Pepr Rostlina
Pepr Rostlina (Piper nigrum): Podrobný Průvodce Králem Koření
Pepr, vědecky známý jako Piper nigrum, je jednou z nejdéle a nejrozšířeněji používaných koření na světě. Jeho bohatá historie, komplexní chuťový profil a mnohostranné využití v kuchyni i tradiční medicíně z něj činí skutečného krále mezi kořením. V tomto obsáhlém průvodci se ponoříme do všech aspektů pepřové rostliny, od její botanické charakteristiky a historie, přes metody pěstování a různé druhy pepře, až po její zdravotní přínosy a nekonečné možnosti kulinářského využití. Naším cílem je poskytnout vám nejdetailnější a nejkomplexnější informace o pepři, které přesahují běžné znalosti a odhalují fascinující svět této výjimečné rostliny.
Historie Pepře: Cesta Kolem Světa
Historie pepře je úzce spjata s historií obchodu, objevování nových zemí a kulinářského umění. Již ve starověku byl pepř vysoce ceněnou komoditou, často dražší než zlato. Jeho původ sahá do tropických oblastí Indie, konkrétně do Malabarského pobřeží, které je dodnes známé produkcí vysoce kvalitního černého pepře. První písemné zmínky o pepři pocházejí z indických védských textů, které dokládají jeho používání již před několika tisíci lety. Staří Egypťané používali pepř při balzamování mumií, což svědčí o jeho významu a hodnotě v tehdejší společnosti.
Pepr v Antickém Řecku a Římě
Do Evropy se pepř dostal prostřednictvím obchodních cest s Indií. Staří Řekové a Římané si pepř velmi oblíbili a používali ho nejen jako koření, ale také jako lék a platidlo. Římské kuchařské knihy, jako například Apicius, obsahují mnoho receptů, ve kterých hraje pepř klíčovou roli. Po pádu Římské říše se obchod s pepřem dostal do rukou Arabů a Benátčanů, což vedlo k výraznému zvýšení jeho ceny v Evropě. Touha po přímém přístupu k pepři a dalším orientálním kořením byla jedním z hlavních motivů evropských zámořských objevů v 15. a 16. století.
Éra Objevů a Kolonialismu
Když Vasco da Gama objevil námořní cestu do Indie kolem Afriky v roce 1498, Portugalci získali monopol na obchod s pepřem a dalšími kořením. To vedlo k intenzivní konkurenci mezi evropskými mocnostmi, včetně Španělska, Anglie a Nizozemska, které se snažily získat kontrolu nad lukrativním obchodem s kořením. Zakládání kolonií v Indii a dalších částech Asie bylo částečně motivováno snahou o kontrolu nad produkcí a distribucí pepře. V této době se pepř stal symbolem bohatství a luxusu a jeho cena zůstávala vysoká.
Pepr Dnes: Globalizovaný Trh
Dnes se pepř pěstuje v mnoha tropických oblastech světa, včetně Indie, Indonésie, Brazílie, Vietnamu a Srí Lanky. Díky globalizaci a moderním dopravním prostředkům je pepř dostupný po celém světě a jeho cena je relativně nízká v porovnání s jeho historickou hodnotou. Nicméně, kvalita a chuť pepře se mohou výrazně lišit v závislosti na původu, způsobu pěstování a zpracování. Stále existují vysoce ceněné odrůdy pepře z určitých regionů, které si udržují svou exkluzivitu.
Botanická Charakteristika Pepřové Rostliny
Piper nigrum je vytrvalá dřevitá liána, která dorůstá výšky až 10 metrů a potřebuje oporu, po které by se mohla pnout. Patří do čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), která zahrnuje více než 1000 druhů tropických a subtropických rostlin. Pepřovník černý je dvoudomá rostlina, což znamená, že existují samčí a samičí rostliny. K produkci plodů je nutné opylení samičích květů pylem ze samčích květů.
Listy a Květy
Listy pepřovníku černého jsou střídavé, srdčitého tvaru, s výraznou žilnatinou a tmavě zelenou barvou. Jsou poměrně velké, dosahují délky 10-20 cm. Květy jsou drobné, bílé nebo nazelenalé, uspořádané v hustých klasovitých květenstvích, která vyrůstají z uzlin stonků. Každý klas obsahuje desítky drobných květů.
Plody: Pepřové Bobule
Plodem pepřovníku černého jsou kulaté peckovice, známé jako pepřové bobule. Tyto bobule jsou zpočátku zelené a postupně zčervenají, když dozrávají. Pro produkci černého pepře se sklízejí nezralé, zelené bobule, které se suší na slunci, dokud nezčernají a nezvráští se. Bílý pepř se získává z plně zralých, červených bobulí, ze kterých se odstraní dužnatá vnější vrstva. Z jedné rostliny lze sklidit několik kilogramů pepřových bobulí ročně.
Kořenový Systém a Stonek
Pepr má poměrně mělký kořenový systém, přizpůsobený pro příjem živin z horní vrstvy půdy. Stonek je tenký, ale pevný a ohebný, s četnými úponky, které mu umožňují pnout se po stromech, pergolách nebo speciálně postavených oporách. Rostlina je schopna se vegetativně rozmnožovat pomocí řízků stonků.
Pěstování Pepře: Od Semeínka po Sklizeň
Pěstování pepře vyžaduje specifické klimatické podmínky a pečlivou péči. Pepřovník černý je tropická rostlina, která nejlépe prospívá v teplém a vlhkém podnebí s průměrnou roční teplotou mezi 20 a 30 °C a ročními srážkami mezi 2000 a 2500 mm. Ideální nadmořská výška pro pěstování pepře se pohybuje od hladiny moře do 1000 metrů.
Výběr Stanoviště a Půdy
Pro pěstování pepře je důležitý výběr vhodného stanoviště. Rostlina preferuje polostín, chráněné před přímým poledním sluncem, zejména v mladém věku. Půda by měla být dobře propustná, humózní a bohatá na živiny, s pH v rozmezí 5,5 až 6,5. Před výsadbou je vhodné půdu obohatit organickým hnojivem, jako je kompost nebo hnůj.
Výsadba Pepře
Pepr se nejčastěji rozmnožuje vegetativně pomocí řízků stonků, které zakořeňují poměrně snadno. Řízky by měly být zdravé, asi 30-40 cm dlouhé a měly by obsahovat několik uzlin. Vysazují se do připravených jamek v blízkosti opory, ve vzdálenosti přibližně 2-3 metry od sebe. V prvních letech růstu je důležité zajistit pravidelnou zálivku a ochranu před plevely.
Opora a Vedení Rostliny
Pepr je liána, která potřebuje pevnou oporu pro svůj růst. Jako opora se nejčastěji používají dřevěné nebo betonové sloupy, živé stromy nebo speciálně konstruované pergoly. Rostlinu je třeba pravidelně vyvazovat a vést, aby se pnula po opoře a dobře větrala. Pravidelné prořezávání pomáhá udržovat rostlinu zdravou a podporuje tvorbu plodů.
Zálivka a Hnojení
V období aktivního růstu a tvorby plodů vyžaduje pepř dostatečnou zálivku. Půda by měla být stále vlhká, ale ne přemokřená. V období sucha je nutné zálivku zvýšit. Co se týče hnojení, v prvních letech se doporučuje pravidelné přihnojování organickými hnojivy. V pozdějších letech je vhodné doplňovat i minerální hnojiva, zejména draslík a fosfor, které podporují kvetení a tvorbu plodů.
Ochrana Před Škůdci a Chorobami
Pepr může být napadán různými škůdci a chorobami, zejména v teplém a vlhkém podnebí. Mezi nejčastější škůdce patří mšice, svilušky a červci. Proti nim lze bojovat pomocí insekticidů nebo biologických metod. Z houbových chorob se často vyskytuje hniloba kořenů a stonků, která je způsobena nadměrnou vlhkostí. Prevencí je dobrá drenáž půdy a vyvážená zálivka. Důležitá je také pravidelná kontrola rostlin a včasné odhalení a ošetření případných problémů.
Sklizeň a Zpracování Pepře
První sklizeň pepře obvykle probíhá 3-4 roky po výsadbě. Doba sklizně závisí na požadovaném druhu pepře. Pro černý pepř se sklízejí nezralé, zelené bobule, které se následně suší na slunci po dobu několika dní, dokud nezčernají a nezvráští se. Během sušení dochází k enzymatickým procesům, které dodávají černému pepři jeho charakteristickou chuť a aroma. Pro bílý pepř se sklízejí plně zralé, červené bobule, které se namáčejí ve vodě, aby se odstranila vnější dužnatá vrstva. Poté se zbylá semena suší. Zelený pepř se získává sklizní nezralých bobulí, které se konzervují ve slaném nálevu nebo se suší mrazem, aby si zachovaly svou zelenou barvu a svěží chuť. Červený pepř jsou plně zralé bobule, které se suší nebo nakládají.
Různé Druhy Pepře a Jejich Charakteristika
Ačkoli je Piper nigrum zdrojem nejběžnějších druhů pepře, existuje mnoho dalších druhů pepře a koření, které se liší chutí, vůní a použitím. Pochopení těchto rozdílů může obohatit vaše kulinářské dovednosti a umožnit vám lépe využít potenciál tohoto výjimečného koření.
Černý Pepř (Piper nigrum)
Černý pepř je nejpoužívanější druh pepře na světě. Vyrábí se sušením nezralých, zelených bobulí pepřovníku černého. Má výraznou, ostrou a lehce zemitou chuť s dřevitými a citrusovými tóny. Jeho aroma je silné a pronikavé. Černý pepř je univerzální koření, které se hodí k mnoha pokrmům, od masa a ryb, přes zeleninu a polévky, až po omáčky a marinády. Nejlepší je používat čerstvě mletý černý pepř, protože mletý pepř rychle ztrácí svou chuť a aroma.
Bílý Pepř (Piper nigrum)
Bílý pepř se získává z plně zralých, červených bobulí pepřovníku černého, ze kterých se odstraní vnější slupka a dužnatá vrstva. Zbylá semena se poté suší. Bílý pepř má jemnější a zemitější chuť než černý pepř, s lehce pikantním a někdy až zatuchlým nádechem. Používá se v kuchyních, kde je nežádoucí přítomnost černých teček, například ve světlých omáčkách, bramborové kaši nebo drůbežích pokrmech. Jeho aroma je méně intenzivní než u černého pepře.
Zelený Pepř (Piper nigrum)
Zelený pepř jsou nezralé bobule pepřovníku černého, které se konzervují ve slaném nálevu, octě nebo se suší mrazem. Má svěží, lehce pikantní a bylinnou chuť s ovocnými tóny. Jeho aroma je jemné a osvěžující. Zelený pepř se často používá v asijské kuchyni, zejména v thajských a vietnamských jídlech. Hodí se k rybám, mořským plodům, drůbeži a zeleninovým salátům. Prodává se nakládaný v nálevu, sušený mrazem nebo jako čerstvé snítky.
Červený Pepř (Piper nigrum)
Červený pepř jsou plně zralé bobule pepřovníku černého, které se suší na slunci, dokud nezískají tmavě červenou barvu. Je vzácnější než ostatní druhy pepře a má sladší a ovocnější chuť s mírnou pikantností. Jeho aroma je bohaté a komplexní. Červený pepř se používá v gurmánské kuchyni, často k dochucení sýrů, salátů a dezertů. Někdy se zaměňuje s růžovým pepřem, který pochází z jiné rostliny (Schinus terebinthifolius).
Dlouhý Pepř (Piper longum)
Dlouhý pepř pochází z příbuzného druhu pepřovníku, Piper longum. Jeho plody jsou malé bobule nahloučené do dlouhých, úzkých klasů, které se suší celé. Má komplexní, sladko-pálivou chuť s tóny skořice, muškátového oříšku a pryskyřice. Jeho aroma je intenzivní a kořenité. Dlouhý pepř byl v Evropě známý již ve starověku, ale později byl nahrazen černým pepřem. Dodnes se používá v indické a indonéské kuchyni, zejména v masových pokrmech a kořenících směsích.
Růžový Pepř (Schinus terebinthifolius a Schinus molle)
Růžový pepř není pravý pepř a pochází z jiných rostlin, konkrétně z pepřovce brazilského (Schinus terebinthifolius) a pepřovce peruánského (Schinus molle). Jeho bobule mají jasně rů
Pepr Co To Je Za Rostlinu
Pepr: Podrobný průvodce historií, botanikou a využitím této významné rostliny
Pepr, toto malé, avšak nesmírně významné koření, provází lidstvo po tisíciletí. Jeho bohatá historie, rozmanité druhy a široké spektrum využití z něj činí jednu z nejfascinujících a nejpoužívanějších rostlin na světě. V tomto obsáhlém článku se ponoříme do všech aspektů pepře, od jeho botanických základů a historického významu, přes detailní popis jednotlivých druhů a metod pěstování, až po jeho nezastupitelnou roli v kuchyni a potenciální přínosy pro zdraví. Připravte se na cestu do světa pepře, která odhalí jeho skryté poklady a potvrdí jeho výjimečné postavení v lidské kultuře.
Historie pepře: Od starověku po současnost
Historie pepře je úzce spjata s rozvojem civilizace, obchodními cestami a kulinářským uměním. Již ve starověku byl pepř vysoce ceněnou komoditou, často dražší než zlato. Jeho původ sahá do Indie, konkrétně do Malabarského pobřeží, odkud se postupně rozšířil do celého světa. První písemné zmínky o pepři pocházejí ze starověkých indických textů, jako jsou védy a ajurvédské spisy, kde byl pepř zmiňován nejen jako koření, ale i jako léčivá rostlina. Staří Egypťané používali pepř při balzamování mumií, což svědčí o jeho tehdejší vysoké hodnotě a dostupnosti pro elitu. S rozvojem námořních obchodních cest se pepř dostal do Řecka a Říma, kde se stal symbolem bohatství a luxusu. Římské kuchařské knihy z 1. století našeho letopočtu obsahují mnoho receptů s použitím pepře, což dokládá jeho význam v tehdejší gastronomii. Po pádu Římské říše se obchod s pepřem dostal do rukou Arabů, kteří ovládali námořní cesty do Indie a Blízkého východu. Benátky a Janov se staly důležitými obchodními centry, kde se pepř překládalo a distribuovalo do Evropy. Vysoká cena pepře motivovala evropské panovníky k hledání nových námořních cest do Indie. Objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492, ačkoliv původně směřovalo k nalezení západní cesty do Indie za kořením, přineslo do Evropy nové druhy koření, jako je chilli paprička, která se později stala významným konkurentem pepře. Nicméně, pepř si i nadále udržel své výsadní postavení. V 15. století Vasco da Gama obeplul Afriku a otevřel přímou námořní cestu do Indie, čímž oslabil monopol arabských a italských obchodníků a snížil cenu pepře. V průběhu staletí se pepř stal dostupnějším, ale nikdy neztratil svou hodnotu jako univerzální a nenahraditelné koření. Dnes je pepř jedním z nejpoužívanějších koření na světě, s roční produkcí dosahující statisíců tun.
Význam pepře v historii obchodu a objevování světa
Pepr sehrál klíčovou roli v historii obchodu a objevování světa. Jeho vysoká hodnota v Evropě ve středověku a raném novověku byla hnacím motorem pro hledání nových obchodních cest. Touha po kontrole obchodu s pepřem a dalším kořením vedla k námořním výpravám, objevování nových kontinentů a kolonizaci. Kořenářská stezka, která spojovala Východ s Západem, byla po staletí životně důležitá pro ekonomiku mnoha zemí. Benátská republika zbohatla na kontrole obchodu s pepřem, který putoval přes Středozemní moře a Blízký východ. Když Osmanská říše ovládla východní Středomoří a zkomplikovala tradiční obchodní cesty, evropští panovníci začali hledat alternativní cesty do Indie. Portugalsko se stalo průkopníkem v námořních objevech a Vasco da Gama jeho objevením námořní cesty kolem Afriky v roce 1498 otevřel novou éru v obchodu s kořením. Tato cesta umožnila Portugalcům obejít zprostředkovatele a získat přímý přístup k pepři a dalším cenným komoditám. Španělsko se rovněž zapojilo do hledání nových obchodních cest, což vedlo k objevení Ameriky. Ačkoli Kolumbus nenašel v Americe tolik hledaný pepř, objevil jiné cenné plodiny. V 17. století převzala kontrolu nad obchodem s kořením Nizozemská východoindická společnost, která si vytvořila monopol na produkci a distribuci pepře a dalšího koření v jihovýchodní Asii. Anglická východoindická společnost rovněž hrála významnou roli v obchodu s pepřem. Touha po zisku z obchodu s pepřem tak ovlivnila politické vztahy mezi evropskými mocnostmi a vedla k válkám a koloniální expanzi. Pepř nebyl jen obchodní komoditou, ale i symbolem moci a bohatství. Jeho vlastnictví a kontrola nad jeho obchodem znamenaly ekonomickou a politickou převahu.
Pepr v kultuře a tradicích různých národů
Pepr nepronikl pouze do kuchyní a obchodních transakcí, ale zanechal stopy i v kultuře a tradicích mnoha národů. V Indii, zemi svého původu, má pepř hluboké kořeny v ajurvédské medicíně, kde je považován za důležitou léčivou rostlinu s mnoha příznivými účinky na zdraví. Používá se k léčbě trávicích potíží, nachlazení a dalších onemocnění. V indické kuchyni je pepř základním kořením, které dodává pokrmům pikantní chuť a aroma. Je součástí mnoha tradičních směsí koření, jako je garam masala. V evropské kuchyni se pepř stal nepostradatelnou součástí mnoha slaných jídel, od polévek a omáček po maso a zeleninu. Jeho univerzálnost a schopnost zvýraznit chuť ostatních ingrediencí z něj učinily jedno z nejoblíbenějších koření. V některých kulturách byl pepř spojován s rituály a pověrami. Ve středověké Evropě se věřilo, že pepř má magickou moc a chrání před zlými duchy. Byl také součástí svatebních obřadů a jiných významných událostí. V lidovém léčitelství různých kultur se pepř používal k léčbě různých neduhů, jako jsou bolesti hlavy, zubů a revmatismus. Jeho zahřívací účinky byly ceněny zejména v chladnějších klimatických podmínkách. I v moderní době si pepř udržuje své kulturní a tradiční významy. Je symbolem pohostinnosti a dobrého jídla. Jeho přítomnost na stole je samozřejmostí v mnoha domácnostech a restauracích po celém světě. Různé druhy pepře se stávají stále populárnějšími mezi gurmány, kteří oceňují jejich jedinečné chuťové profily a aromata. Pepř tak nadále obohacuje nejen naše jídla, ale i naši kulturu a tradice.
Botanika pepře: Od semínka po plod
Pepr černý (Piper nigrum) je stálezelená dřevnatá liána z čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), pocházející z tropických deštných lesů jihozápadní Indie. Tato rostlina se vyznačuje svými ovíjivými stonky, které mohou dosahovat délky až 10 metrů, pokud mají vhodnou oporu, jako jsou stromy nebo speciálně postavené konstrukce. Listy pepřovníku černého jsou střídavé, srdčitého až vejčitého tvaru, s výraznou žilnatinou a tmavě zelenou barvou. Jsou poměrně velké, obvykle 5-10 cm dlouhé a 3-6 cm široké, a mají mírně kořenitou vůni při rozemnutí. Květy pepřovníku jsou drobné, bílé nebo nazelenalé, uspořádané v hustých převislých klasovitých květenstvích, které se vyvíjejí v paždí listů. Každý klas obsahuje desítky drobných kvítků. K opylení dochází nejčastěji větrem nebo hmyzem. Po opylení se z květů vyvíjejí kulaté peckovice, které jsou zpočátku zelené, postupně červenají a v plné zralosti tmavnou. Tyto peckovice jsou uspořádány v hroznech, které mohou obsahovat 20-50 plodů. Právě tyto plody jsou zdrojem komerčně dostupného pepře. Různé druhy pepře (černý, bílý, zelený) pocházejí ze stejné rostliny, ale liší se způsobem zpracování sklizených plodů. Pepřovník černý preferuje teplé a vlhké tropické klima s průměrnými ročními srážkami mezi 2000 a 2500 mm a teplotami v rozmezí 20-30 °C. Pro optimální růst vyžaduje dobře propustnou, humózní půdu bohatou na živiny a polostinné stanoviště. Rostlina se obvykle množí vegetativně pomocí řízků nebo odnoží, což zajišťuje zachování požadovaných vlastností odrůdy. První úroda se obvykle sklízí 3-4 roky po výsadbě a rostlina může plodit po dobu 20-30 let. Sklizeň probíhá ručně, kdy se sbírají celé hrozny ještě nezralých, zelených nebo začínajících žloutnout plodů.
Morfologie a anatomie rostliny pepřovníku černého
Morfologie a anatomie pepřovníku černého jsou přizpůsobeny jeho tropickému prostředí a liánovitému způsobu růstu. Stonek je tenký, ohebný a pokrytý adventivními kořeny, které mu umožňují přichytávat se k opoře a šplhat vzhůru za světlem. Průřez stonkem odhaluje centrální cévní svazky obklopené parenchymatickými buňkami a vnější vrstvou kůry. Listy jsou jednoduché, střídavé, s krátkým řapíkem. Jejich čepel je srdčitého nebo vejčitého tvaru, s celokrajnou nebo mírně zvlněnou okrajem a výraznou síťnatou žilnatinou. Povrch listů je hladký a lesklý, pokrytý kutikulou, která omezuje ztrátu vody. Anatomicky se list skládá z epidermis s průduchy, mezofylu obsahujícího palisádové a houbové pletivo s chloroplasty pro fotosyntézu, a cévních svazků zajišťujících transport vody a živin. Květenství jsou úžlabní klasovité laty, složené z mnoha drobných, bezobalných květů. Každý květ obsahuje 2-4 tyčinky a svrchní jednopouzdrý semeník s jednou bliznou. Plody jsou kulaté peckovice o průměru 3-5 mm, obsahující jedno semeno. Perikarp plodu je tvořen třemi vrstvami: exokarpem (vnější vrstva), mezokarpem (střední dužnatá vrstva) a endokarpem (vnitřní tvrdá vrstva obklopující semeno). Semeno je kulaté, s tenkou osemením a bohatým endospermem. Kořenový systém pepřovníku černého je poměrně mělký a vláknitý, přizpůsobený pro příjem živin z povrchových vrstev půdy v tropických deštných lesích. Adventivní kořeny vyrůstající ze stonku slouží nejen k přichycování, ale také k dodatečné absorpci vody a živin z okolního prostředí. Celkově je morfologie a anatomie pepřovníku černého dokonale adaptována na jeho životní styl liány v teplém a vlhkém klimatu.
Různé odrůdy a kultivary pepře
Ačkoli nejznámější je pepřovník černý (Piper nigrum), existuje mnoho odrůd a kultivarů, které se liší svými výnosy, odolností vůči chorobám a škůdcům, a také mírně odlišnými chuťovými profily plodů. Některé z významných odrůd zahrnují:
- Malabar Excellence: Tato odrůda je vysoce ceněna pro svůj vysoký výnos a kvalitu plodů. Pochází z Malabarského pobřeží v Indii, které je považováno za kolébku pepře. Plody jsou velké, aromatické a mají intenzivní chuť.
- Tellicherry Garbled Special Extra Bold (TGSEB): Nejedná se o specifickou odrůdu, ale o klasifikaci nejkvalitnějších černých pepřových bobulí z oblasti Tellicherry v Kérale, Indie. Tyto bobule jsou vybírány pro svou velikost, rovnoměrnost a bohaté aroma.
- Lampong: Tato odrůda pochází z Indonésie, konkrétně z ostrova Sumatra. Je známá pro svou ostrou a zemitou chuť.
- Sarawak: Tato odrůda z Malajsie má jemnější a ovocnější chuť ve srovnání s jinými černými pepři.
- Muntok White: Ačkoli se jedná o bílý pepř, pochází z specifického zpracování plodů pepřovníku černého pěstovaného v oblasti Muntok na ostrově Bangka v Indonésii. Má jemnou, zemitou a mírně ostrou chuť.
- Kampot Pepper: Tato odrůda z Kambodže je vysoce ceněna gurmány pro svou komplexní chuť s květinovými a citrusovými tóny. Existují černé, červené a bílé varianty kampotského pepře, které se liší stupněm zralosti a způsobem zpracování.
- Voatsiperifery: Tento „divoký pepř“ nepochází z Piper nigrum, ale z jiné rostliny rodu Piper, rostoucí divoce na Madagaskaru. Má dřevitou, zemitou a mírně citrusovou chuť.
- Long Pepper (Piper longum): Další druh pepře, který má odlišný tvar plodenství (dlouhé šišky) a komplexní, sladce pikantní chuť s náznaky skořice a muškátového oříšku.
Šlechtění pepře se
