Úvod do světa chovu zajíců polních a jejich prodeje
Chov zajíců polních (Lepus europaeus) představuje specifickou a náročnou oblast živočišné výroby, která v České republice nabývá na významu. Nejedná se pouze o tradiční zálibu, ale i o potenciálně lukrativní podnikání. Poptávka po kvalitní zvěřině z volného chovu neustále roste, a zajíci polní, díky své specifické chuti a nutričním hodnotám, představují atraktivní komoditu. Tento obsáhlý průvodce si klade za cíl poskytnout komplexní informace všem zájemcům o chov a prodej těchto ušatých savců, a to od legislativních aspektů až po praktické rady pro úspěšné podnikání.
Legislativa a právní rámec chovu zajíců polních v České republice
Než se pustíme do samotných detailů chovu, je nezbytné důkladně se seznámit s platnou legislativou. Chov zajíců polních není totožný s chovem králíků domácích a podléhá specifickým předpisům, které je nutné bezpodmínečně dodržovat. Mezi klíčové právní předpisy patří zákon o myslivosti a související vyhlášky Ministerstva zemědělství. Tyto dokumenty upravují podmínky držení, chovu, odchytu a prodeje volně žijících živočichů, kam zajíc polní spadá.
Povolení k chovu a odchytu
Pro zahájení chovu zajíců polních je ve většině případů nutné získat příslušná povolení od orgánů státní správy, konkrétně od krajského úřadu, odboru životního prostředí a zemědělství. V závislosti na rozsahu chovu a způsobu získání zvířat (odchyt ve volné přírodě vs. nákup z registrovaného chovu) se mohou požadavky lišit. Odchyt zajíců ve volné přírodě je přísně regulován a vyžaduje speciální povolení a dodržování stanovených kvót a metod. Nelegální odchyt a držení zajíců je trestné.
Registrace chovu a evidence zvířat
Po získání povolení je obvykle nutné zaregistrovat svůj chov u příslušného veterinárního správního orgánu. Součástí registrace je vedení přesné evidence o počtu držených zvířat, jejich původu, věku, zdravotním stavu a případných úhynech. Tato evidence je klíčová pro sledovatelnost zvířat a pro zajištění jejich zdraví a pohody.
Veterinární požadavky a kontroly
Chov zajíců polních podléhá pravidelným veterinárním kontrolám. Chovatel je povinen zajistit optimální hygienické podmínky v chovných zařízeních, pravidelnou péči o zvířata a prevenci vzniku a šíření nemocí. V případě výskytu nákazy je nutné neprodleně informovat veterinárního lékaře a postupovat podle jeho pokynů. Důležitá je také správná likvidace uhynulých zvířat v souladu s platnými předpisy.
Ochrana životního prostředí a welfare zvířat
Při chovu zajíců polních je nutné dbát na ochranu životního prostředí. Chovná zařízení by měla být umístěna a provozována tak, aby minimalizovala negativní dopady na okolní ekosystémy. Důležitým aspektem je také welfare zvířat. Zajícům je nutné zajistit dostatečný prostor, přirozené podmínky pro jejich chování, ochranu před nepříznivými vlivy počasí a přístup k čerstvé vodě a kvalitnímu krmivu.
Prodej a uvádění na trh
Prodej zajíců polních a jejich zvěřiny podléhá specifickým pravidlům. Je nutné dodržovat hygienické normy pro zpracování a skladování zvěřiny a zajistit její řádné označení a sledovatelnost. Pro přímý prodej konečnému spotřebiteli platí jiná pravidla než pro prodej do restaurací nebo zpracovatelských závodů. V každém případě je nutné mít platné živnostenské oprávnění a splňovat veškeré daňové povinnosti.
Výběr vhodných jedinců pro chov: Genetika a zdraví
Úspěch chovu zajíců polních z velké části závisí na výběru zdravých a geneticky vhodných jedinců pro založení chovného stáda. Je důležité si uvědomit, že zajíci odchycení z volné přírody mohou nést různé nemoci a parazity, a jejich adaptace na zajetí může být obtížná. Proto je ideální zakoupit zvířata z registrovaných chovů, kde je zajištěna jejich zdravotní nezávadnost a známý původ.
Původ a genetická diverzita
Při výběru chovných jedinců je vhodné upřednostnit zvířata s známým původem a dobrým rodokmenem (pokud je k dispozici). Důležitá je také genetická diverzita v chovném stádu, která pomáhá předcházet příbuzenské plemenitbě a s ní spojeným zdravotním problémům. Doporučuje se pravidelně obměňovat chovné jedince nákupem nových zvířat z jiných chovů.
Zdravotní stav a kondice
Před nákupem je nutné pečlivě prohlédnout zdravotní stav vybíraných zajíců. Zvířata by měla být aktivní, s lesklou srstí, čistýma očima a ušima a bez viditelných zranění nebo deformací. Je vhodné se informovat o očkování a pravidelném odčervení v původním chovu. Pokud je to možné, je vhodné nechat nově zakoupená zvířata projít karanténou, aby se minimalizovalo riziko zavlečení nemocí do stávajícího chovu.
Věk a pohlaví
Pro založení chovného stáda je ideální vybrat mladé, pohlavně dospělé jedince (obvykle ve věku 6-12 měsíců). Je důležité zajistit správný poměr pohlaví v chovné skupině. Optimální poměr samců a samic se může lišit v závislosti na způsobu chovu, ale obvykle se doporučuje více samic na jednoho samce (např. 3-5 samic na samce). Při výběru je také nutné zohlednit temperament zvířat. Agresivní jedinci mohou způsobovat problémy v chovné skupině.
Adaptace na zajetí
Zajíci polní jsou divoká zvířata a jejich adaptace na zajetí může být náročná. Zvířata z odchytu mohou být stresovaná a plachá. Je proto důležité jim po příchodu do nového prostředí zajistit klid, dostatek úkrytů a postupné zvykání na lidskou přítomnost. Zvířata z registrovaných chovů jsou obvykle na kontakt s člověkem zvyklejší a adaptují se snáze.
Ustájení zajíců polních: Prostor, bezpečnost a přirozené podmínky
Správné ustájení je klíčovým faktorem pro zdraví, pohodu a úspěšné rozmnožování zajíců polních. Chovná zařízení by měla co nejvíce napodobovat jejich přirozené prostředí a poskytovat jim dostatečný prostor, bezpečí a ochranu před nepříznivými vlivy počasí a predátory.
Typy chovných zařízení
Existuje několik možností ustájení zajíců polních, přičemž nejčastěji se využívají venkovní ohrady nebo voliéry. Velikost ohrady by měla být dostatečná pro daný počet zvířat a umožňovat jim volný pohyb a přirozené chování (běhání, skákání, hrabání). Ohrady by měly být dostatečně vysoké (alespoň 1,5 metru) a zabezpečené proti podhrabání (např. zabetonováním pletiva do hloubky nebo použitím pevných podlah). Voliéry poskytují dodatečnou ochranu před dravci ze vzduchu.
Materiály a konstrukce
Pro stavbu ohrad a voliér se nejčastěji používá pevné pletivo s malými oky, aby se zabránilo úniku mláďat a proniknutí predátorů (lišky, kuny, draví ptáci). Konstrukce by měla být stabilní a odolná vůči povětrnostním vlivům. Důležité je také zajistit snadnou údržbu a čištění chovných prostor.
Vybavení ohrad a voliér
Uvnitř ohrad a voliér by měly být zajícům k dispozici úkryty, které jim poskytnou ochranu před sluncem, deštěm, větrem a predátory. Jako úkryty lze použít dřevěné boudy, tunely, hromady větví nebo umělé nory. Důležité je také zajistit dostatek krmítek a napáječek s čistou a čerstvou vodou. Krmítka by měla být umístěna tak, aby se krmivo neznečišťovalo výkaly. Zajíci také ocení možnost hrabání, proto je vhodné jim v ohradě ponechat část nezpevněné půdy.
Hygiena a čištění
Pravidelná hygiena je nezbytná pro prevenci nemocí. Chovné prostory by měly být pravidelně čištěny od výkalů a zbytků krmiva. Podestýlka (pokud se používá) by měla být pravidelně vyměňována. Napáječky a krmítka by měly být denně kontrolovány a čištěny. V případě potřeby je vhodné provádět dezinfekci chovných prostor vhodnými přípravky.
Ochrana před vnějšími vlivy
Zajíci polní jsou citliví na extrémní teploty a průvan. V letních měsících je nutné jim zajistit dostatek stínu a možnost ochlazení. V zimních měsících by měli mít k dispozici suché a chráněné úkryty před mrazem a větrem. Důležitá je také ochrana před hlukem a stresovými situacemi.
Krmení zajíců polních: Pestrá strava pro zdraví a růst
Správné krmení je dalším klíčovým faktorem pro úspěšný chov zajíců polních. Jejich strava by měla být pestrá, vyvážená a bohatá na vlákninu, která je nezbytná pro správnou funkci jejich trávicího systému. Základem krmné dávky by mělo být kvalitní seno a zelené krmivo.
Základní složky krmiva
- Seno: Kvalitní luční seno by mělo tvořit základ krmné dávky. Mělo by být suché, voňavé a bez plísní. Zajíci by k němu měli mít neomezený přístup.
- Zelené krmivo: Zajíci v přírodě se živí různými druhy travin, bylin a listů. V zajetí jim lze podávat pampelišky, jetel, jitrocel, ptačinec, listy mrkve, petržele a další nejedovaté rostliny. Zelené krmivo by mělo být čisté a nezapařené. Je nutné se vyvarovat jedovatých rostlin.
- Obiloviny: Obiloviny (oves, ječmen, pšenice) mohou být podávány v omezeném množství jako doplněk stravy, zejména v zimních měsících nebo u březích a kojících samic. Je nutné dbát na to, aby obiloviny nebyly plesnivé.
- Kořenová zelenina a ovoce: V malém množství lze podávat i mrkev, jablka nebo hrušky jako zpestření stravy. Je nutné je podávat v rozumném množství, aby nedošlo k zažívacím problémům.
- Granule pro zajíce: Na trhu jsou dostupné i speciální granule pro zajíce, které obsahují vyvážený poměr živin. Pokud se rozhodnete je podávat, je nutné vybírat kvalitní granule s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem škrobu. Granule by neměly tvořit hlavní složku krmné dávky.
Doplňky stravy
V některých případech může být vhodné doplňovat stravu zajíců o vitamíny a minerální látky, zejména v období růstu, březosti a laktace. Vhodné je konzultovat potřebu doplňků s veterinárním lékařem. Zajíci by měli mít také stálý přístup k solnému lizu.
Způsob krmení a frekvence
Krmivo by mělo být podáváno pravidelně, ideálně dvakrát denně (ráno a večer). Je důležité zajistit, aby měli všichni zajíci rovný přístup ke krmivu. Nespotřebované krmivo by mělo být odstraňováno, aby se zabránilo jeho zkažení. Čerstvá v