Mech A Lisejnik Na Stromech
Mech a Lišejník na Stromech: Podrobný Průvodce pro Zdraví Vašich Stromů
Setkáváme se s nimi téměř na každém stromě – zelenými a šedými povlaky, které pokrývají kůru, větve a někdy i listy. Jsou to mech a lišejník, fascinující organismy, které často vyvolávají otázky ohledně jejich vlivu na naše stromy. V tomto obsáhlém průvodci se ponoříme hluboko do světa mechu a lišejníků na stromech. Prozkoumáme jejich identifikaci, detailně popíšeme jejich biologii, objasníme jejich vliv na zdraví stromů a nabídneme praktické rady a postupy pro jejich případné odstranění. Naším cílem je poskytnout vám komplexní znalosti, které vám umožní správně posoudit situaci a zajistit optimální péči o vaše stromy.
Detailní Identifikace Mechu na Stromech
Mech je drobná, nekvětní rostlina, která tvoří husté koberce nebo polštáře na různých površích, včetně kůry stromů. Jeho identifikace je poměrně snadná díky jeho charakteristické struktuře a barvě. Mechy nemají pravé kořeny, stonky ani listy v botanickém smyslu slova. Místo toho disponují jednoduchými lístky (fylidy) a příchytnými vlákny (rhizoidy), které jim slouží k přichycení k podkladu, nikoli k přijímání živin.
Charakteristické Rysy Mechů
- Barva: Mechy se nejčastěji vyskytují v různých odstínech zelené, od světle zelené po tmavě hnědozelenou. Některé druhy mohou mít načervenalý nebo žlutavý nádech.
- Struktura: Tvoří měkké, husté porosty, které mohou být ploché (kobercovité) nebo vystupující (polštářovité). Jejich „lístky“ jsou obvykle malé a jednoduché.
- Vlhkost: Mechy preferují vlhká a stinná místa, proto se často vyskytují na severní straně stromů nebo v hustě zalesněných oblastech.
- Reprodukce: Rozmnožují se pomocí spor, které jsou uloženy v tobolkách na štětech vyčnívajících z mechového porostu.
Běžné Druhy Mechů na Stromech v České Republice
Na území České republiky se můžeme setkat s mnoha druhy mechů, které osidlují kůru stromů. Některé z běžnějších zahrnují:
Rod *Orthotrichum* (Zpeřenka)
Zpeřenky tvoří malé, husté polštářky na kůře listnatých stromů. Jsou charakteristické svými štěty s tobolkami, které jsou často rýhované.
Rod *Ulota* (Kadeřavec)
Kadeřavce se vyznačují kadeřavými lístky, které jim dodávají typický vzhled. Rostou v polštářovitých trsech na kůře i větvích stromů.
Rod *Hypnum* (Rokyt)
Rokyty tvoří rozsáhlé, plazivé koberce na kůře stromů, často v nižších polohách kmene. Jsou obvykle leskle zelené.
Rod *Bryum* (Pablenka)
Pablenky zahrnují mnoho druhů, které se mohou vyskytovat na různých stanovištích, včetně kůry stromů. Jejich vzhled je variabilní, ale často tvoří husté trsy s nápadnými štěty.
Rod *Dicranum* (Dvouhrotec)
Dvouhrotce mají tuhé, šídlovité lístky a tvoří vzpřímené trsy na kůře stromů, zejména jehličnanů.
Pro přesnou identifikaci konkrétního druhu mechu je často nutné mikroskopické pozorování spor a dalších drobných struktur. Nicméně, i pouhým okem lze rozlišit základní skupiny mechů podle jejich vzhledu a způsobu růstu.
Detailní Identifikace Lišejníků na Stromech
Lišejníky jsou fascinující symbiotické organismy, které vznikají spojením houby (mykobionta) a řasy nebo sinice (fotobionta). Toto soužití je vzájemně prospěšné: houba poskytuje ochranu a strukturu, zatímco řasa nebo sinice fotosyntetizuje a produkuje organické látky pro oba partnery. Lišejníky se vyskytují v neuvěřitelné škále tvarů, barev a textur, a proto je jejich identifikace o něco složitější než u mechů.
Základní Typy Lišejníků Podle Vzhledu
- Korovité lišejníky (crustose): Přirůstají těsně k podkladu a tvoří tenké, kůrovité povlaky, které nelze snadno oddělit. Mohou být hladké, popraskané nebo bradavčité.
- Lupenité lišejníky (foliose): Mají ploché, listovité stélky, které jsou k podkladu přichyceny pouze v několika bodech pomocí příchytných vláken (rhizin). Jejich okraje mohou být laločnaté nebo zřasené.
- Keříčkovité lišejníky (fruticose): Vytvářejí trojrozměrné, keříčkovité nebo provázkovité stélky, které jsou k podkladu přichyceny pouze bazální částí. Mohou být vzpřímené nebo převislé.
- Šupinkaté lišejníky (squamulose): Tvoří malé, šupinkovité útvary, které se částečně překrývají a jsou přichyceny k podkladu spodní stranou.
- Barva: Lišejníky se vyskytují v široké paletě barev, včetně šedé, bílé, zelené, žluté, oranžové a hnědé. Barva je dána pigmenty produkovanými houbovou složkou.
- Struktura: Jak již bylo zmíněno, struktura se liší podle typu lišejníku (korovitý, lupenitý, keříčkovitý, šupinkatý).
- Výrůstky: Některé lišejníky mají speciální reprodukční struktury, jako jsou sorály (místa s práškovitými rozmnožovacími tělísky – sorediemi) nebo isidie (drobné, válcovité nebo kyjovité výrůstky).
- Stanoviště: Různé druhy lišejníků preferují specifická stanoviště s ohledem na světlo, vlhkost a typ podkladu (kůra různých druhů stromů, kameny, půda).
- Příjem živin: Absorpce vody a živin probíhá celým povrchem mechové rostlinky. Jsou velmi citlivé na znečištění ovzduší, protože nemají vyvinuté mechanismy pro regulaci příjmu škodlivých látek.
- Zadržování vody: Husté porosty mechů mohou zadržovat značné množství vody, což může být prospěšné pro udržení vlhkosti v okolí kůry, ale také může vést k delšímu prosychání kůry po dešti.
- Rozmnožování: Mechy se rozmnožují pohlavně (pomocí spermií a vajíček) a nepohlavně (fragmentací stélky nebo pomocí specializovaných rozmnožovacích tělísek). Spory, vzniklé pohlavním rozmnožováním, jsou šířeny větrem a vodou a mohou kolonizovat nová stanoviště.
- Růst: Růst mechů je obvykle pomalý a závisí na dostupnosti vody a světla.
- Symbiotický vztah: Houba (mykobiont) tvoří převážnou část stélky lišejníku a poskytuje ochranu před vysycháním a UV zářením. Řasa nebo sinice (fotobiont) provádí fotosyntézu a produkuje cukry, které jsou zdrojem energie pro oba partnery.
- Příjem živin: Lišejníky také přijímají vodu a minerály z deště a vzdušného prachu. Houbová složka může produkovat kyseliny, které pomáhají rozpouštět minerály z podkladu, ale tento proces je velmi pomalý a nepoškozuje zdravou kůru stromů.
- Růst: Růst lišejníků je extrémně pomalý, často jen několik milimetrů za rok. To je jeden z důvodů, proč jsou citlivé na změny prostředí a znečištění ovzduší.
- Rozmnožování: Lišejníky se mohou rozmnožovat pohlavně (pomocí spor houbové složky) nebo nepohlavně (fragmentací stélky nebo pomocí specializovaných rozmnožovacích tělísek, jako jsou soredie a isidie, které obsahují buňky obou symbiontů).
- Citlivost na prostředí: Mnoho druhů lišejníků je velmi citlivých na znečištění ovzduší, zejména na oxid siřičitý a oxidy dusíku. Jejich přítomnost a druhové složení mohou sloužit jako bioindikátory kvality ovzduší.
Charakteristické Rysy Lišejníků
Běžné Druhy Lišejníků na Stromech v České Republice
Na kůře stromů v České republice můžeme nalézt mnoho zajímavých druhů lišejníků. Některé z nich jsou:
Rod *Xanthoria* (Zlativka)
Zlativky jsou nápadné svými jasně oranžovými až žlutooranžovými lupenitými stélkami. Často se vyskytují na živinami bohaté kůře, například v blízkosti ptačích hnízd nebo na stromech rostoucích na vápencovém podloží. Běžným zástupcem je zlativka tečkovaná (*Xanthoria parietina*).
Rod *Physcia* (Puchýřnatec)
Puchýřnatce mají šedé až šedozelené lupenité stélky s charakteristickými bílými tečkami (pseudocyphely) na horní straně. Často rostou na kůře listnatých stromů. Běžným druhem je puchýřnatec bublinatý (*Physcia adscendens*).
Rod *Parmelia* (Terčovka)
Terčovky zahrnují širokou škálu lupenitých lišejníků s různými barvami a tvary laločnatých stélek. Některé druhy mají charakteristické výrůstky (isidie). Běžným zástupcem je terčovka bublinatá (*Parmelia sulcata*).
Rod *Usnea* (Provazovka)
Provazovky jsou keříčkovité lišejníky s dlouhými, převislými vláknitými stélkami, které připomínají vousy. Rostou na větvích stromů, zejména v oblastech s čistým ovzduším. Různé druhy se liší délkou a tloušťkou vláken.
Rod *Ramalina* (Větvičník)
Větvičníky jsou keříčkovité lišejníky s plochými nebo zploštělými větvičkami. Jejich barva bývá šedozelená až žlutozelená. Rostou na kůře i větvích stromů.
Rod *Lecanora* (Misnička)
Misničky jsou převážně korovité lišejníky s miskovitými plodnicemi (apothecii), které jsou často barevné. Jsou velmi rozmanitou skupinou a vyskytují se na různých typech kůry.
Identifikace lišejníků může být náročná a často vyžaduje znalost jejich specifických morfologických znaků a někdy i chemických reakcí s různými činidly. Pro přesné určení druhu je vhodné použít odbornou literaturu nebo se obrátit na lichenologa.
Biologie Mechu a Lišejníků: Jak Žijí na Stromech?
Mech a lišejníky jsou adaptabilní organismy, které si vyvinuly unikátní strategie pro život na kůře stromů. Pochopení jejich biologie nám pomůže objasnit jejich vliv na hostitelské stromy.
Biologie Mechů
Mechy jsou epifyty, což znamená, že rostou na povrchu jiných rostlin (v tomto případě stromů), aniž by z nich čerpaly živiny. Vodu a minerály získávají přímo z deště, vzdušné vlhkosti a prachu. Jejich příchytná vlákna (rhizoidy) slouží pouze k mechanickému upevnění k podkladu. Fotosyntéza probíhá v jejich zelených lístcích (fylidech), které obsahují chlorofyl.
Biologie Lišejníků
Lišejníky, jako symbiotické organismy, mají složitější biologii než mechy. Jejich přežití závisí na vzájemné interakci houbové a řasové složky.
Vliv Mechu a Lišejníků na Zdraví Stromů: Mýty a Fakta
Často se setkáváme s názorem, že mech a lišejníky škodí stromům, dusí jejich kůru nebo způsobují choroby. Ve skutečnosti je vliv těchto organismů na zdravé, vitální stromy obvykle zanedbatelný nebo dokonce mírně pozitivní. Nicméně, v určitých situacích mohou indikovat problémy nebo nepřímo ovlivnit stav stromu.