Zajíc polní: Komplexní průvodce odchovem v zajetí pro úspěšný chov
Zajíc polní (Lepus europaeus) je ikonický představitel naší volné přírody, jehož rychlost a plachost fascinují po generace. Myšlenka na jeho odchov v zajetí může na první pohled působit neobvykle, nicméně s adekvátními znalostmi a pečlivým přístupem je možné vytvořit pro tyto elegantní tvory vhodné podmínky i mimo jejich přirozené prostředí. Tento obsáhlý průvodce si klade za cíl poskytnout vyčerpávající informace všem, kteří uvažují o chovu zajíců polních v zajetí, a to od základních aspektů výběru vhodných jedinců až po složitosti jejich rozmnožování a prevenci zdravotních komplikací. Ponořme se společně do fascinujícího světa odchovu zajíců polních a odhalme tajemství úspěšného chovu.
Proč se zabývat odchovem zajíce polního v zajetí?
Motivace k odchovu zajíce polního v zajetí mohou být různorodé. Pro některé může jít o vědecký zájem a snahu o hlubší poznání biologie a chování tohoto druhu. Jiní mohou v odchovu spatřovat potenciál pro ochranářské projekty, například v rámci záchranných programů pro oslabené populace. V neposlední řadě existuje i komerční potenciál, ať už v oblasti specializovaných potravinových produktů (s ohledem na platnou legislativu a etické aspekty) nebo pro účely výzkumu. Ať už je váš důvod jakýkoli, je nezbytné přistupovat k odchovu s maximální zodpovědností a ohleduplností k potřebám těchto divokých zvířat.
Legislativní aspekty chovu zajíce polního
Než se pustíte do samotného chovu, je naprosto klíčové se důkladně seznámit s platnou legislativou týkající se držení a chovu volně žijících živočichů, včetně zajíce polního. Zákony se mohou lišit v závislosti na regionu a zemi, proto je nezbytné kontaktovat příslušné orgány státní správy, jako jsou ministerstva životního prostředí, krajské úřady či orgány veterinární správy. Zjistěte, zda je pro chov tohoto druhu potřeba speciální povolení, jaké jsou podmínky pro jeho získání a jaké povinnosti vám jako chovateli vyplývají. Porušení legislativy může mít vážné právní důsledky, nemluvě o etických otázkách spojených s nelegálním držením divokých zvířat.
Etické aspekty odchovu divokých zvířat
Odchov divokých zvířat v zajetí s sebou nese závažné etické otázky, které by měl každý potenciální chovatel pečlivě zvážit. Zajíc polní je zvíře přizpůsobené k životu ve volné přírodě, s rozsáhlým životním prostorem a specifickými potřebami. Je proto nutné si položit otázku, zda je vůbec možné zajistit mu v zajetí dostatečně kvalitní životní podmínky, které by co nejvíce odpovídaly jeho přirozenému prostředí. Zvažte, zda je váš záměr chovu skutečně nezbytný a zda existují alternativní způsoby dosažení vašich cílů, například prostřednictvím výzkumu volně žijících populací. Blaho zvířat by mělo být vždy na prvním místě.
Základy úspěšného odchovu: Výběr, ustájení a krmení
Pokud jste se rozhodli pokračovat v úvahách o odchovu zajíce polního v zajetí, je nezbytné věnovat maximální pozornost třem základním pilířům úspěchu: výběru vhodných jedinců, zajištění adekvátního ustájení a poskytování vyvážené stravy. Každý z těchto aspektů hraje klíčovou roli v celkovém zdraví a pohodě chovaných zvířat.
Výběr vhodných jedinců pro chov
Výběr zdravých a geneticky vhodných jedinců je základním kamenem úspěšného chovu. Pokud je to možné a legální, ideální je získat zajíce z ověřených chovů nebo z rehabilitačních stanic (v souladu s jejich posláním a povolením). Vyhněte se odchytu volně žijících jedinců, pokud k tomu nemáte speciální povolení a odborné znalosti. Při výběru zkontrolujte celkový zdravotní stav zvířat. Měli by být aktivní, s čistou srstí bez známek parazitů, s jasnýma očima a bez výtoků z nosu či uší. Zajíci by neměli vykazovat známky apatie, vyhublosti nebo zranění. Důležitým faktorem je také věk vybíraných jedinců. Pro založení chovné skupiny jsou nejvhodnější mladí, pohlavně dospělí jedinci s dobrým reprodukčním potenciálem. Zvažte také genetickou diverzitu a snažte se vyhnout příbuzenské plemenitbě, která může vést k oslabení potomstva a zvýšenému výskytu genetických vad.
Zajištění vhodného ustájení pro zajíce polní
Zajíc polní vyžaduje pro svůj spokojený život v zajetí prostorné a bezpečné ustájení, které co nejvíce napodobuje jeho přirozené prostředí. Klíčovými faktory jsou dostatečná plocha, vhodný povrch, úkryty a ochrana před nepříznivými vlivy počasí a predátory.
Velikost a typ výběhu
Zajíc polní je aktivní zvíře, které potřebuje dostatek prostoru k pohybu a běhání. Minimální doporučená velikost výběhu pro jednu dospělou samici s mláďaty by měla být několik desítek metrů čtverečních. Pro skupinu zajíců je nutné zajistit ještě větší prostor. Výběh by měl být ohrazen pevnou a dostatečně vysokou ohradou (minimálně 1,5 metru), která zabrání úniku zajíců a vniknutí predátorů, jako jsou psi, kočky nebo lišky. Ograda by měla být zapuštěna i pod zem (alespoň 30-50 cm), aby se zajíci nemohli podhrabat. Vhodným materiálem pro oplocení je pletivo s malými oky, které zabrání i prostrčení hlavy a případnému zranění.
Povrch výběhu a jeho úprava
Povrch výběhu by měl být přírodní, ideálně pokrytý trávou a hlínou, aby zajícům umožňoval přirozené hrabání a okusování vegetace. Je vhodné ponechat ve výběhu i různé nerovnosti terénu, jako jsou malé kopečky a prohlubně, které zajícům poskytnou vizuální bariéry a možnost úkrytu. Část výběhu by měla být zastíněná, aby se zajíci mohli ukrýt před přímým sluncem a deštěm. Vhodné jsou přirozené stromy a keře, případně uměle vytvořené přístřešky z dřeva nebo jiných přírodních materiálů. Důležité je také zajistit dobré odvodnění výběhu, aby se v něm netvořily kaluže a bláto, které mohou vést k zdravotním problémům.
Úkryty a hnízdiště
Zajíci polní jsou plachá zvířata, která potřebují mít ve výběhu dostatek úkrytů, kde se mohou cítit bezpečně a schovat se před stresem nebo nepříznivým počasím. Vhodné jsou dřevěné boudy, tunely z větví, hromady kamení nebo husté keře. Pro samice v období rozmnožování je nezbytné zajistit klidná a bezpečná hnízdiště, která by měla být chráněná a tmavá. Může se jednat o zapuštěné bedýnky s měkkou výstelkou ze sena nebo slámy. Umístění úkrytů by mělo být strategické, aby zajíci měli možnost snadno se ukrýt v různých částech výběhu.
Ochrana před nepříznivými vlivy počasí
Zajíci polní jsou poměrně odolní vůči chladu, ale extrémní teploty, silný vítr a déšť jim mohou škodit. Část výběhu by měla být zastřešená, aby zajícům poskytovala ochranu před deštěm a sněhem. V horkých letních měsících je důležité zajistit dostatek stínu a možnost úkrytu před přímým sluncem, aby nedošlo k přehřátí. V zimě je vhodné zajistit suché a závětrné úkryty, které pomohou zajícům udržet tělesnou teplotu.
Hygiena a údržba výběhu
Pravidelná hygiena a údržba výběhu jsou nezbytné pro prevenci nemocí a udržení zdravého prostředí pro zajíce. Je nutné denně odstraňovat zbytky krmiva a trus, aby se zabránilo šíření bakterií a plísní. Pravidelně by se měl čistit a dezinfikovat i prostor úkrytů a krmítek. Podestýlka v hnízdištích by se měla pravidelně vyměňovat. Důležité je také udržovat čistotu vody v napáječkách a pravidelně je doplňovat čerstvou vodou. V případě potřeby je nutné opravovat poškozené části ohrady a odstraňovat potenciální nebezpečí ve výběhu.
Správné krmení zajíce polního v zajetí
Správná výživa je základním předpokladem pro zdraví, růst a reprodukční schopnosti zajíců polních chovaných v zajetí. Jejich přirozená strava je tvořena širokou škálou rostlinné potravy, proto je důležité zajistit jim pestrou a vyváženou stravu i v zajetí.
Základní složky potravy
Objemná krmiva by měla tvořit základ jídelníčku zajíce polního. Patří sem kvalitní seno (luční, jetelové), čerstvá tráva (bez jedovatých rostlin a chemického ošetření), listí ovocných stromů a keřů (jablko, hruška, malina, ostružina), větvičky ovocných stromů a keřů (pro okusování zubů) a v zimním období také suché listí. Důležitá je pestrost těchto krmiv, proto se snažte zajícům nabízet různé druhy sena a listí. Jadrná krmiva by měla tvořit pouze doplňkovou část stravy a podávat se v omezeném množství, aby se předešlo obezitě a zažívacím problémům. Vhodné jsou ovesné vločky, pšenice, ječmen nebo speciální granule pro králíky a zajíce (s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem bílkovin a tuku). Čerstvá zelenina a ovoce by měly být podávány s mírou jako zpestření stravy a zdroj vitamínů. Vhodná je mrkev, petržel, celer, brokolice, květák, jablka, hrušky (bez jadřinců). Vyhněte se podávání nadýmavé zeleniny (zelí, kapusta, luštěniny) a potravin s vysokým obsahem cukru.
Frekvence a množství krmení
Zajíci polní jsou býložravci s kontinuálním trávením, proto by měli mít stálý přístup k objemnému krmivu (seno, tráva). Jadrná krmiva a zelenina s ovocem by se měla podávat jednou až dvakrát denně v menších dávkách. Množství krmiva závisí na věku, velikosti a kondici zajíce. Důležité je pravidelně kontrolovat kondici zvířat a přizpůsobovat dávky krmiva jejich potřebám. Stálý přístup k čerstvé a čisté vodě je naprosto nezbytný. Vodu je vhodné podávat v těžkých keramických miskách nebo napáječkách, které se snadno ne převrhnou a udržují vodu čistou.
Specifické výživové potřeby v různých životních fázích
Mláďata mají vyšší nároky na bílkoviny a energii pro správný růst a vývoj. Samice v období březosti a laktace potřebují zvýšený přísun energie a živin. Starší zajíci mohou mít specifické požadavky na stravu s ohledem na jejich zdravotní stav. Je proto důležité přizpůsobit krmnou dávku a složení stravy aktuálním potřebám zvířat. V případě pochybností se poraďte s veterinárním lékařem specializujícím se na drobné savce.