Vena Porta

Vena Porta: Anatomie, Funkce a Klinický Význam Vratnicové Žíly

Vratnicová žíla, latinsky vena porta, představuje unikátní a životně důležitou součást lidského oběhového systému. Na rozdíl od běžných žil, které vedou odkysličenou krev přímo do srdce, vena porta sbírá krev z trávicího traktu, sleziny, slinivky břišní a žlučníku a transportuje ji do jater. Tento specifický oběh, označovaný jako portální oběh, hraje klíčovou roli v metabolismu živin, detoxikaci a celkové homeostáze organismu. Pochopení anatomie, fyziologie a klinického významu vena portae je zásadní pro lékaře, studenty medicíny i pro každého, kdo se zajímá o fungování lidského těla.

Anatomie Vratnicové Žíly: Detailní Přehled Struktury

Vena porta není tvořena jednou jedinou žílou, nýbrž rozsáhlým žilním systémem, který se sbíhá do hlavního kmenu vstupujícího do jater. Její vznik je výsledkem soutoku několika významných žil:

Hlavní Přítoky Vena Portae

Vena mesenterica superior (horní okružní žíla): Sbírá krev z tenkého střeva (kromě horní části duodena), tlustého střeva (část vzestupného a příčného tračníku), žaludku (část pyloru) a slinivky břišní (hlava a krček). Tato žíla je klíčová pro transport absorbovaných živin z převážné části trávicího traktu.
Vena splenica (slezinová žíla): Drenuje krev ze sleziny, žaludku (fundus a část těla) a slinivky břišní (tělo a ocas). Kromě produktů metabolismu přináší i rozpadlé krevní elementy ze sleziny.
Vena mesenterica inferior (dolní okružní žíla): Sbírá krev z distální části tlustého střeva (sestupný a esovitý tračník) a horní části konečníku. Její spojení s vena mesenterica superior zajišťuje kontinuitu žilního odtoku z celého střeva.
Vena gastrica sinistra (levá žaludeční žíla): Odkrvení menšího zakřivení žaludku a části jícnu. Často se vlévá přímo do vena portae nebo do vena splenica.
Vena gastrica dextra (pravá žaludeční žíla): Drenuje krev z části menšího zakřivení žaludku. Obvykle se vlévá přímo do vena portae.
Vena cystica (žlučníková žíla): Sbírá krev ze stěn žlučníku a obvykle ústí přímo do vena portae.
Veny paraumbilicales (přípupkové žíly): Menší žíly, které spojují portální oběh s povrchovými žilami břišní stěny. Za patologických stavů (např. portální hypertenze) mohou nabýt na významu a tvořit kolaterální oběh.

Průběh Vena Portae a Její Větvení v Jaterní Bráně

Po svém vzniku za hlavou slinivky břišní, obvykle soutokem vena mesenterica superior a vena splenica, směřuje vena porta vzhůru a doprava k jaterní bráně (hilum hepatis). Její délka se pohybuje mezi 6 až 8 centimetry a průměr dosahuje 1 až 2 centimetry. V jaterní bráně vstupuje do jater společně s jaterní tepnou (arteria hepatica propria) a žlučovody (ductus hepaticus communis). Uvnitř jater se vena porta bohatě větví na stále menší a menší větve, které nakonec ústí do jaterních sinusoid. Tyto sinusoidy představují rozsáhlou síť krevních kapilár, které těsně přiléhají k hepatocytům (jaterním buňkám). Toto intimní propojení umožňuje efektivní výměnu látek mezi krví a jaterními buňkami.

Histologická Stavba Stěny Vena Portae

Stěna vena portae se skládá ze tří vrstev, podobně jako u jiných žil, avšak s několika specifickými rysy:

Tunica intima (vnitřní vrstva): Tvořena jednovrstevným plochým epitelem (endotelem) a tenkou vrstvou podendotelového vaziva. Zajišťuje hladký povrch pro proudění krve a minimalizuje riziko trombózy.
Tunica media (střední vrstva): Obsahuje méně hladké svaloviny a více kolagenních a elastických vláken než jiné žíly podobné velikosti. Tato struktura odráží nižší tlak krve v portálním oběhu ve srovnání se systémovým oběhem.
Tunica adventitia (zevní vrstva): Tvořena řídkým vazivem obsahujícím cévy vyživující stěnu žíly (vasa vasorum) a nervová vlákna. Plynule přechází do vazivového pouzdra jater (Glissonovo pouzdro) v oblasti jaterní brány.

Fyziologie Vratnicové Žíly: Klíčová Role v Metabolismu a Detoxikaci

Hlavní funkcí vena portae je transport krve bohaté na živiny z trávicího traktu přímo do jater. Tento unikátní oběhový systém umožňuje játrům plnit své nezastupitelné metabolické a detoxikační funkce ještě předtím, než se krev dostane do systémového oběhu.

Metabolismus Živin

Krev proudící vena portou obsahuje vysoké koncentrace živin absorbovaných ve střevě, včetně glukózy, aminokyselin, mastných kyselin a vitamínů rozpustných ve vodě. V játrech dochází k:

Metabolismu sacharidů: Přeměna glukózy na glykogen (zásobní forma glukózy), syntéza glukózy z jiných zdrojů (glukoneogeneze) a uvolňování glukózy do krve podle aktuální potřeby organismu.
Metabolismu bílkovin: Syntéza plazmatických bílkovin (albumin, koagulační faktory), přeměna aminokyselin, syntéza močoviny jako produktu odbourávání dusíkatých látek.
Metabolismu lipidů: Syntéza a odbourávání mastných kyselin, syntéza lipoproteinů (transport tuků v krvi), syntéza cholesterolu.
Metabolismu vitamínů: Ukládání některých vitamínů (např. vitamínů rozpustných ve vodě), přeměna provitamínů na aktivní formy.

Detoxikace a Eliminace Škodlivých Látek

Krev z trávicího traktu může obsahovat i různé toxiny, bakterie a metabolické zplodiny. Játra hrají klíčovou roli v jejich detoxikaci a eliminaci:

Biotransformace léků a toxinů: Enzymatické přeměny cizorodých látek na méně toxické nebo snáze vylučitelné formy.
Odstraňování bakterií a jiných mikroorganismů: Kupfferovy buňky, specializované makrofágy sídlící v jaterních sinusoidách, fagocytují bakterie a další cizorodé částice.
Metabolismus bilirubinu: Produkt rozpadu hemu (součást hemoglobinu) je v játrech konjugován a vylučován do žluči.
Neutralizace amoniaku: Toxický amoniak, vznikající při metabolismu bílkovin, je v játrech přeměňován na močovinu, která je vylučována ledvinami.

Regulace Průtoku Krve a Tlaku v Portálním Oběhu

Průtok krve vena portou je relativně vysoký a činí přibližně 1 až 1,5 litru za minutu, což představuje významnou část celkového průtoku krve játry. Tlak v portálním oběhu je normálně nízký (okolo 5-10 mmHg), což umožňuje efektivní filtraci krve v jaterních sinusoidách. Regulace průtoku a tlaku je ovlivňována:

Systémovými faktory: Změny krevního tlaku a průtoku v systémovém oběhu mohou ovlivnit i portální oběh.
Lokálními faktory: Vazoaktivní látky uvolňované v trávicím traktu a játrech mohou způsobovat vazokonstrikci nebo vazodilataci portálních cév.
Nervovou regulací: Autonomní nervový systém hraje roli v modulaci průtoku krve v portálním oběhu.

Klinický Význam Vena Portae: Onemocnění a Komplikace

Poruchy funkce nebo průtoku krve vena portou mohou vést k závažným klinickým stavům. Nejvýznamnějším z nich je portální hypertenze.

Portální Hypertenze: Zvýšený Tlak v Portálním Oběhu

Portální hypertenze je definována jako zvýšení tlaku v portálním žilním systému nad normální hodnoty (obvykle nad 10 mmHg). Může vzniknout v důsledku různých onemocnění, které brání průtoku krve vena portou nebo jaterními cévami.

Příčiny Portální Hypertenze

Prehepatální příčiny: Obstrukce vena portae nebo vena splenica před vstupem do jater (např. trombóza portální žíly, komprese zvenčí).
Intrahepatální příčiny: Nejčastější příčinou je cirhóza jater, což je chronické jaterní onemocnění charakterizované nahrazením funkční jaterní tkáně vazivem a uzlíky. Další intrahepatální příčiny zahrnují schistosomózu, primární biliární cholangitidu a nealkoholickou steatohepatitidu (NASH).
Posthepatální příčiny: Obstrukce odtoku krve z jater do systémového oběhu (např. Budd-Chiariho syndrom, kongestivní srdeční selhání).

Komplikace Portální Hypertenze

Zvýšený tlak v portálním oběhu vede k rozvoji několika závažných komplikací:

Jícnové a žaludeční varixy: Zvýšený tlak nutí krev hledat alternativní cesty odtoku, což vede k dilataci žil v jícnu a žaludku. Tyto varixy jsou křehké a náchylné ke krvácení, které může být život ohrožující.
Ascites: Hromadění tekutiny v břišní dutině v důsledku zvýšeného hydrostatického tlaku v portálních kapilárách a snížené syntézy albuminu játry.
Splenomegalie: Zvětšení sleziny v důsledku městnání krve v slezinové žíle. Hypersplenismus (zvýšená funkce sleziny) může vést k trombocytopenii (nízký počet krevních destiček), leukopenii (nízký počet bílých krvinek) a anémii (chudokrevnost).
Portosystémové encefalopatie: Toxické látky, které by za normálních okolností byly detoxikovány v játrech, se v důsledku portosystémových zkratů (kolaterálních cévních spojení obcházejících játra) dostávají přímo do systémového oběhu a mohou ovlivnit mozek, což vede k neurologickým a psychiatrickým příznakům.
Hemoroidy: Dilatace žil v oblasti konečníku v důsledku zvýšeného tlaku v dolní části portálního oběhu.
Caput medusae: Vzácný nález rozšířených povrchových žil na břiše, které představují portosystémové spojky.

Trombóza Vena Portae: Krevní Sraženina v Vratnicové Žíle

Trombóza vena portae je stav, kdy se v lumen vratnicové žíly vytvoří krevní sraženina (trombus), která částečně nebo úplně zablokuje průtok krve. Může být akutní nebo chronická a její příčiny mohou být různé:

Příčiny Trombózy Vena Portae

Hyperkoagulační stavy: Vrozené nebo získané poruchy krevní srážlivosti (např. Leidenská mutace faktoru V, deficit proteinu C nebo S, antifosfolipidový syndrom).
Lokální faktory: Zánětlivá onemocnění břicha (např. pankreatitida, divertikulitida), nádory v oblasti portální žíly, stavy po chirurgických zákrocích v břišní dutině, infekce.
Cirhóza jater: I přes zvýšený průtok krve může cirhóza predisponovat k trombóze v důsledku zpomaleného průtoku a změn v cévní stěně.
Myeloproliferativní onemocnění.
Idiopatické příčiny: U značné části pacientů se příčinu trombózy vena portae nepodaří zjistit.

Klinické Projevy a Diagnostika Trombózy Vena Portae

Akutní trombóza vena portae se může projevovat náhlou silnou bolestí břicha, nevolností, zvracením a někdy i horečkou. Chronická trombóza může být asymptomatická nebo se projevovat nespecifickými trávicími obtížemi, splenomegalií a známkami portální hypertenze (např. jícnové varixy). Diagnostika zahrnuje zobrazovací metody, jako je ultrazvukové vyšetření s Dopplerem, CT angiografie nebo MR angiografie, které umožní vizualizaci trombu a posouzení průtoku krve. Laboratorní vyšetření mohou odhalit hyperkoagulační stavy nebo známky zánětu.

Léčba Trombózy Vena Portae

Léčba závisí na akutnosti a rozsahu trombózy, přítomnosti symptomů a základním onemocnění. Zahrnuje antikoagulační terapii (léky na ředění kr