včasné rozpoznání příznaků a zahájení adekvátní léčby pod dohledem lékaře. Náš komplexní průvodce vám poskytne detailní informace o příčinách vzniku nemoci růže na noze, charakteristických příznacích, diagnostických postupech, moderních metodách léčby a účinných strategiích prevence, abyste byli co nejlépe informováni a mohli aktivně pečovat o své zdraví.

Co je nemoc růže (erysipel) a jak postihuje nohu?

Erysipel je povrchová forma celulitidy, zánětu hlubších vrstev kůže a podkoží, způsobená specifickou bakterií – nejčastěji Streptococcus pyogenes, známým také jako beta-hemolytický streptokok skupiny A. Infekce obvykle proniká do kůže přes drobná poranění, jako jsou oděrky, řezné rány, praskliny kůže mezi prsty (často způsobené plísňovou infekcí nohou), bodnutí hmyzem nebo dokonce i nepatrné trhlinky v suché kůži. Na noze se erysipel projevuje jako ostře ohraničené, lesklé, sytě červené až fialové ložisko zánětu, které je na dotek teplé a bolestivé. Charakteristickým rysem je rychlé šíření zánětu a vyvýšený, zřetelný okraj postižené oblasti, který připomíná mapu. V některých případech může dojít i k tvorbě puchýřků nebo drobných krvácenin v postižené kůži.

Etiologie a patogeneze erysipelu na noze

Hlavním původcem erysipelu je, jak již bylo zmíněno, bakterie Streptococcus pyogenes. Tato bakterie produkuje různé enzymy a toxiny, které přispívají k šíření infekce v kůži a podkoží a k rozvoji zánětlivé reakce. Vstupní branou infekce jsou nejčastěji narušené kožní bariéry. Mezi rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku erysipelu na noze, patří:

• Poranění kůže: I drobné oděrky, řezné rány, popáleniny nebo chirurgické jizvy mohou sloužit jako vstupní brána pro bakterie.
• Plísňové infekce nohou (mykózy): Praskliny a zánět kůže způsobené plísní mezi prsty na nohou usnadňují průnik streptokoků.
• Lymfedém: Otok lymfatických cév, který může být způsoben například chirurgickým odstraněním lymfatických uzlin nebo vrozenými poruchami lymfatického systému, narušuje odvod tekutin a imunitních buněk z tkání, čímž zvyšuje náchylnost k infekcím.
• Obezita: Vyšší tělesná hmotnost může vést k horšímu prokrvení a zvýšenému riziku kožních problémů, včetně infekcí.
• Cukrovka (diabetes mellitus): Pacienti s diabetem mají často sníženou imunitu a horší hojení ran, což zvyšuje riziko vzniku a komplikací infekcí.
• Chronická žilní nedostatečnost: Poruchy žilního oběhu mohou vést k otokům a zhoršené výživě kůže, čímž se zvyšuje její zranitelnost.
• Imunosuprese: Stavy spojené s oslabením imunitního systému, jako je HIV/AIDS, léčba imunosupresivy po transplantacích nebo chemoterapie, zvyšují riziko infekcí.
• Předchozí epizoda erysipelu: Pacienti, kteří již erysipel prodělali, mají vyšší riziko recidivy, zejména pokud nebyla adekvátně léčena základní příčina predispozice.

Klinické projevy a charakteristické příznaky erysipelu na noze

Nástup erysipelu bývá obvykle náhlý a provázený celkovými příznaky, které mohou předcházet kožním projevům. Mezi typické celkové příznaky patří:

• Horečka: Často vysoká, dosahující až 39-40 °C.
• Zimnice a třesavka: Důsledek systémové zánětlivé reakce organismu.
• Malátnost a únava: Pocit celkové slabosti a vyčerpání.
• Bolest hlavy: Často pulzujícího charakteru.
• Nauzea a zvracení: Méně časté, ale mohou se vyskytnout.
• Bolesti svalů a kloubů (myalgie a artralgie): Projev celkové infekce.

Lokální příznaky na postižené noze se objevují obvykle do několika hodin po nástupu celkových příznaků a zahrnují:

• Výrazné zarudnutí kůže (erytém): Sytě červené až fialové zbarvení, které má ostře ohraničený, vyvýšený okraj. Zánětlivé ložisko se může rychle šířit.
• Otok (edém): Postižená oblast je oteklá a na dotek napjatá. Otok může být značný a zasahovat i okolní tkáně.
• Bolestivost a citlivost: Postižená kůže je na dotek velmi bolestivá. Bolest může být pulzující nebo pálivá.
• Teplota kůže: Postižená oblast je na dotek výrazně teplejší než okolní zdravá kůže.
• Lesklý vzhled kůže: Zánětem postižená kůže může být napjatá a lesklá.
• Puchýře (buly) a krváceniny (hemoragie): V těžších případech se mohou na postižené kůži objevit puchýře naplněné tekutinou nebo drobné krváceniny.
• Zvětšení regionálních lymfatických uzlin: Lymfatické uzliny v třísle na postižené straně mohou být zvětšené a bolestivé.

Je důležité si uvědomit, že klinický obraz erysipelu může být variabilní a závisí na závažnosti infekce, celkovém stavu pacienta a přítomnosti komorbidit. V případě jakýchkoli podezřelých příznaků je nezbytné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Diagnostika nemoci růže na noze: Jak lékař rozpozná erysipel?

Diagnostika erysipelu se obvykle opírá o charakteristický klinický obraz a anamnézu pacienta. Většinou není nutné provádět specifické laboratorní testy k potvrzení diagnózy. Lékař provede důkladné fyzikální vyšetření, zaměřené na postiženou oblast nohy, a zhodnotí celkové příznaky pacienta. Důležitou součástí diagnostického procesu je podrobný rozhovor s pacientem o jeho zdravotní historii, prodělaných onemocněních, úrazech kůže a případných rizikových faktorech.

Fyzikální vyšetření a anamnéza

Během fyzikálního vyšetření lékař posoudí rozsah a charakter zarudnutí, přítomnost otoku, bolestivost, teplotu kůže a ohraničení zánětlivého ložiska. Zvláštní pozornost věnuje typickému ostře ohraničenému okraji erytému. Lékař také zkontroluje regionální lymfatické uzliny, zda nejsou zvětšené a bolestivé. V rámci anamnézy se lékař ptá na:

• Nástup příznaků: Kdy se první příznaky objevily a jak rychle se vyvíjely.

Celkové příznaky: Přítomnost horečky, zimnice, malátnosti a dalších systémových projevů.
Předchozí kožní problémy: Úrazy, oděrky, řezné rány, plísňové infekce, ekzémy.
Chronická onemocnění: Diabetes mellitus, chronická žilní nedostatečnost, lymfedém, obezita.
Imunodeficitní stavy: HIV infekce, léčba imunosupresivy.
Předchozí epizody erysipelu: Pokud pacient již erysipel prodělal.

Laboratorní vyšetření a diferenciální diagnostika

Laboratorní vyšetření se u typického erysipelu obvykle neprovádí, protože diagnóza je převážně klinická. Nicméně, v některých nejasných případech nebo při podezření na komplikace může lékař indikovat následující testy: